Nejstarší ručně tištěná kniha, nejstarší papír a jiné záhady počátků tisku

Za první zcela tištěnou knihu je považována Buddhistická diamantová sútra, dokončená 11. května  v roce 868 n. l.  Nyní je uložena ve velice dobrém stavu v Britském muzeu.
Svitek 5,3 m dlouhý a 26,5 cm široký obsahuje texty sanskrtské práce, přeložené do čínštiny. Velmi rozšířené byly i tisky obyčejných knih. Kalendáře a horoskopy byly tehdy tak populární, jako jsou dnes.
Ve skutečnosti bylo soukromně vytištěno tolik astrologických kalendářů, že se je v roce 858 guvernér Sečuanu pokusil zakázat. Byly prodávány pod pultem na tržištích předtím, než dala Rada astronomů povolení k jejich vydání. Zákaz podnítil prodej těchto kalendářů, které obsahovaly předpovědi, věštby pro šťastné a nešťastné dny, naučná rčení a další typické věci zemědělských kalendářů.

Písmo je sjednocující technikou, která se ve stejné době rozvíjela v Egyptě a Mezopotámii.
Čínské písmo je zachováno od 2. tisíciletí př. n. l., ale pravděpodobně existovalo už dříve. Dynastie Sia mezi léty 2205–1766 př. n. l., zahalená legendou, by mohla být počátkem gramotnosti. Zápisy z období dynastie Čou od roku 1100 do roku 221 př. n. l. dokládají dobytí a pohlcení jinak mluvících populací čínským státem. (Antropolog Claude Lévi-Strauss píše, že hlavní úlohou starověkého písma bylo „usnadnit zotročení ostatních lidských bytostí“.)

Ačkoliv se písmo ve stejné době vyvíjelo i v Egyptě a Mezopotámii, mělo čínské písmo unikátní znaky a zásady, které vedly mnoho vědců k domněnce, že se vyvíjelo samostatně.
Zachované záznamy té doby sestávají z náboženských proroctví a rituálních zápisů o záležitostech dynastie, vyřezaných do „věšteckých kostí“.
Až do vynálezu papíru byl text psán na různých materiálech – na travních stéblech Egypťany, hliněných tabulkách Mezopotámci, stromových listech indiány, ovčích kůžích Evropany, a dokonce na želvích krunýřích a lopatkách volů ranými Číňany. Potom Číňané vynalezli papír.

Nejstarší dochovaný papír na světě pochází z hrobky poblíž Sianu v provincii Šen-si.
Byl vyroben někdy mezi léty 140 až 87 př. n. l. z roztlučených a oddělených vláken konopí.115 Díky němu a dalším úlomkovitým důkazům je jasné, že Číňané znali základní postup výroby papíru tisíc let před Evropany. (Papír není tak složitý. Je to vrstva roztlučených vláken ve vodním roztoku, vylisovaná v ploché formě. Voda je odvedena pryč, vrstva se vysuší a máte papír.)

Ačkoliv byl raný čínský papír vyráběn z konopí, ve 2. století n. l. dvorní úředník, který se jmenoval Cai Lun, vyrobil nový druh papíru ze směsi kůry, papírových útržků, pšeničných stébel a dalších přísad. Možná první recyklovaný papír.
Byl to také první moderní papír – docela levný, lehký, pevný a vhodný pro tahy štětce. Číňané používali papír rovněž pro oblékání, do bot a jako toaletní ubrousky, které Evropany ohromily, když je viděli poprvé. Vynalezli tapety, papírové draky, deštníky, papírové peníze, papírové umění origami a další. Papír se dostal v 7. století do Indie a o sto let později do islámských zemí. Po pět staletí Arabové žárlivě střežili tajemství výroby papíru před Evropany, ale prodávali jim ho se značným ziskem. Výroba papíru přišla do Evropy až ve 13. století, kdy ji převzali Italové.

Počátky tisku jsou ztraceny v dějinách.
Zhruba před dvěma tisíci lety, za dynastie Chan, byl nejoblíbenějším způsobem rozšiřování konfuciánských textů nebo buddhistických súter otisk z kamenných tabulek. Praxe deskotisku začala za dynastie Suej (581–618 n. l.): text nebo obraz se vyryl do dřevěné desky, deska se potřela inkoustem a pak se obraz otiskl na kus hedvábí (nebo později na papír) stránku za stránkou. Během dynastie Tang (618–907) se technologie dostala do Koreje, Japonska, Vietnamu a na Filipíny.

'Deskotisk se svými deskami, které byly po jednom otisknutí někdy nepoužitelné, byl nešikovný. Jediná chyba při rytí mohla zničit celou desku. Mezi roky 1041 a 1048 Pi Šeng (někdy nazývaný Bi Šeng) vynalezl knihtisk. Vyryl jednotlivé znaky do kousků jemné hlíny, tenkých jako mince, které pomalu zapékal tak dlouho, až výrazně ztvrdly. Pak vložil znaky do kovového rámu a přilepil je směsí pryskyřice, vosku a papíru, která byla smíchána nad ohněm. Takto připravená deska mohla vytisknout stovky nebo tisíce listů papíru. Každý znak byl vyměnitelný a mohl se znovu použít.

První zápis o vynálezu Bi Šenga byl objeven v knize Statě od jezera snů z roku 1086 od vědce a encyklopedisty Šen Kua.
Nebylo to nic neobvyklého, když kronikář vlastnil padesát tisíc knih, píše. Na to, aby mohla být vydána kniha s čínskými znaky, musel mít tiskař až 360 000 kusů typů. Po následující staletí používali Číňané běžněji smaltované nebo kovové typy než hliněné. Americký přírodovědec a esejista Philip Morrison v roce 1974 poznamenal, že když dal Gutenberg prvně do tisku Mohučskou bibli, „měly čínské knihovny již celé edice tištěných knih starších, než je Gutenbergův výtisk dnes.“ Na každou Knihu písní nebo Analektů ze Západu existují desítky tisíc tištěných textů z každého období Číny.117 Mongolské armády, tlačící se do Ruska, Polska a Maďarska ve 13. století, dosáhly německých hranic nedlouho předtím, než se tam objevil knihtisk. Johannes Gutenberg vytiskl svou nyní tak slavnou bibli za použití knihtisku v roce 1456.

Podle knihy: Dick Teresi | Ztracené objevy - Starověké kořeny moderní vědy – od Babyloňanů k Mayům