Spisovatel a kastelán Jiří Holub píše své knihy na zámku Hrubý Rohozec

holub jiri kastelan
Spisovatel a kastelán Jiří Holub je oblíbeným autorem knih pro děti i dospělé. V současné době však víc kastelánuje, než píše. Setkat se s ním osobně můžete na Státním zámku Hrubý Rohozec – a kdo má štěstí, tak i při nějaké besedě. Na podzim letošního roku se stane známým autorem i na Slovensku. Ve slovenštině vyjdou dvě z jeho knih pro děti – Kolik váží Matylda a Jak se zbavit Mstivý Soni…


Jiří, právě se připravuje k vydání tvá kniha Kolik váží Matylda pro slovenské čtenáře. Kdy vyjde?
Matylda šla do tisku někdy v minulém týdnu, kdy se vychytaly poslední mouchy, blechy a jiná drobotina, která v textu chtěla i přes naše korektury zůstat. Distribuovat ji chce nakladatelství po prázdninách, kdy není takzvaná „mrtvá sezona“ pro právě vyšlé knížky, takže na pultech slovenských knihkupectví se nejspíš ocitne někdy v polovině září.

Ilustrací pro slovenskou „Matyldu“ se ujal Juraj Martiška – jak se ti s Jurou spolupracuje? Je spolupráce odlišná od jiných výtvarníků?
S Jurou jsme už spolupracovali na knížce Jak se zbavit Mstivý Soni, takže jsem tušil, že to zase bude napínavý duel. Jura si do poslední chvíle nechává obrázky pro sebe, nepošle ani kousek, autor už vyšiluje, chtěl by vědět, v jakém duchu se ilustrace ponesou, ale ten neoblomný „zloun“ odolává jakémukoliv vemlouvání, nátlaku, vyhrožování! Je to hrůza, povím vám, naštěstí se v jeho případě člověk asi nemusí bát, že by s výsledkem spokojený nebyl, ale i tak! Je to boj, to teda jo

Kde jste se s Jurou potkali?
S Jurou jsme si krásně souzněli na festivalu dětské knihy v Prešově, neskutečně milý a přátelský chlap s talentem – který se v lítou bestii, co nikomu neukáže ani obrázek, změnil, až když jsme si plácli na vzájemnou spolupráci!

jak se zbavit soni

Také se nám doneslo, že i Mstivá Soňa promluví slovensky – je to pravda?

Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že ano. Tak vznikne kolekce dvou knih se stejným ilustrátorem a autorem, které se ve slovenských dětských knihovničkách budou skvěle vyjímat. Pracovní název překladatelky Marty Hlušíkové, mimochodem skvělé spisovatelky s ohromným rozsahem, která se překladu obou knížek ujala (a víceméně to celé rozpoutala), je Ako zničiť Drzú Soňu, to proto, aby se vyhnula čtyřem trochejím, které by z originálního názvu Ako sa zbaviť Pomstivej Sone vyvstaly.

Jak si vůbec vede Mstivá Soňa u čtenářů?
Dneska už můžeme mluvit o tom, že se kniha nejen dobře prodává, ale má i spoustu dětských i dospělých fanoušků a to je samozřejmě dobře! Je hravá, děti baví a k tomu se u ní chechtají jako pominuté, což je pro autora ta největší pochvala, které se může dočkat!

Ještě ji pronásledují „zákazy“?
Myslím, že pár „frňousů“ si ještě někde pod svůj učitelský fous mrumlá, ale takové to počáteční „skandalizování“ opadlo hned poté, co si knížku většina kritiků přečetla a přestala se řídit pouze názvem, který v nich evokoval, že jsem terorista, co nabádá děti k tomu, aby vzaly mačetu, hada nebo rozinku a zlikvidovali svou třídní učitelku. V současné době narážím spíš na kantory, kteří Soňu čtou spolu se svými žáky a užívají si to úplně stejně skvěle, jako jejich svěřenci.

