Ilustrace Lucie Dvořákové k básničkám Jiřího Žáčka sednou naprosto dokonale. Dokonalost sama jsou totiž verše Jiřího Žáčka. Co jiného ale čekat? Celkový dojem je prostě úžasný a skvělý, tolik nápadů, rytmu a legrace jen tak někde nenajdete…
„Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.Veze mouku za zlatku,
má ji plnou ošatku.A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“….
Tak to je úryvek z jedné geniální básničky pro děti. Povídačka bez konce… můžete si takhle povídat kolem dokola a vlastně donekonečna. I když, možná až do chvíle, kdy přestane foukat ten proklatý vítr a tetě Malvíně nerozfoukne tu mouku…Ale tohle se dětem právě hodně líbí. Povídačky bez konce byly u nás velmi oblíbené, protože se dokola opakuje to samé.
Recitovat je švanda
Tak to každopádně. Jestli se bojíte toho, že nebudete svým dětem umět zarecitovat básničku, nebo ji prachobyčejně jenom přečíst, tady se bát nemusíte. Půjde vám to samo. Je v nich rytmus a je v nich švih. Takový knížepán Žán Baklažán vám do úst i z úst půjde jako po másle. Najdete tu i náměty staré a stokrát profláknuté, opět v novém kabátku a pěkně zveršované - třeba ten o Káče, které se bojí všichni pekelníci nebo ten o lakomé selce, které pocestný uvaří skvělou sekyrkovou polévku.
„…Běží selka, běží k spíži,
už se na nic neohlíží.
Telelí se radostí,
že ji voják pohostí…“
Ilustrace jsou veselé a akční
Konečně něco, kde jsou ilustrace opravdu krásné, akční a veselé. Přesně se hodí k veršům, Lucii Dvořákové se toto určitě velmi podařilo, krásně zachytila atmosféru veršů a to nejen výrazy hrdinů, ale i zobrazením okolí.
Hledáte-li pro svoje dítě nějakou knížku pro první čtení, zkuste Jiřího Žáčka a Kdo nevěří, ať tam běží… Že je dokonalá,neuvěříte, dokud ji nebudete mít.
Vydavatelem knihy je Mladá Fronta, 2009.
Kdo nevěří, ať tam běží | Jiří Žáček | Ilustruje Lucie Dvořáková | 2. vydani, l. vyd. Albatros, 1996
Další ukázky...
Povídačka o kose
Koupil Mates novou kosu,
usekl si kousek nosu.
Kdopak mu ho přišije –
Bára nebo Žofie?
Povídačka bez konce o tetě Malvíně
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál...
.................................
A tak dále, a tak dál.
