"Látkou své knihy, milý čtenáři, jsem zkrátka já sám: není rozumné, abys plýtval svým volným časem na námět tak lehkovážný a planý. Proto sbohem!" Píše samotný autor v úvodu knihy. Vtipná a na svou dobu velmi moderní předmluva zcela charakterizuje vzdělání autora, který žil v letech 1533 – 1592.

Je tomu téměř pět staletí, od doby vzniku knihy, ale stále sledujeme, že člověk se skoro vůbec nezměnil.
Myšlenky a rozjímání o základních otázkách života a smrti, štěstí a lásky, náboženské víry a jejich prožívání uvnitř člověka jsou stále stejné. Montaigne byl myslitel, který se ve svých úvahách zabýval především sám sebou, poznáním člověka a lidského údělu.



Touto knihou se na svou dobu velmi odvážně, staví proti tehdejší vzdělanosti, kterou představovaly hlavně univerzity, kde vládl jazyk učené latiny. V knize vznáší Montaigne velmi logické námitky proti oficiální univerzitní filozofii, která již postrádá jakýkoli vztah k životu a klesla na úroveň blábolení. Ve svých úvahách obviňuje především vládu tradice a autority ve filozofii, kdy Aristoteles je náhradním bohem scholastické vědy a pochybovat o jeho učení je rouhání. Tím se nepřímo staví i proti autoritě katolické církve, která má vzdělanost té doby plně pod kontrolou.



Jeho nejvýznamnější dílo Eseje mělo obrovský vliv nejen na myšlení jeho současníků, ale svým ideovým nábojem zásadním způsobem připravilo duchovní podhoubí pro osvícenské myšlení v 18. století. Michel de Montaigne patří bez pochyb mezi to nejlepší, co francouzská literatura dala světu.



Není proto divu, že ilustrací jeho díla se ujal také Salvator Dalí, stejně nekonveční člověk, jako byl sám Montaigne, který díky svému nadání dáva knize další rozměr.