Jiří Trnka (24. února 1912 – 30. prosince 1969) patřil k nejslavnějším plzeňským rodákům. Přestože jej proslavil nejvíce animovaný film, považoval se celý život hlavně za malíře.
Trnkův talent, objevnost, fantazie, poetičnost, malířství a vynalézavost byly dominanty, které jej řadí mezi renesanční umělce. Svým vlivem se dotkl několika generací a zanechal stopy téměř ve všech uměleckých oborech. Jeho ilustrace Andersenových pohádek jsou nepřekonatelné.
V roce 1946 na festivalu v Cannes zvítězil Trnkův kreslený film Zvířátka a Petrovští. Potom sbíral řadu ocenění, jako byla cena H. Ch. Andersena nebo Melliésova cena za nejlepší animovaný film.
Legendární francouzský básník, malíř a filmař Jean Cocteau se o Trnkovi vyjádřil: „Trnka – to je království dětství a poezie.“
Jiří Trnka byl nepřehlédnutelný i jako člověk. Uměl pracovat velmi zručně pravou i levou rukou, pod jeho rukama se rodily filmové divy, protkané poezií, krásou a laskavým humorem.
Měl výjimečnou odvahu vytvořit animované filmy s loutkami na náměty, jako např. Jiráskovy Staré pověsti české nebo Osudy dobrého vojáka Švejka.
Každý jeho film byl neobyčejný. Na studijní návštěvu k němu v roce 1952 přijeli do Prahy i pracovníci Walta Disneye.
Když se Jiří Trnka oženil podruhé, usadil se na Kampě, kde se sblížil s Janem Werichem, ve kterém našel celoživotního přítele.
Přes neustálé pracovní nasazení si dokázal udělat čas na děti, kterých měl celkem pět.
Do státní pokladny přinášel takové zisky, že mu tehdy vládnoucí strana odpouštět prohřešky, které by jiným neprošly (např. když Trnka podepsal Dva tisíce slov).
Mezi filmy, které natočil, patří Špalíček, Císařův slavík, Dva Mrazíci, Bajaja, Sen noci svatojánské, Kybernetická babička nebo Ruka, zpodobňující totalitu. Za filmy získal desítky prestižních cen.
V roce 1967 byl jmenován profesorem na „Umprum“, kde původně studoval. Tehdy byl však již zatížen pokračující těžkou nemocí a jeho organismu značně vyčerpán. Zemřel 30. prosince 1969, pochován je na Ústředním hřbitově v rodné Plzni.