Jest zajímavé, že lidi potřebují nejrozmanitější rady pro život a že většina sama nemyslí, ale čeká na nějakou radu. Každý člověk chce být mentorován a veden. Píše Jaroslav Hašek (30.4. 1883 – 3.1. 1923) o němž se skoro neví, že psal i básně.
Jako básník se v různých seznamech autorů ani neuvádí. Jen občas je citován jako spoluautor básnické sbírky s názvem „Májové výkřiky“ a známých je i několik veršů z románu o dobrém vojáku Švejkovi. Ostatní básnické práce vycházely sporadicky v různých sebraných spisech spolu s prózou, podle toho, jak byly znovu objevovány ve starých časopisech a archivních sbírkách badateli.
Kniha: Opilec s buclatýma rukama.
Sebrané básně Jaroslava Haška / Jaroslav Šerák a Jomar Hønsi, editoři / vydal Siberian House, 2016
Zde malé, ale velmi aktuální ukázky...
Svět špatný je i lidi na něm,
dnes neváží si vrchnosti víc,
dnes vrchnost světská a též kněžská,
ta za terč vtipům slouží mnohým,
jež slzu v oči vloudí jistě,
kdo není dosud zkažen zcela.Neb lotr taký zapomíná,
že od Boha jest vrchnost dána
nám lidem, bychom nezbujněli
a navzájem se nepobili.A jaký život bez daní je?
Tu každý by hned zpyšněl, věru,
stal by se z něho fláma také,
bez daně žil by, a též v Boha
by přestal věřit, neboť jistě
pro radovánky čas by neměl
na Boha myslet, hojnost maje
těch peněz, které dneska dává
ne státu, by stát mohl klidně
zřít do budoucna, nemusel se
tu dlužit tam, tu dlužit tady.Daně jsou tedy požehnáním,
a božím k tomu, věřte, lidé,
neb pracovat tu člověk musí,
by zaplatit moh svoje daně,
kdo pracuje však, nemá času
na radovánky, požitkářství,
jež ničí lidi v mladém věku
a nevěrce, jež tvoří z lidí.
Ta kola letí v továrně...
Zní píseň smutným obsahem:
"Jsou otroci zde doby,
jich úděl, pot a strádání,
a cílem jsou jen hroby."
