Dvanáctého dubna si připomínáme výročí prvního vstupu člověka do kosmu, které se událo v roce 1961. Fascinující život Gagarina ale končí jeho tragédií už v roce 27.3.1968. Jeho smrt je dodnes zastřena mnoha otazníky.
Doporučuji velmi zajímavý ruský dokument o příčinách předčasné Gagarinovy smrti: Odtajněna příčina smrti Jurije Gagarina. Ve videu (pod citací s odkazem) si můžete nastavit automatický překlad do češtiny. Dokument podrobně analyzuje možné příčiny letecké katastrofy. Dle mého názoru, je však nejdůležitější závěr dokumentu (cca od 39 minuty). Autoři si po konstatování, že příčinou tragédie byla pravděpodobně sabotáž, kladou také otázku kvůli čemu (za jakým účelem) byla tato sabotáž nejpravděpodobněji provedena.
Přepis závěrečné části (předem se omlouvám za případné nepřesnosti v překladu):
Kromě otázky jak, je v této historii důležitá také odpověď na otázku, proč (kvůli čemu).
Někteří badatelé hledající odpovědi nahlas předkládají novou verzi smrti prvního kosmonauta světa: Začátek roku 1968 se stal jedním z nejtěžších období v padesátileté historii ideologické války sovětského socialismu se světem tržního hospodářství (kapitalismu). Kosmický triumf začínal být krůček po krůčku zapomínán a na místo něho přišli katastrofy a neúspěchy. V době, kdy Američané úspěšně vypustili Apollo 5 na oběžnou dráhu Země, SSSR ztratil ponorku K 129.
V zemích socialistického bloku postupně narůstala nespokojenost mladých. Zapojení se do Vietnamské války skončilo ponižujícím neúspěchem. V Československu začaly liberální reformy, které vyprovokovaly prudký růst protisovětských nálad.
Leonid Brežněv deklaroval novou zahraničně-politickou doktrínu, podle které si SSSR v podstatě přivlastnil právo na obsazení libovolné země socialistického bloku v případě její neloajálnosti. 23. března se na sjezdu KS v Drážďanech o takové možnosti mluvilo v kuloárech, ale komunisti všech zemí velmi dobře chápali, že sovětský expediční korpus v centru Evropy bude přijat jako výzva (negativně).
Podle jedné z verzí právě tehdy dozrálo rozhodnutí znovu otřást planetou opakovaným využitím člověka číslo jedna ve vesmíru (Jurije Gagarina).
Jevgenij Děrbenkov (přítel Jurije Gagarina):
„Jak spadl? Proč spadl? Kolikrát se ptali? Mluvil jsem přímo s kosmonauty. Bylo ho potřeba zlikvidovat? Neodpověděli. Neřekli, že nemám pravdu. Na co ho potřebovali? Narodil se, stal se prvním…"
Pokud jsou ty události skutečně svázané, tehdejší sovětští politologové dosáhli svých cílů v mnoha směrech, protože násilné potlačování protisovětských shromáždění by plně mohlo vyprovokovat druhou Karibskou krizy a to v situaci kdy prsty vůdců světových mocností byly připraveny na červených tlačítcích. Formálně SSSR až do srpna 1968………… výpadek zvuku
V poslední době se události vyvíjí nesprávným směrem. V Československu se šíří vystoupení nezodpovědných elementů požadujících umožnění vzniku oficiální opozice, projevování trpělivosti k rozličným antisocialistickým názorům a teoriím. Rozdávají se výzvy k vytvoření soukromých podniků, odchodu od plánovitého hospodářského systému, rozšíření spolupráce se západem.
Za dva týdny po letecké katastrofě, při které zahynul Gagarin a Seregin, velitel vzdušných sil SSSR general Vasilj Margelov dostává tajnou direktivu s příkazem v co nejkratší době vypracovat plán sovětské invaze do Československa.
„Sovětský svaz a další socialistické státy věrné mezinárodní pomoci a Varšavské smlouvě jsou povinni, vstupem svých vojsk, poskytnout pomoc československé lidové armádě při obraně vlasti před hrozícím nebezpečím.“
20. srpna začala operace Dunaj, 24 divizí států Varšavské smlouvy vstoupilo do Československa zároveň na 18. místech.
Okamžitě zablokovali všechny nejdůležitější objekty infrastruktury a v podstatě zorganizovali předání státní moci zpět do rukou zajišťujících vracení všeho do starých kolejí komunistické ideologie (státní převrat). Už téměř půl století se politologové a analytici dohadují, jak to, že byla reakce OSN a NATO tak slabá? Vždyť 6 let před Pražským jarem jednoduché a nekonfliktní přemístění vojsk do jednoho ze států socialistického tábora málem vedlo k jaderné válce (Kubánská krize).
Jedna z verzí vysvětlující tento fenomén byla, že svět byl pod dojmem smrti velikého člověka, který smazal všechny rozdíly mezi zeměmi, předáním společného dědictví lidstvu, prvním pozemšťanem, který vstoupil do kosmu.
Magomed Tolbojev (zkušební letec, hrdina Ruska):
„Také, Gagarin je příliš veliký a je potřeba zachránit čest a důstojnost Ruska a čest a důstojnost prvního kosmonauta světa. Lépe to nedělat, nechat na pokoji tuto historii, to je moje modlitba, nechte na pokoji Gagarina.“
Reakce obyvatelstva SSSR na invazi vojsk do Československa byla také velmi indikativní (vypovídající).
V odpovědi na operaci Dunaj a ruské tanky v Praze, v Rusku, které ještě prožívalo smrt svého miláčka, považovali za nutné projevit svůj protest proti okupaci malé evropské země svou účastí na demonstraci pouze 7 lidí z 250 milionů, což je ukazatelem samo o sobě. Minuta ticha za zemřelého Jurije Gagarina přehlušila řev sovětských tanků na pražských mostech.
Některá tajemství jsou na věky odsouzena zůstat tajemstvími. Objevují se pouze různé verze, protože ti, kteří by mohli vnést světlo do v historii vzdalující se tragédie na nebi moskevské oblasti, už nemohou odpovídat na otázky nebo jsou stále zavázání zachovávat mlčenlivost.
Jevgenij Derbenkov (přítel Jurije Gagarina):
„Bylo ho nutné zlikvidovat. A nikdo, kosmonauti, mi neodporoval, že je to hloupost.“
Výjimečný a možná jediný občan světa v historii lidstva, člověk, který se stal symbolem Jurij Gagarin. Člověk legenda, průlom lidstva, o jehož životě je známo téměř vše a téměř nic není známo o jeho smrti – o tajemné neobjasnitelné letecké katastrofě, která se stala 27.3.1968.
Doporučujeme:
Zajímavý pohled přináší Buran v obsáhlém článku ze kterého citujeme tutu část:
