Ako dieťa som vyzerala hrozne. Bola som najvyššia z triedy, vratáne chalanov, ryšavá a pehavá. Viete si predstaviť, čo to pre mňa bolo, keď som v jedenástich rokoch objavila Annu. Konečne niekto, kto má tie iste problémy ako ja! Niekto, kto si chce zafarbit vlasy na čierno len aby neboli tak hnusne ryšavé, kto v kuse sniva o tom co by bolo keby…
Anna zo Zeleného domu je podľa mňa skutočná pýcha Kanady, hodnotnejšia než javorový syrup a Wayne Gretzky dokopy. Lucy Maud Montgomery (30.11. 1874 – 24.4. 1942) nám dala postavu, s ktorou sa vedia zosobnit snílkovia každej generácie.
Príbeh sa odohráva v kanadskej provincii Ostrov princa Eduarda v začiatkoch 20-teho storočia.
Marilla a Matej sú už starši súrodenci a rozhodnú sa zobrať zo sirotinca chlapca, ktorý by Matejovi pomohol okolo statku. Namiesto chlapca sedí na stanici vychudnuté ryšavé dievča v slamenom klobúku a pri nohách ma starý kufor. Celú cestu do Avonlea rozpráva. A rozpráva o hocičom. Aký je ten jabloňový sad krásne rozkvitnutý, ako nikdy nepoznala svojich rodičov. Matej, ktorý zhovorčivý zrovna nie je, si ju hneď obľúbi. Marilla chce samozrejme Annu poslať späť do sirotinca, pretože dievča na statku nepotrebuje, nakoniec však Anna zostava. A tak začína pribeh Anny zo Zeleného domu, jej nespočetné príbehy priateľstva s “jedinou spriaznenou dusou” Dianou, a samozrejme ten jemne steklivý vzťah s Gilbertom Blythom.
Anna žije v snoch a to spočiatku spôsobí veľa problémov. S kamarátkami nacvičí divadlo, dosť naživo, pretože sa nechá v člne unášať prúdom rieky. No, mohlo to zle nebyť Gilberta. Potom sa rozhodne pripraviť posedenie pre Dianu a pohostiť ju domácim muštom. Zmýli si to však s Marillyným domácim vínom a Diana je na mol. Potom si kúpi farbu na vlasy a skončí na zeleno. Anna sa postupne v Avonlea udomácni a domáci ju prestanú brať ako sirotu, ktorá celkom iste Mateja Marillu jedného dňa zaživa upáli.Získa si ich srdcia, najmä však Matejove.
O to horšia je kapitola, keď Matej zomiera. Po jeho smrti si cestu k sebe nájdu Anna a prísna Marilla. Anna vyštuduje a učí v miestnej škole. Marilla na staré kolená adoptuje dve siroty, a spoločne s Annou ich vychovávajú. Samozrejme, cestu k sebe si nájdu aj Anna a Gilbert.
Ten príbeh je plný citu, pochopenia a lásky, a nie je možné si ho neobľúbiť. Je to jedna z kníh, v ktorej si každý nájde niečo pre seba, ktorú môžete čítať v ktoromkoľvek období života. Ja som ju v 11-13 rokoch prečítala 6x a na vysokej škole som ju dala kamoške, ktorá ju zhltla za pár dní.
Anna bola aj sfilmovaná, a tým ma fakt naštvali, lebo sesternica Alena vždy tvrdila, že keď to raz sfilmujú, iba ja môžem hrať Annu. Ale podarilo sa im to vcelku dobre.
Co řekla autorka o Anně ze Zeleného domu?
"Dnešek byl pro mě - jak by řekla Anna - významnou epochou v mém životě. Dnes mi přišla moje kniha, úplně nová přímo z vydavatelství. Upřímně se musím přiznat, že to pro mě byl nádherný okamžik, byla jsem na sebe hrdá! V mých rukách ležela skutečná hmatatelná realizace mých snů, přání a ambicí celé mojí existence - moje první kniha! Ne příliš skvělá kniha - ale moje moje moje - něco, čemu jsem dala život - něco co dosud neexistovalo."
