Vydejte se na cestu do míst, kde Karel Čapek požádal Olgu Scheinpflugovou o ruku - po patnáctileté známosti. Zdeněk Vacek, motoristický novinář se vydal po jeho stopách podle autentického izineráře z let 1935 a 1937. A nakonec sepsal o této cestě jedinečnou knížku. Dokonce ke své cestě použil stejného typu škodovky Rapid.
Praha – Benešov – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Linec – Bad Ischl – Salzburk – Sankt Johann – Heiligenblut – Lienz – Dobbiaco – Cortina d’Ampezzo – Canazei – Bolzano – Fondo – Tione di Trento – Brescia – Bergamo – Lecco – Colico – Como – Lugano – Bellinzona – Locarno – Domodossola – Brig – Martigny – Lausanne – Ženeva – Chamonix – Thonon les Bains – Aigle – Interlaken – Lucern – Curych – Feldkirch – Landeck – Innsbruck – Salzburk – Traunstein – Mnichov – Deggendorf – Železná Ruda – Klatovy – Plzeň – Praha: celkem 3112 km, expedice dnešního autora s výlety 3500 km za 18 dní.
Několik zajímavostí, spjatých s životem a touto cestou Karla Čapka, je v této knize obsaženo na více místech.
Uveďme alespoň některé:
☻ Vyhlášenou vysokohorskou panoramatickou silnici ke Grossglockneru otevírali v roce 1935, právě v době Čapkovy výpravy.
☻ Místo poskakování po „prašných, místy dehtovaných silnicích“ si dnešní cestovatelé dopřávali luxusu kvalitních asfaltek.
☻ Na rozdíl od cesty Karla Čapka jim přálo počasí, někdy až moc. Venkovních 39 °C nebylo nic proti horkému vzduchu, který od motoru foukal. Přihlížející včetně policistů naše dnešní turisty uznale zdravili s úsměvem a zdviženým palcem.
☻ Do paměti se jim vryla Čapkova jízda kolem Ženevského jezera se středomořskou vegetací. Třeba v Coppetu itinerář upozorňoval na „četné policejní kontroly“ a skutečně tu ctili tradice: byla to jediná vesnice široko daleko s radarem.
☻ Díky dobré viditelnosti v dáli identifikovali i dramatický štít Matterhornu. Čapek jej v dešti marně vyhlížel tři dny.
☻Interlaken by Karel Čapek dnes stěží poznal. Kdysi se v hrstce hotýlků nedostávalo personálu ochotného pracovat v řídkém vzduchu, dnes je zde pulzující mondénní letovisko. Hotel Krebs, kde Karel s Olgou spali dvě noci, našli bez bloudění. Dobové zařízení je vrátilo do roku 1937, recepční žasl nad tehdejším účtem: čtyři franky by už na oběd pro dva rozhodně nestačily.
☻ Přesně ve stylu Čapka–zahrádkáře podnikli také túru na Schynige Platte s krásnou alpskou zahrádkou, pyšnící se 600 rostlinnými druhy.
☻ K vrcholům „detektivky“ Zdeňka Vacka patřilo nalezení místa, kde Karel požádal Olgu o ruku. Nedaleko Innsbrucku stačilo nepřehlédnout městečko Hall a z něj vystoupat k samotě Gnadenwald. Stávalo zde sanatorium, nyní je tady luxusní hotel.
☻ „Do you wish to marry me?“ zeptal se tu v létě 1935 nesmělý nápadník Olgy, aby mu pacientky infiltrované českými drbnami nerozuměly. Slavný balkon na staré budově naštěstí zůstal zachován. Stejně jako tehdy ležely mraky tak nízko, že by to bylo „příliš snadné nanebevstoupení,“ jak prohlásil Čapek.
☻ Poslední úsek ze Salcburku domů už nebyl tak traumatizující jako pro Čapka. V Mnichově totiž neplánovaně zastihl oslavu „2000 let německé kultury“ s projevem Adolfa Hitlera. Policie Čechoslováky ve městě přeplněném nacisty ubytovala na židli v jakémsi pokoji na periferii. Dáma spala nepohodlně v koupelně.
☻ Rapid a doprovodná Škoda Fabia Combi RS ujely 3500 kilometrů, moderní vůz si dal za výkon 132 kW zaplatit pouhými 6,4 litry benzinu na 100 kilometrů. Čtvrtinový výkon veterána přišel současníky na deset litrů a k tomu asi tři deci motorového oleje.
O díle Karla Čapka autor Zdeněk Vacek říká:
Čapkovy cestopisy patří do zlatého fondu. Barvitě a neotřele popsal Anglii, Itálii, Španělsko, Nizozemsko nebo Skandinávii. Zato o dvou alpských expedicích Karla s partnerkou Olgou věděla jen hrstka zasvěcených.
Kratší okruh Dolomity byla přitom v roce 1935 první společná dovolená, kterou spolu po patnáctileté známosti spisovatel s herečkou podnikli.
Karel měl tajný plán požádat Olgu o ruku. Nikdy nerozhazoval, a tak jí za necelých 18 tisíc korun potají – aby neurazil – koupil lidovou Škodu Popular a pak se jakoby náhodou nabídl jakožto doprovod. O dva roky později podnikli delší cestu již větším typem Rapid.“
Čtení je to úsměvné, objevné, poutavé, zajímavé a autor si zaslouží poděkování za svůj nápad.
Jak známo, Karel Čapek sám napsal několik vtipných a čtivých článků o motorismu, automobilech a dopravě. Dnešnímu autorovi se podařilo představit nám ho jako motoristu – teoretika i praktika. A vydat se na legendární Čapkovu cestu starým sedmdesátiletým automobilem (byť s doprovodnou moderní škodovkou Fabia Combi RS), je obdivuhodný výkon. Věru, stojí za přečtení!
