Soudit a zkoumat klub Rychlé šípy jako sportovce je takřka na knihu; ale neplatí to u bicyklu. Zase tolik ho nepoužívali a bez debaty nejznámějším kolem, s jehož záhadou se střetli, byl bicykl Jana Tleskače z knihy Záhada hlavolamu.
V komiksu sice o to stínadelské kolo ani nezavadíte, nicméně už roku 1947 byla Vpředem zveřejněna šestidílná série, kde mají „mravné šlapky“ prim: časopis ji zveřejnil mezi 2. zářím a 7. říjnem. Inkriminovaný bicykl zprvu spatříme bez křídel a patří Rychlonožkovi, který ráno co ráno ujíždí do učení k panu Šindelčíkovi. Jednou u kola přistihne kolegy z dílny Tyčku, Baga a Strašouna. Ječí: „Zmizte! To je moje kolo a ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem!“
Od té chvíle „přibližovalo“ zamyká na řetízek; jistota je jistota. A odhalí, že ti tři tajně sestrojují vlastní kolo. A že má létat. Objev jako hrom, i vyzvoní to na schůzce, načež Mirek rozhodne: „Sledujme trojlístek vynálezců.“
Rychlonožkovo kolo se přece ztratí a jednu sobotu má být vyzkoušeno v Černém údolí.
Naštěstí nejsou Rychlé šípy včerejší: na lapky číhají a šokovány pozorují montáž. Přibudou křídla i bizarní vrtule. Potom…„Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení!“ míní Strašoun, který podivuhodně asociuje Štětináče, ale i pověrčivou mentalitu Dlouhého Bidla.
„Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou,“ dí Tyčka. Trio losuje, kdo poletí. Smolař Strašoun zdrceně táhne černou kuličku. Bude pokusným králíkem a ocitáme se na půdě hororu, jak je to u Foglara ostatně časté. Rychlé šípy šílenému pokusu překvapivě nezabrání, nešťastník se rozjede co neřízená střela - v ústrety propasti. Zapíná vrtuli, na celých dvou komiksových panelech letí jako pták, i jásá. Kolo však padá na „čuminu“ a aviatik si zlomí ruku. Bago Rychlonožkovi slíbí, že mu trojka učňů koupí nový bicykl.
Ale není to konec příběhu. Foglar finále nastavil ještě dvěma obrázky, kde Tyčka kajícně běduje: „Ukradli jsme ti kolo, způsobili ti nepříjemnosti - a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky a...“ Rychlonožka rozšafně odvětí: „Dobrá, dobrá, mladý muži. Však toho od vás taky nežádám; čistím si botky každý den sám.“ A Jarka Metelka mudruje: „Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno.“ Tolik k počátkům letectví dle Foglara, nicméně bicykly se v seriálu objevily už předtím; poprvé 20. 5. 1939 v díle Rychlé šípy závodí. Hoši se účastní silniční jízdy s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka prahne po vítězství, „i kdyby měl zavařit kolo“, ale krach přijde odjinud. Srážkou Mirka Dušína s červeným autem. To prchá. Láďa z Ontaria nelení, otočí svůj bicykl a padoucha honí, což je ale kumšt: pirát „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“ a díky této bondovské fintě mizí v prachu cest. Ne provždy. Hned úvodem dílu Mirek Dušín je odškodněn se týmy obrací na představitele zákona.
Zprávu vytroubí rádio. Auto ujíždělo „na Český Brod“. Tamní klub V jednotě síla se dá do hledání. Hoši se rozptýlí do ulic. Člen Jednoty díky tomu objeví vůz s poškozeným chladičem: v servisu jakéhosi pana Josefa „Vyl…“ Zlého šoféra zadrží četníci a Dušínovu otci přijdou peníze na nové kolo. „Už nikdy nepořádejte závody na silnici,“ káže Mirkovi. Takto polopaticky byla čtenářům předvedena funkčnost sítě čtenářských klubů. Lze ji doslova užít k odchytu lidí.
Trať tohoto závodu měřila tři kilometry, startovalo se ve dvojicích a při střetnutí s řidičem jsem už při prvém čtení v dětství registroval nepřirozené zkroucení Mirkovy nohy. Přišel o kus chodidla? Lekl jsem se!
V jiném dílu Rychlé šípy robí šlapohyb jdou titíž hrdinové do vetešnictví, kde vidíme nejméně 4 bycikly.
V příběhu Rychlé šípy pod vlivem kočičí pracky Rychlonožka poprvé, ale zdaleka ne naposled padá právě z kola. Epizoda Rychlé šípy cvičí sebeovládání je o cyklo-výpravě a na špici Mirkova kola vidíme bedničku s klubovním psem Bublinou. V dalším dobrodružství Rychlé šípy zkoušejí nového člena kreslil bicykl třikrát Václav Junek, později Marko Čermák.