(LMM´s Journals, 20.06.1908)
"Nemohu tomu uvěřit, že takové jednoduché a krátké povídání, napsané kdesi na Ostrově Prince Edwarda, mohlo zabodovat v dnešním uspěchaném světě."
(LMM´s Journals, 15.10.1908)
Anna ze Zeleného domu | Lucy Maud Montgomeryová | Překlad: Alena Benešová | Ilustrace: Dagmar Berková | Albatros Praha 1993
V dedine Norval (Kanada) býval festival Lucy Maud Montgomery.
Spisovateľka tam prežila 10 rokov kým jej muž pôsobil ako miestny farár. Tu aj začala písať ďalšie známe dielo Emily z modrého mesiaca(?)( Emily of the Blue Moon).
Tento rok bol festival o to lepší, že je sté výročie vydania Anny zo Zeleného domu. V záhrade L.C.Montgomery boli všetci oblečení v dobových kostýmoch, deti súťažili kto sa najviac podobá na Annu, v miestnej škole predávali knihy, bábiky, klobúky s dvomi ryšavými vrkočmi, kalendáre a šálky. Kamoška Lisa natáčala. Robí vlastný dokumentárny film o Anne, pretože údajne je to šialenstvo podobné Star Wars. Fanúšikovia chodia na festivaly, nájdete stovky Án a Gilbertov, mnohých ako aj v tomto prípade v dôchodkovom veku.
Foto: Citarny.cz
O úspěchu knihy svědčí i to, že podle příběhu vznikl muzikál, který se dodnes hraje po celé Kanadě, ale i v Japonsku. A to jak na profesionální tak amatérské scéně. A většinou velmi dobře.
Stránky věnované nejen knize Anna ze Zeleného domu
UKÁZKA Z KNIHY Jak ochutit koláč Z knížky Anna ze Zeleného domu)
„Ach bože, na tom světě jsou jen samá setkání a loučení, jak říká paní Lyndeová," poznamenala Anna, když odložila posledního červnového dne knihy a tabulku na stůl v kuchyni a otřela si oči mokrým kapesníkem. „Jé, to bylo štěstí, že jsem si dnes vzala do školy o kapesník víc. Já jsem tušila, že se bude hodit."
„To jsem si nikdy nemyslela, že máš tak ráda pana Phillipse, že budeš potřebovat dva kapesníky, když odchází," řekla Marilla.
„Ale já jsem nebrečela proto, že bych ho měla tak ráda," odpověděla Anna. „Ale když oni brečeli všichni. Začala to Ruby Gillisová. Ruby Gillisová vždycky tvrdila, že pana Phillipse nesnáší, ale jakmile se postavila, že pronese řeč na rozloučenou, rozbrečela se. A potom se jedna po druhý rozbrečela všechna děvčata. Já jsem se držela, Marillo. Vzpomněla jsem si na to, jak mě donutil sedět s Gil - s chlapcem, a jak napsal moje jméno na tabuli a nenapsal Anne, ale Anna, a jak řekl, že takové poleno na geometrii ještě neviděl a smál se, jaké dělám chyby v pravopise.
