Za svůj život stvořil pěkně dlouhou řadu pohádkových postaviček. Skřítkům Křemílkovi s Vochomůrkou dal podobu a proslavil jejich příhody. Stejnou měrou prostřednictvím večerníčkových seriálů dětem (i dospělým) přiblížil Malou čarodějnici, Kubulu, Kubu a Kubikulu a Rákosníčka. Zdeněk Smetana byl pohádkový dědeček, který rozdával radost malým i velkým.
Narodil se 26. července 1925 v Praze. Vyrůstal na Žižkově. S pohádkami se potkával od dětství, jak prozradil v roce 2003 v rozhovoru pro Týdeník rozhlas:
„Bydleli jsme pohromadě s dědečkem a babičkou, tak o pohádky nebyla nouze. Jinak je vyprávěla babička, jinak děda a táta taky jinak – byl to široký rejstřík přednesu pohádek.“
Vyučil se rytcem
Odmala chtěl být malířem a za svým snem se vypravil. Studoval na reálném gymnáziu. V sextě měl být totálně nasazen, naštěstí jeho profesor kreslení mu sehnal umístění v rytecké dílně. Jako učedník měl od dvou hodin padla, tak mohl odpoledne studovat techniku malířství u akademického malíře Moučky, přítele rodičů. „Ten mě naučil, jak se napíná a šepsuje plátno, celé malířské řemeslo.“
Po válce odmaturoval a nastoupil na Vysokou školu technickou v Praze, kterou nedokončil. Zlákal ho kreslený film.
Ilustrace Zdeněk Smetana
Ve studiu u Jiřího Trnky
Když se dozvěděl, že ve Štěpánské ulici v Praze je studio kresleného filmu, jeho kroky tam zamířili. Přinesl s sebou balík kreseb na ukázku. Chtěl zaměstnat. Vrátný mu řekl, ať tam ten balík nechá, že je panu Trnkovi ukáže, a přijde za týden. Přišel a vzali ho. Tady se od píky učil pod přísným dohledem Jiřího Trnky animaci. Nakonec ve Studiu Bratři v triku pracoval půl století.
Pohádky mu doopravdy učarovaly, proto je více známá jeho tvorba pro děti. Prosytil ji pro něho typickými výrazovými prostředky: nadsázkou, humorem a metaforou. Jeho filmy z nedětské tvorby nazýval psychologickými groteskami. V sedmdesátých letech rozšířil témata svých snímků o aktuální společenské a politické náměty.
Ilustrace Zdeněk Smetana
Postavičky z večerníčků
Velký úspěch, jenž stále trvá, přinesly Zdeňku Smetanovi Pohádky z mechu a kapradí. Když je Václav Čtvrtek psal, netušil, kdo je bude ilustrovat. Televize je nabídla právě Zdeňku Smetanovi. Jakmile si příhody dvou skřítků přečetl, věděl, že je to látka, jakou dostane člověk do ruky jednou za život. Měl pravdu. Křemílka s Vochomůrkou si nenechají ujít ani malí ani velcí už pěknou řádku let.
Za Křemílkem s Vochomůrkou přišly další a další postavičky, na které se díváme opakovaně v podvečer, dobře se po nich usíná. Každý z nás má některou víc v oblibě. Mou favoritkou je Malá čarodějnice, jiní upřednostňují Štaflíka a Špagetku, ale určitě nikdo nezanevře na Rákosníčka. Však je nám s ním dobře taky už pár pátků.
Na svém kontě má výtvarník, animátor, scenárista a režisér Zdeněk Smetana přes čtyři sta filmů, z nich jsou čtyři celovečerní. Ilustroval na padesát knih. Za své dílo získal víc jak padesát ocenění na českých i zahraničních filmových festivalech.
Mezi nimi najdeme Zlatého medvěda (Berlín), Lva sv. Marka (Benátky), Zlatou palmu (Cannes) v Londýně obdržel Cenu londýnské akademie za nejlepší film. V roce 2014 získal cenu za celoživotní dílo při slavnostním zahájení Anifilmu (Mezinárodní festival animované tvorby v Třeboni).
Ilustrace Zdeněk Smetana
O dětech
Zdeněk Smetana sám svou rodinu přiblížil takto:
„Mám dvě dcery, mladší se narodila až deset let po té starší, takže i vnuci přišli na svět s velkým odstupem – celý život jsem byl vlastně obklopen malými dětmi a to mi prospívalo. Dítě je totiž bezvadný divák. Dospělý vás sice poklepe po rameni a chválí, ale co si opravdu myslí, neřekne. Zato když se dítěti zdá něco dlouhé a nezajímavé, zvedne se a promítání – nepromítání jde čurat. A když je něco pěkné, tak se raději počurá, jen aby o nic nepřišlo.“
Zdeněk Smetana zemřel 25. 2. 2016.