Zuby-nehty jasNedávno jste s tvůrčí skupinou Hlava nehlava vydali nové vydání hororů Zuby nehty – jak moc jsi upravoval své povídky?
Byly to minimální úpravy. Samozřejmě, že se na ně dneska dívám už trochu jinak, než když vyšly poprvé, ale přijde mi zbytečné upravovat a vylepšovat něco, co už jednou fungovalo a bylo přijato. S tímhle podle mě bojuje každý autor, který kdy něco publikoval a vydal. Když se po letech vrací ke svým pracím, vidí, že prošel nějakým vývojem, ale to k tomu patří a podle mě by to měl ustát a ne se snažit ve druhém vydání knížku skoro přepsat a předělat tak, že tu původní už snad ani nikdo nepozná, a to jen proto, že se zkrátka posunul. Já mám výhodu své olbřímí lenosti, takže jsem se jen snažil upravit chyby, které se v prvním vydání vyskytovaly, a s čistým svědomím jsem své čtyři povídky vypustil do nových Zubů Nehtů bez nějaké zásadní proměny.

Vrátíš se ještě někdy k hororům?
S určitostí to říct nemůžu, a to i přes to, že mi v šuplíku leží jeden moc pěkný námět s pracovním názvem Klapáky, teď spíš bojuju s tím, abych se vůbec donutil ke psaní posadit a udělat si na něj čas.

Chystáš při své náročné práci kastelána nějaký další titul? Čím nás letos překvapí spisovatel Jiří Holub?
V současné situaci nejspíš překvapím nejvíc sám sebe, jestli se mi podaří dokončit něco z rozdělaných věcí. Času na psaní je čím dál míň, pracovních povinností čím dál víc a doba, kterou bych si mohl vyhradit sám pro sebe a nějaké to „tvoření“ nezbývá – potřeboval bych přinejmenším „Dva roky prázdnin“, nebo aspoň „Pět neděl v balónu“ a nějaký ten „Tajuplný ostrov“, místo, kde mě nebude nikdo rušit; slovy Jany Šrámkové: „Zázemí, kam bych mohl s laptopem a hlavou plnou nápadů utéct před pracovním shonem a psát a spát, a spát a psát a … tak vůbec nějak dokola…“

Máš vůbec při práci na psaní čas?
Šest dní v týdnu jedu přibližně dvanáctky, na které naváže pasivní pohotovost, kdy spí člověk na jedno ucho a jedno oko. Stačí to jako odpověď? 

Naprosto! Hrubý Rohozec – představ, prosím, čtenářům „svůj zámek“, co tu můžeme zažít letos v srpnu?
„Můj“ barák s láskou nazývám „Neobjevenou perlou Českého Ráje“. Krásný šlechtický dům, akorát tak veliký na to, aby se v něm dal prožít příjemný čas, je krásnou učebnicí různých slohů a stylů, naplněný k prasknutí kmenovým mobiliářem a věcmi, které dotvářejí představu rodinného života šlechty v průběhu několika staletí, to všechno a mnohem víc je pro mě a snad i pro návštěvníky zámek Hrubý Rohozec. V srpnu se u nás můžete hned první srpnový víkend potkat s historickými osobnostmi, které měli se zámkem co do činění v akci Od Mikuláše k Mikuláši. Poslední srpnovou sobotu vás pak můžu pozvat na Hradozámeckou noc a oživené prohlídky Ti druzí, které vás zavedou mezi služebnictvo v den, kdy se chystá velkolepý pohřeb starého pána.

Na zámku ses spustil i do podzemí – co tam na tebe čekalo? Našel jsi tam inspiraci pro nový román?
Já se na zámku spouštím docela často  – tedy do podzemí! Naše hladomorna je ještě nevyčerpanou studnicí, která se zakonzervovala přibližně v roce 1670. Zatím se nikdo pořádně nepustil do opisu a zmapování takřka 330 podpisů a krátkých zpráv, které převážně v průběhu Třicetileté války zanechali na zdech hladomorny ti, kteří si tu nejspíš odpykávali nějaký trest. Dneska se na to, že Rohozec vždycky ležel tak trochu stranou zájmu, dívám veskrze pozitivně, aspoň zbylo něco na mě, protože nikdo odsud nevynosil všechno to Genius Loci, které si zapomenutý zámek uchoval.

V letošním roce jsi vyrazil i za svými čtenáři víc, než je zvykem – kde tě můžeme potkat naživo, kde budeš číst ze svých knih na podzim?
Na podzim se budu pohybovat spíš za hranicemi, s Matyldou nás čeká slovenský křest, takže si těch pár dní volna vymezím spíš pro cesty směrem východním. Svůj limit čtení, který jsem schopný zvládnout při práci, jsem si už stejně letos vyčerpal.

Děkuji za rozhovor a někdy na zámku na viděnou se opět těší Jana Semelková

JaS Knihy: http://jasknihy.cz/