A vůbec byl pořád hrozný a sarkastický. Ale nějak jsem se stejně neubránila, Marillo, a rozbrečela jsem se taky. Jane Andrewsová měsíc vykládala, jak se těší, až bude pan Phillips pryč, a jak neuroní ani slzu. No a nakonec si ještě musela půjčit kapesník od bráchy - kluci samozřejmě nebrečeli - protože si svůj nevzala. No Marillo, bralo to za srdce. Pan Phillips pronesl na začátek krásnou řeč. Začínalo to ,Nadešel čas loučení'. Bylo to krásné. Měl taky v očích slzy. Jé, Marillo, jak mi bylo najednou líto, že jsem ve škole nedávala pozor a malovala ho na tabulku a dělala si legraci z něho a z Prissy. Můžu vám říct, že jsem si přála být vzornou žákyní jako Minnie Andrewsová. Tu totiž svědomí nemuselo hryzat. Holky brečely celou cestu ze školy. Carrie Sloaneová co chvíli opakovala ,Nadešel čas loučení', a jakmile to řekla, začly jsme znovu. Je mi strašně smutno, Marillo. Ale člověk nemůže zas úplně podlehnout zoufalství, když má před sebou dva měsíce prázdnin, že ne? A potom jsme potkaly novýho pastora s manželkou. Takže mi sice bylo líto, že pan Phillips odchází, ale zase jsem byla zvědavá na toho nového pastora. Má hezkou manželku. Ne zas úplně královsky krásnou - to by se snad k duchovnímu ani nehodilo, aby nedával špatný příklad. Paní Lyndeová říkala, že manželka pastora z Newbridge dává špatný příklad, protože se obléká moc moderně. Ale tahle paní měla mušelínové šaty s krásnými nabíranými rukávy a klobouk s růžemi. Jane Andrewsová povídala, že jí nabírané rukávy připadají na pastorovu ženu moc světské, ale já jsem byla zticha, protože vím, co to znamená, toužit po nabíraných rukávech. A krom toho je pastorovou ženou jen krátce, tak by člověk měl brát ohledy, ne? Budou bydlet u Lyndeů, než jim připraví faru.
Měla-li Marilla jiný důvod k odpolední návštěvě paní Lyndeové, než vrátit jí rám na prošívání dek, který si půjčila loni v zimě, byla to slabost, kterou měli v Avonlea všichni společnou. Ten večer se paní Lyndeové vrátilo mnoho věcí, které měla půjčeny mezi lidmi a o nichž už nedoufala, že je ještě uvidí. Nový pastor, ještě k tomu ženatý, byl středem pozornosti tohoto tichého koutu světa.
Starý pan Bentley, na němž Anna postrádala kouska fantazie, byl v Avonlea pastorem osmnáct let. Přišel sem jako vdovec a vdovcem zůstal, jen v klepech se občas ženil s tou či onou, aspoň jednou za rok. V únoru vzdal svou funkci a odešel za upřímné lítosti svých farníků, kteří si jej za dlouhou dobu jeho působení i přes jeho řečnické nedostatky oblíbili. Od té doby zažila avonleaská fara dohady nad žádostmi a suplikami různých kandidátů, kteří se tu o sobotách představovali svými kázáními. O tom, zda obstojí, rozhodovala obec izraelská, posuzovala je však ještě jedna rusovláska, která sedala plaše ve staré lavici Cuthbertova rodu a své názory potom konfrontovala s Matějem, protože Marilla ze zásady odmítala kritizovat duchovní.
„Pan Smith se mi moc nelíbil, Matěji," znělo Annino souhrnné hodnocení. „Paní Lyndeová říkala, že to jeho podání za mnoho nestojí, ale já bych řekla, že má stejnou vadu jako pan Bentley, že nemá kouska fantazie. A pan Terry jí má zase moc. Ten ji pouští na volno jako já s tím začarovaným lesem. A paní Lyndeová říká, že ta jeho teologie není v pořádku. Pan Gresham byl velmi dobrý a zbožný, ale vyprávěl příliš mnoho zábavných historek a lidi se v kostele smáli. Bylo to na pastora málo důstojné, ne, Matěji? Ale pan Marshall se mi líbil. Ale paní Lyndeová povídala, že není ženatý ani zasnoubený, protože se na něho zvlášť informovala, a že to nepůjde, protože by se mohl oženit v kongregaci a to by nedělalo dobrotu. Paní Lyndeová je prozíravá paní, viď, Matěji? Já jsem ráda, že vybrali pana Allana. Líbil se mi. Měl zajímavé kázání, a když se modlil, bylo vidět, že mu o něco jde, neodříkával to jen jako básničku. Paní Lyndeová povídala, že není dokonalý, ale že dokonalého pastora za 750 dolarů stejně nedostaneme, a že teologii ovládá, protože si ho osobně vyzkoušela. A potom zná příbuzné jeho ženy a to jsou prý spolehliví lidé a dobří hospodáři. Paní Lyndeová říká, že když má muž zdravé názory a žena je dobrá hospodyně, je to ideální spojení pro pastorovu domácnost."
