Život současného člověka provázejí tisíce chemikálií, z nichž mnohé mohou být nebezpečné lidskému zdraví a ohrožovat budoucnost celé civilizace. Autoři ukazují, jak je důležité chápat biochemické mechanismy jejich působení na buněčné a molekulární úrovni. Vysvětlují zdravotní rizika synergického působení přídavných látek, jako jsou například hliník, umělá barviva, aspartam a glutamát aj.
Pozornost věnují i složení vakcín a z několika pohledů se zabývají prospěšnými účinky a riziky očkování. Poukazují však také na účinné způsoby, jak se proti působení největších rizik pro lidské zdraví bránit.
Na přání vydavatele do této knížky vedle autorů Doby jedové přispěli svými kapitolami prof. MUDr. Jan Janda, CSc., prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., MUDr. Ludmila Eleková a MUDr. Karina Šustová.
Každá kapitola je doplněna odkazy na populární i vědeckou literaturu. Čtenářům se tak nabízí zcela ojedinělá příručka pro každodenní orientaci v nepřehledné oblasti ovládané zájmy trhu a zisku, s náměty, jak se bránit před mnoha zdravotními riziky a rádoby vědecky podloženými radami.
Součástí této knížky jsou recenze a komentáře odborníků, kterými jsou prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. a Roman Drha. Další desítky recenzí lze nalézt na internetu.
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. má dlouholeté zkušenosti z pedagogické práce na Univerzitě Karlově. Zároveň byla řešitelkou a spoluřešitelkou sedmi grantových projektů zabývajících se mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu. Věnuje se též intenzivně vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu.
Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. je profesorem toxikologie na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Pracuje v oboru molekulární biochemie, enzymologie a toxikologie extrémně jedovatých synteticky připravených i přírodních látek a psychofarmak. Ve své vědecké práci se zaměřuje na biochemické mechanismy toxických účinků různých biologicky aktivních látek a léků, zejména v terapii Alzheimerovy nemoci. Zabývá se rovněž působením různých peptidů v procesech učení a paměti.
Doba jedová 2 / Anna Strunecká, Jiří Patočka / 2012
Ukázka:
Káva a alkohol
Káva přes všeobecně rozšířené mínění nemá vliv na stavy vzniklé po požití alkoholu (tj. vystřízlivění), ale dokonce ani nezrychluje odbourávání alkoholu. Právě naopak, odbourávání alkoholu zpomaluje a tím zpomaluje i jeho vylučování. Po kávě se člověk sice probere, ale nevystřízliví! S překvapujícími informacemi přišel A. L. Klatsky a jeho kolegové z Oaklandu v Kalifornii. Zjistili, že pití kávy chrání játra před toxickým vlivem alkoholu, a čím více kávy vypijeme, tím lépe jsou naše játra chráněna. Rozsáhlá studie na více než 125 000 lidech, kteří byli sledováni v letech 1978 až 1985, prokázala, že káva významným způsobem snižuje riziko vzniku alkoholické cirhózy. Při pití jednoho šálku kávy denně se riziko vzniku cirhózy snížilo o 20 %, při 2 až 3 šálcích o 40 % a při čtyřech a více šálcích o 80 %. Studie neodhalila, jakým mechanismem chrání káva jaterní buňky před cirhózou, ale naznačila, že současné pití kávy a alkoholu představuje pro člověka menší riziko než pití alkoholu bez kávy. Konzumace kávy také zvyšuje základní látkovou přeměnu o několik procent a tím i energetickou spotřebu o 80-150 kalorií, avšak na tělesnou hmotnost má tento zvýšený energetický výdej jen minimální vliv.
xxx
Obezita vyvolává pozvolný chronický zánět a alergie
Tuková tkáň není jenom zásobárnou tuků. Funguje také jako aktivní hormonální žláza, která produkuje skupinu hormonů nazývaných adipokiny (podle addipose tissue - tuková tkáň). Patří mezi ně i prozánětlivé cytokiny a růstové faktory podobné inzulínu. Avšak hlavním hormonem tukové tkáně je leptin (z řeckého leptos - hubený). Objev leptinu vyvolal velikou pozornost sdělovacích prostředků v devadesátých letech minulého století. Leptin je totiž hormon, který potlačuje chuť k jídlu. Čím více buněk má tuková tkáň, tím víc leptinu produkuje. Vědci doufali, že se dostali velmi blízko k odhalení možnosti, jak léčit obezitu a jak jí předcházet, když se včas potlačí chuť k jídlu. Zdravému člověku leptin říká, co, kdy a jak jíst. Jenomže záhy se zjistilo, že mozek obézních lidí na leptin nereaguje [17]. Leptin přichází do mozku a ťuká na dveře, ale ta osoba uvnitř je hluchá, říkal o osudu leptinu v mozku obézních lidí jeden z jeho objevitelů, Dr. Umut Ozcan.
Jenomže přes velmi intenzivní výzkum v desítkách laboratoří stále neznáme všechny souvislosti a interakce, ve kterých leptin vystupuje. Jisté je, že má roli jak v regulaci imunitních dějů, tak v regulaci nádorového růstu. Obě pracují v neprospěch lidského těla.
Obézní lidé mají zpravidla leptinu nadbytek. Pod vlivem produkce prozánětlivých adipokinů a leptinu je imunitní systém ve stavu trvalé aktivace. Organismus je stále aktivován, jako by byl napaden bakteriální nákazou. Avšak nadměrná aktivace této linie obrany organismu může navodit autoimunitní poruchy a nemoci. Nadměrná aktivace Th2, odpovědi typické pro tvorbu protizá-nětlivých a regulačních cytokinů, má významnou roli při vzniku alergií. V experimentálních modelech pro diabetes mellitus (cukrovku) 1. typu podání leptinu urychlilo a zesílilo vývoj autoimunitních procesů. Hladovění a tím způsobený pokles leptinu vždy vedl ke klinickému zlepšení [18].
Právě proto, že mozek obézních osob na leptin neodpovídá (podobně jako organismus neodpovídá na inzulín v případě cukrovky 2. typu), jsou obézní lidé více náchylní k infekcím. Zvyšuje se i propustnost hematoencefalické bariéry, takže do mozku mohou pronikat škodlivé látky...
xxxVědci poodhalují tajemství nesmrtelnosti buněk.
Za objev telomerázy dostali vědci Elizabeth Blackburnová, Carol Greíderová a Jack Szostak v roce 2009 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Svou činností poskytuje telomeráza nesmrtelnost buňce, která umožnila její projev. V případě nesmrtelných rakovinných buněk je vysokou cenou za jejich nesmrtelnost smrt organismu - nositele nesmrtelné buňky. Nebudeme spekulovat, zda tyto objevy povedou k dosažení lidské nesmrtelnosti biologickými prostředky. Stačilo by, aby se buňky lidského těla donekonečna obnovovaly a přitom nestárly. Objevy molekulární biologie potvrzují, že pozitivní vliv na stav telomer má omezení příjmu potravy, zdravý spánek, zajištění dostatečné hladiny vitaminu D a kořen byliny Astragalus membranaceus. Nositelka Nobelovy ceny za objev telomerázy Blackburnová s týmem spolupracovníků zjistila, že pozitivní vliv na aktivitu telomerázy má meditace. Elixír života dodnes nenašli ani alchymisté ani vědci. Jistější je proto předpokládat, že nesmrtelný je pouze duch...
xxx
Lékem skoro na všechny nemoci je především pohyb.
Je prevencí rakoviny i kardiovaskulárních a metabolických onemocnění hromadného výskytu. U osob mladých vzniká tzv. postprandiál-ní zánět - zánět vyvolaný jídlem - vzácně, jen např. po excesiv-ní hostině, u člověka staršího, s hypertenzí, obezitou či cukrovkou, pak prakticky po každém jídle. Jídlo působí jako cizorodá bílkovina nevhodně, tzv. aterogenně. Má tedy vztah k ateroskle-róze. Je zajímavé, že při pravidelné fyzické aktivitě tyto jevy přítomné nejsou. Bohužel však tento pozitivní vliv po 4-6 týdnech po ukončení sportovní činnosti či pravidelného pohybu vymizí. Ten, kdo pravidelně cvičí, může tedy jíst více nevhodných potravin, efekt však dlouhodobě nepřetrvává.
Legitimní jsou úvahy o tzv. polypill, univerzální tabletce, kterou by každý např. 501etý a starší člověk měl užívat. Může obsahovat směs léků na krevní tlak, cholesterol a prevenci cukrovky. Zda k uplatnění této strategie dojde, si musíme počkat, podávání nelze realizovat jen na základě úvahy. Potřebná je evidence base (založená na opravdu vědeckých důkazech).Slunce není jen zdravé. Může vyvolávat například kožní nádory, ale také stimuluje v lidském těle tvorbu vitaminu D.
Práce o mnohočetných účincích vitaminu D v lidském těle, se objevují ve vědeckých časopisech a jsou námětem mezinárodních konferencí.
Ukazuje se také, že potřeby lidského těla možná mírně přesahují tradičně doporučované denní dávky. Vedle významu vitaminu D pro kosti klinické studie ukazují, že vitamin D dokáže snížit riziko a výskyt mnoha onemocnění, např. rakoviny, cukrovky a aterosklerózy.
Vitamin D je v poslední době velmi sledovaná látka s řadou pozitivních efektů a je pravdou, že obvykle je jí v populaci, zejména v zimě, málo. Existují doporučené denní dávky a ty část populace nedostává. Vitamínem D se však lze i předávkovat.Co všechno působí ve stravě pozitivně a negativně, je stále nejasné. O prospěšném působení středomořské diety se, jak bylo uvedeno, stále bádá. Je velmi nepravděpodobné, že by významný vliv měl resveratrol z červeného vína, flavonoidy či kurkumin. Část těchto látek působí přes tzv. sirtuiny. To jsou histonové deacetylázy - enzymy, které ovlivňují mnoho proteinů v jádře, cyto-plazmě i v mitochondriích zejména tzv. acetylací. Nedávno jsem navšívil jednoho staršího profesora fyziologie a rozhovor zahájil slovy: „Už jste četl ten přehledný článek v časopise Science - sirtuiny jsou zcela mrtvé, celý výzkum k ničemu nevedl a asi nepovede." Možná to není pravda, ale věta vystihuje, jak předčasné je o těchto látkách něco uvádět ve výživě. Podobně je to s ovlivněním zmiňovaného mTOR. Klinicky je dnes nejdůležitější, že přes tento komplex působí metformin - nejběžnější lék na cukrovku, podávaný dnes rutinně i u prediabetu (nemoci, která předchází vznik cukrovky 2. typu). Jako vedlejší účinek snižuje výskyt nádorů až o 50 %. Než jíst problematický typ stravy, bylo by jistě účinnější jíst tuto látku. I některá imunosupresiva, používaná například ve stentech - trubičkách zaváděných do cév u infarktu - působí přes mTOR complex a zkouší se využívat v onkologii. I z toho vyplývá, že jakmile se zjistí v oblasti přírodních látek něco významného, vede to k vývoji léků a je nepravděpodobné, že tak účinné by byly samotné potraviny.
