Existují i Werichovy pohádky, které zůstávaly mimo klasický soubor Fimfárum. Ten vyšel poprvé roku 1960, přepracován - a Trnkou ilustrován - byl roku 1963… a doplněn roku 1997.
Jednou z takových pohádek „mimo“ je i bajka (anebo tedy spíš jen anekdota) Lev a notes - poprvé vydaná ve Svobodném slově 5. 5. 1990. Ondřej Suchý o ní vypráví skutečný příběh, jak vznikla:
„Povídku Lev a notes napsal Jan Werich pro Kvítko už 31. ledna 1979. Když jsem si pro ni na Kampu přišel, řekl mi: „Je tam jedno sprostý slovo, který tam být musí. Kdyby ho u vás v redakci chtěl někdo nahradit jiným, tak řekněte, že nechci, aby ta povídka vyšla.“
Slíbil jsem - a odnesl ji do redakce, kde jsem přání páně Werichovo tlumočil tehdejšímu panu šéfredaktorovi. Ten si povídku vzal a odešel s ní do své pracovny.
Za půl hodiny za mnou přišel a s trpkým úsměvem mi povídku vrátil: „Štěstí, že je tam to sprosté slovo, protože vám tak mohu říct, že to u nás nejde uveřejnit právě kvůli němu. Ale je to krásná povídka…“
A bylo nám z toho v tu chvíli oběma smutno.“
Tolik Ondřej Suchý (roku 1990). Jest to zároveň i dokladem, jaká byla - jen deset let předtím - doba. 
Ilustrace Jiří Trnka
A ostatní pohádky z Fimfára?
Ta titulní je o dost „čilé“ kovářce, která nejenže začne pálit za knížecím lokajem, ale snaží se v souvislosti s tím zbavit i svého náhle nepohodlného manžílka. Ale je to nakonec dobré, neboť zasloužený trest ji díky Janu Werichovi nemine: už to zkrátka tak NEJDE DÁL - a Nejdedál se jmenuje i ves, v které se to všechno přihodí.
Díky filmu Tři veteráni (režie Oldřich Lipský, animace Jan Švankmajer) z roku 1983 je více než známa i pohádka Tři veteráni – o vysloužilých vojáčcích Pankráci, Bimbáci a Serváci představovaných v tomto snímku Rudolfem Hrušínským starším, Petrem Čepkem a Josefem Somrem. Dělostřelec, dragoun a kuchař obdrží od trpaslíků kouzelné dary, ale o ty je připraví princezna. Důležitými se ovšem stanou až chvíle, kdy veteráni zjišťují, co je pro každého z nich doopravdy nejdůležitější.
Celé Fimfárum přitom otevírá pohádka Královna Koloběžka První.
Její hlavní hrdinka se jmenuje Zdenička a není pochyb, koho měl Jan Werich při psaní před očima. V příběhu vyšel ze známé lidové báchorky o Chytré horákyni, ale moudře a velice hutně ji rozvinul.
K dalším vyloženě známým součástem Fimfára náleží i pohádka Lakomá Barka
- čili o tom, jak se za noci žilo ve vsi Dejvice. A jak? Sotva se setmělo,všechno tam dostávalo „nohy“, a Barka, ta, co byla hospodyní pana faráře… Ale přečtěte už si sami.
Protialkoholickou látkou pak je pohádka Až opadá listí z dubu. Sedlák Čupera si zkrátka rád přihnul, a tak musí podstoupit pohádkovou odvykací kůru… Pije ovšem i Loudal - hrdina příběhu Splněný sen. Hádá se přitom se ženou - a také sází. A sází vždycky podle toho, co se mu „ve snu zjeví“.
Ilustrace Jiří Trnka
Pohádka Franta Nebojsa zas ukazuje, že je-li někdo OPRAVDU Nebojsou, nedostane dost možná (zde určitě) strach ani v krčmě hrůzy, jak ovšem víme už i z divadelní hry Jana Drdy Hrátky s čertem (premiéra 1945, zfilmováno 1956).
A tak dále – a tak dál, u Jana Wericha vcelku není slabších míst, anebo aspoň v této knize ne. A skvělou je koneckonců i „Úsporná pohádka pomocí jednoslabičných slov aneb chvála češtiny“, jak zní podtitul, kterou autor pojmenoval Chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Aspoň já jsem se jako kluk nad ní hodně nesmál…! (Dlužno připomenout, že tuto pohádku mistrně přeložila do angličtiny Lucy Doležalová a do němčiny Jürgen Ostmeyer v cizojazyčných vydáních Fimfára - pozn. redakce)
Fimfárum / Jan Werich / Ilustrace kolektiv / Vydal Albatros 2006
1.vydání (v této zkrácené podobě a s tímto výtvarným doprovodem, pevná vazba, jinak vydání 10.). Původní vydání i všechna další jsou věnována synovi Jiřího Trnky Janovi)