Prvně zvíme, že každý člen klubu musí umět jezdit na kole. Tudíž i tlustý Bambus to má zvládnout, když se touží přifařit. Kolo si půjčí od zevlujícího hocha. Prásk! Je to něco jako s ruskými vojáky po válce, anžto končí v prkenné ohradě.
Na další cyklo-výpravě za koupáním se Šípy „stanou svědky neštěstí“. Bublina si opět hoví v bedničce, tentokrát ale nad zadním blatníkem Jindrova či Jarkova kola. Na druhé tabuli příběhu Rychlonožka opět letí na kokos. A u vody? Role bicyklů končí. Naposled jeden zříme na čtvrtém obrázku - a Šípy jsou vystřeleny na venkov, kde dojde k „honbě za pašíkem“. Metelícího bicyklu užije až divošsky Metelka, ale oj žebřiňáku hocha zklidní.
Další cyklo-příběh Nebezpečný sport je ze zimy 1947, z 11. února. Jan Dedků chce zlepšit výkon na zamrzlé louži, již objíždí na kole, a chce rekord 75 vteřin stáhnout navzdory Mirkovu a Rychlonožkovu varování na minutu. „Jděte si radši na Kašpárka, strašpytlové,“ ohradí se. Je to jediná reklama na tohoto hrdinu v Rychlých šípech.
Jenda se bohapustě rouhal a uklouzla mu pneumatika. Po pádu leží v nepravděpodobné poloze, ale tvůrcům ji odpusťme. A dál? Uprostřed příběhu Honba za odcizenou knihou vrhnou jacísi kluci titulní knihu do korby ujíždějícího náklaďáku obchodu se zeleninou pana V. Melichara - a poctivý Dušín si půjčí cizí bicykl se slovy: „Musím dohnat tamhle to auto.“
Zdrží ho strážník řídící křižovatku a Mirka napadne, že šlo Melicharovi zatelefonovat z budky. A happy end? „Velmi jsi nám pomohl, že´s mi kolo půjčil!“ dí Mirek. „Vracím ti je s díky a v pořádku!“ Mrknete-li však do tváře naivního půjčovatele, napadne vás nejspíš jediné: To ale byl vůl! Výraz je totiž jednoznačný.
Následoval onen příběh kola létajícího a znovu se bicykl vynořil v dílu Rychlé šípy hledají hocha se žlutým kolem, ale i v Rychlonožkově snu. Tam se však vlastně jedná o koloběžku, na níž se indiánským táborem prohání jeho táta. Vjíždíme tím do spektra malíře Marko Čermáka a v pokračování Rychlé šípy se vzdávají odměny je na pavlači zdárně nalezeno právě ono žluté kolo.
A známý díl Rychlé šípy jezdí na pětikole?
Zveřejněn poprvé teprve v dubnu 1971 v časopise Rychlé šípy, ale samo pětikolo předtím čekalo „celou věčnost v kumbále po panu Tvrdíkovi" u Metelků na dvoře.
Zavadili oň při úklidu, tak týden cvičili spanilou jízdu a Rychlonožka sedával vzadu. Párkrát div nesletěl, i tak ale stačil dělat dlouhý nos na Bratrstvo. Na tržišti došlo jedno odpoledne k předvádění umu krotitelů bicyklu, a proč Mirek nechal řídit Rychlonožku, nevíme. Možná však „Ježoun" za katastrofu nemohl a vážně „ruplo“ v řídítkách. Kdo ví. Určitě nebyla vinna babička ve žlutém šátku, již Rychlonožka objímá okolo krku během pádu a ještě s tímto pokřikem: „Kilo jablek, ale ať v nich nejsou červi. Rychle, máme fofr.“ Po čemž poněkud bohorovně dodá: „Klucí! Vždyť vy jste mi vzali draka. To jste nemohli chvilku počkat?“ Avšak Šípy leží rozhozeny po tržišti. Jeho rozverná bujarost během pádu je v rozporu s duchem Rychlých šípů, ale vezmi to čert, stejně brzdíme před samým závěrem ságy.
Kola se vynoří už jen v Rychlé šípy jedou na přehradu (červen 1971), a to pouze ve dvou obrázcích. Nikoli nepodstatných. Je totiž napravena dávná scéna ze silničního závodu dvojic, anžto Mirek Rychlonožku kárá: „Hele, koukej zapadnout do řady. Víš, že dvě kola vedle sebe nesmějí jet.“
A které kolo se v Rychlých šípech objevilo naposled?
Rychlonožkovo, a to v příběhu Rychlé šípy vidí tajemné světlo z června 1971 (v časopise Rychlé šípy, číslo 9). Rychlonožka tu dostává od Mirka za úkol nakoupit ve vsi a cestou stane u skupiny cvičících děvčat! Symbolicky tím nekončí jen „bicyklování“, ale i tradičně chlapecké pojetí ságy. Howgh!
Studenti FAMU vidí kolo Jena Tleskače v krátkém pokusu o film:
