Dnešní čísla, nazývané také indo-arabská čísla, jsou kombinací pouhých 10 symbolů nebo číslic: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 0. První výskyt indických číslic byl již prokázán v buddhistických textech. A jejich vznik je datován mezi lety 400 před naším letopočtem a 400 našeho letopočtu.
Před jejím přijetím lidé používali tzv. římská čísla, ve skutečnosti jsou pozůstatkem mnohem vyspělejší etruské civilizace, na jejímž základě vznikla, ve své době méně vyspělá, římská civilizace. Což je taky paradox.
Dnešné podoba čísel tzv. indo-arabských čísel byla poprvé zaváděna v Evropě okolo roku 1000 papežem Silvestrem II.
Jeho snaha ale narazila, protože jeho návrh byl v církevních kruzích spojován s ďábelským znamením. Teprve matematik Leonardo Fibonacci (foto) ve své knize Kniha počtů (Liber abaci) z roku 1202 poprvé prosadil postupné používání číslic v Evropě. Ten přivezl znalost číslic ze severní Afriky (studoval v Béjaïe, v dnešním Alžírsku) a to zřejmě díky knihám od Al-Chorezmího (Počítání s indickými číslicemi, latinsky překlad „Algoritmi de numero Indorum“) a Alkinduse (O používání indických číslic, Ketab fi Isti´mal al-´Adad al-Hindi).
Označení arabské číslice tak vzniklo zřejmě z neznalosti jak individuální tak společenské, protože zvláště středověká církev nebyla v obecné rovině až tak osvícená, jak se mnohdy píše. Bohužel označení zobecnělo takovým způsobem, že se na některých školách používá dodnes.
Masivnější používání číslic ve společnosti započalo až obrození po francouzské revoluci, která poprvé a nevratně svrhla staletou diktaturu církve. Souvisí to s mnohými přelomovými společenskými změnami, které vznikaly za vlády Napoleona.
Rovněž objev nuly a místo hodnotového systému byly vynálezy jedinečné indické civilizace.
Indická matematika dospěla mnohem dřív než evropská k velkému objevu desetinné soustavy a především nuly, kterou pak předala ostatnímu světu spolu se svými číslovkami prostřednictvím Arabů; vždyť to, čemu říkáme arabské číslice, je ve skutečnosti modifikovaný znakový soubor starých Indů, jehož převzetí západním světem Arabové jen zprostředkovali. Ne náhodou říkali matematice hindisat („indická“).
Význam indické matematiky pro celý svět charakterizuje Profesor Arthur Llewellyn Basham (1914–1986), takto:
„Dluh západního světa Indii v tomto směru nelze ani docenit. Většina velkých objevů a vynálezů, na něž je Evropa tak hrdá, by byla nemožná bez rozvinutého matematického systému, a ten by byl zase nemyslitelný, kdyby se Evropa nebyla zbavila těžkopádné soustavy římských číslovek. Neznámý muž, který vynalezl nový systém, byl ze světového hlediska po Buddhovi nejvýznamnějším synem Indie. Ačkoli jeho objev bereme jako samozřejmost, byl dílem práce analytického mozku první třídy a zasloužil by si mnohem více poct, než se mu zatím dostalo.“Specialisté už dávno vypočítali dlouhou řadu dílčích úseků matematiky, v nichž starověcí Indové předhonili Evropu o celá staletí. Připomeňme si alespoň, že Árjabhata dovedl například určit takzvané Ludolfovo číslo, používané k výpočtu poloměru a průměru kruhu, na čtyři desetinná místa a jeho bezprostřední následovníci dokonce na devět; že ve svém díle pracuje s matematickou hodnotou nuly a nekonečna; že řeší skoro moderním způsobem lineární rovnice; že jiní starověcí indičtí matematikové znali nezávisle na Řecích Pythagorovu větu, sinus i kosinus atd.
Více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arabsk%C3%A9_%C4%8D%C3%ADslice
http://www.archimedes-lab.org/numeral.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Positional_notation
http://www.archimedes-lab.org/nombredormachine.html
