Německý bohemista se v magazínu Lidovek vyznal ze svého obdivu k Vladimíru Holanovi- začalo to prý básní Vítr ze sbírky Oblouk. A já jsem tu báseň hledal a přitom jsem našel starý dopis, který mi PAN Holan kdysi napsal.
A pak mi uvízlo v hlavě několik veršů a musel jsem všeho nechat a najít si (v tomhle životě už po několikáté)jeho příběhy, Sbohem,První testament, Zuzana v lázni. A Terezku Planetovou, kterou jsem tolikrát vyprávěl. Byla prý napsána podle fejetonu Leoše Janáčka. Pak jsem se díval na internet, co tam o Holanovi mají a dočetl se, že Holan přestal psát, když zemřela jeho dcera (r.1977) na Downův syndrom.
Kačenka, děvčátko z básnické sbírky Bajaja (sbírka vyšla v r. 1955, to byl rok, kdy jsem se narodil.
Ach Pane! Proti Holanovi byl Salieri vlastně šťastný a veselý chlápek.
Znovu jsem se toulal básní - Terezkou… než rozžehnutá lampa začne/kreslit, co potom odlévá…
Holanova světovost byla dlouho neznámá.
Ale musím popořadě- v r.68 byl na Harvardskou univerzitu pozván Jorge Luis Borges a proslovil tu šest přednášek o poezii. Jenže byl v té době už skoro slepý, takže neměl poznámky – k čemu by mu byly? Asi proto se záznam – zvukový- jeho přednášek na čas ztratil. Přednášky byly nalezeny a vydány až v r. 2000.
Mluvím o tom proto, že pan Borges ve svých slavných a do mnoha jazyků přeložených přednáškách nepřestával zdůrazňovat příběh v básních a ve své vizi o poezii budoucí se domníval: myslím, že kdyby se vyprávění příběhu a zpívání veršů dalo znovu dohromady, mohlo by se stát něco velice důležitého…
Mozaika Martin Patřičný
Jenže- ono se stalo! Holanovy příběhy vyšly poprvé tuším v r. 63 Jenomže Borges česky neuměl (cizí češtině byl on) a Holana neznal. Takže americkým studentům vyprávěl o své vizi - o vizi, která už byla skutečností, ale nikdo o ní nevěděl. A neví dodnes, že?
Taky mě napadlo, jestli Borges to zpívání veršů nemyslel doslova- nesmějte se, Indové svou poezii zpívají dodnes- tedy já vím jistě, že ji zpívali ještě v r. 1973.
Holan, jehož psaní je jazykovou velmocí, navíc ještě vypráví, vypráví příběhy, pointuje. Borgese by svými metaforami zasypal jako sopka.
(Dřevěná noha stála v koutě…/všem bylo jasné, skrze dým,/že živé nohy k tanci zvou tě…/
…(hráč) …a čeká, doufá v obrat křepký. Tak také čekávají lebky, až naroste jim zase vlas…Cítíte taky tu marnost čekání na výhru? Až lebce v Kostnici znovu vyroste vlas, tehdy vyhraješ…
Ty chvalozpěvy co se u nás pěly na jazyk Joyceova Odyssea psali zřejmě Holanovi nečtenáři! A někteří docela zabudli chválit skvělý výkon překladatele (A. Skoumal)
Thomas Mann, náš! československý občan, náš nositel Nobelovy ceny za literaturu, kdyby četl jen Cestu mraku, napsal by, že je to báseň, kterou končí všechny básně… kdyby. Kdyby Borges Holana znal, všechny své přednášky by přepsal. Další „kdyby“ si dodejte sami.
(Ano, můžeme si někde stěžovat na „příliš mnoho tónů“. Jiřinka chtěla, abych jí Holana nejdřív přeložil – jenže jak přeložit kráčivce, který by mohl spát uvnitř vlásku? Nebo úplněk, jenž říkal noci: Jen si kousni! A do třetice, paprsek světla, který…plombuje zatím zuby soch. A Jitce jsem Holana překládal a někdy tak netrpělivě, že měla slzy v očích a musel jsem je zažehnávat svou rukou pod její sukní. K čemu to je ten Holan? Ptala se trochu vztekle a já se dneska sám sebe ptám na totéž. Ne, zeptám se jindy. Můžem poukazovat na cestu trním příliš zarostlou a leckdy neschůdnou, Hanka měla ráda Terezku (Planetovou, Holanovu, ne tu moji!)- proč? To nevím a už se jí nemůžu zeptat, ale Zuzana svou jmenovkyni (Zuzana v lázni) nemohla vystát. Můžem mávnout rukou na nit, co někdy ve verších nejde objevit, lze mudrovat, že mnohdy méně by bylo více. I jinak poskakovat na ramenou obra. Co ale vždycky zůstane je příběh a bohatství řeči.)
Mimo Čechy Holan skoro neznámý, Holan, který jako mladý muž píše:
…jak mají ňadra sládnout do věty, již někdo vysloví…
Opravdu vyslovuje tělo ženy, jak píše M. Atwoodová v knížce Dobré kosti. To, o čem ona píše, už Holan dávno udělal.
Je to pořád to samé, my vás čteme, milí světáci, něco málo o vás víme- vy o nás víte prd. A vůbec dneska, co kdo ví?
Borges, Joyce a další? Tiše spí, Holanovou řečí zasypaní jak sněhem a psst! Ani o tom neví…
A spí i on.
Martin Patřičný, přílohy obálka, dopis, ilustr. foto
