Kouzelník Terry Pratchett a fascinující Zeměplocha na hřbetu vesmírné želvy s vynikajícím překladem Jana Kantůrka

Terry Pratchett (28.4. 1948 – 12.3. 2015) napsal opravdu mimořádnou knihu Úžasná Zeměplocha, ale spíš bychom měli napsat, sérii knih, které se staly bestsellerem. V Británii patří dodnes k nejprodávanějším spisovatelům.

NEJLEGRAČNĚJŠÍ A NEJPODIVUHODNĚJŠÍ FANTASY V TÉTO I JAKÉKOLI JINÉ GALAXII

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk - neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa...

Když se na Zeměploše narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnickou hůl a stane se z něho mág.
Dcer se tento nepsaný zákon netýká, protože s ženami zeměplošská magie vůbec nepočítá. Stařičký kouzelník Podomní kšaft si až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když svou hůl předal právě narozenému osmému potomku osmého syna, aniž by se přesvědčil, zda je to kluk.

Úžasná Zeměplocha | Terry Pratchett, vyd. Talpress

Terry Pratchett: Zeměplocha jako divadlo
27. února 2011 přijel do Prahy, kde se v divadle v Dlouhé zúčastnil derniéry hry Maškaráda aneb Fantom Opery. Ta byla napsána na motivy jeho knihy. Spisovatel podle jejích slov viděl v Dejvickém divadle také předchozí inscenaci Soudné sestry, která ho natolik zaujala, že přijal i další pozvání.

http://www.pratchett.eu česky
www.terrypratchettbooks.com  anglicky

Celá série knih Zeměplochy obsahuje k roku 2011 již třicet devět knih!!!

Dvorním překladatelem Pratchettových děl v Česku - Jan Kantůrek.
K práci, která jej později proslavila, se dostal díky své vášni pro Tarzana. Díky obnovení klubu Julese Vernea v roce 1986 začal překládat „na papír“, protože členové klubu si vyměňovali svá dílka mezi sebou. V letech 1975 – 1990 pracoval jako technický redaktor v nakladatelství Artia, pak přešel na dva roky do Aventina, kde se necítil příliš spokojen. Tehdy ho navštívil Vlastimír Talaš a nabídl mu práci profesionálního překladatele. Nejprve se jednalo o westerny, conanovky a horory. Pak ale přišel pan nakladatel s první Zeměplochou. Jan Kantůrek neměl tušení, že všichni profesionální překladatelé před ním tuto práci odmítli jako nemožnou. Někteří čtenáři sice Kantůrkovi vytýkají nedůslednost a občasné věcné chyby, Terry Pratchett se však nechal slyšet, že dobrým překladem svých knih si je jist akorát v Holandsku a u nás.

Jan Kantůrek čte z knihy:

Úžasná Zeměplocha zfilmovaná:
V roce 2006 kanál Sky One přinesl dvojdílný film podle románu Otec prasátek se stejnojmenným názvem. Roku 2008 běžela na tomtéž kanálu premiéra filmu ze světa Zempělochy: Barva kouzel a Lehké fantastično, dvoudílný film naleznete pod názvem Barva kouzel. Mrakoplaše si zahrál David Jason, který hrál v Otci prasátek Alberta, Dvoukvítka hraje Sean Astin (Saměd Křepelka z Pána prstenů) a hlas Smrtě si vzal na starost samotný Christopher Lee (Drákula, Saruman z Pána prstenů). Nakonec v roce 2010 přináší kanál Sky One další ochutnávku ze světa Zeměplochy: opět dvoudílný film, tentokrát podle knihy Zaslaná pošta (název filmu je shodný s knižním).

Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy...
Pohleďme...
Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu.
V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají k jedinému - k váze.
Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, P’Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa. Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání v barvě modři dětských očí.
Astropsychologie zatím nebyla schopna odhalit, co si tato úctyhodná čtveřice myslí.
Velká želva byla také jen pouhou legendou až do dne, kdy se malému a velmi tajnůstkářskému království Krull, jehož pohraniční hory přesahují Okraj, podařilo sestrojit složité zařízení z kovových ramen, kladek a lan. Toto zařízení umístili na nejvzdálenějším výběžku hor a s jeho pomocí spustili přes Okraj několik pozorovatelů v mosazné kouli s křišťálovými světlíky, kteří konečně poodhalili závoj tajemství.

Tito první astrozoologové, které z vesmírných hloubek vytáhla zpět na světlo světa úctyhodná armáda otroků, přinesli velké množství údajů o vzhledu a chování A’Tuin i všech čtyř slonů, ale nebyli schopni rozřešit žádnou ze základních otázek o původu a smyslu vesmíru.

Tak například, jaké bylo pohlaví želvy A’Tuin? Astrobiologové, jejichž autorita vzrostla nebývalou měrou, tvrdili, že tuto životně důležitou otázku nelze rozřešit, dokud nebude zkonstruován mnohem větší a silnější jeřáb, na kterém by mohla být spuštěna z Okraje loď, určená k cestám do hlubokého kosmu. Zatím byla každá teorie o odhaleném vesmíru pouhou spekulací.
V této situaci vzniklo známé učení o tom, že A’Tuin přichází odnikud a bude kráčet svým pomalým, neohrabaným krokem navěky nikam. Tato teorie byla zvláště populární mezi akademiky.
Její obměna, hýčkaná především příslušníky všech náboženských kultů, říkala, že A’Tuin kráčí od zrození k času Páření, tak jako ostatně všechny hvězdy oblohy, pohybující se na zádech jiných želv. Až se všechny sejdou, krátce a divoce se spáří, poprvé, jedinkrát a naposled. Z těchto spojení se zrodí nové želvy, které na svých bedrech ponesou jiné a mladé světy. Tahle teorie byla známa také pod jménem teorie Velkého třesku.

Tak se stalo, že mladý kosmoželvolog se skupiny příznivců Pravidelného kroku, testující nový teleskop, kterým se mu, jak doufal, podaří změřit přesné albedo pravého oka Velké A’Tuin, byl první, kdo zahlédl kouř, stoupající k nebesům. Ten kouř se valil z nejstaršího města světa. Mladý vědec se později v noci natolik zabral do svých výzkumů, že na to úplně zapomněl. V každém případě zahlédl kouř první.
A byli tady i další...