Kolik Němců bylo skutečnými nacisty? Kdo je ve společnosti nakonec fanatik a kdo mírumilovný?

Autorem následujících slov je německý lékař, jehož rodina před válkou patřila k aristokracii. Vlastnili rovněž řadu průmyslových podniků a nemovitostí a jeho následující nabroušenost jistěže náleží mezi úvahy, jež si lidé masově (a právě že také pasivně) zasílají po internetu, ale neměli bychom ji jen proto ignorovat a automaticky svrhnout mezi odpadky naší civilizace jako i mnohou jinou anonymní výzvu, kde je to třeba oprávněné:

„Kolik Němců bylo skutečnými nacisty?“
ptali se mě a já vždy odpovídal, že jen velmi málo, zatímco mnoho a mnoho dalších se tehdy zaradovalo z návratu německé hrdosti. A ještě jiní byli prostě moc zaneprázdněni, než aby je podstata problému mohla zajímat...
Také já byl z těch (pokračuje nejmenovaný německý lékař), kteří měli nacisty zprvu jen za bandu bláznů, a tak se většina národa stáhla, prostě se jen stáhla do sebe, ale umožnila právě tím, aby se stalo, co se stalo, a to je známo všeobecně, ale nelze to nezopakovat.
Nu, a dřív, než jsme zjistili, co se seběhlo, nás měli takříkajíc v hrsti, my ztratili veškerou kontrolu nad během věcí a... A fakticky nám nastal konec světa. Ten armageddon, ve kterém už pouze detailem zůstalo, že má rodina ztratila takřka vše... a já sám skončil v koncentračním táboře.

A dnes? Rozliční experti, podle kterých se lidstvo patrně neúměrně rozmnožuje, nám znovu a znovu opakují, že je islám náboženství pokoje a že si většina muslimů přeje žít míru.
Ano, to je pravda. Je to tak. Avšak ač je podobné ujišťování mužů v kanceláři pravdivé, nemá bohužel význam. Pražádný. Neb je to šidítko. Je to šidítko, které valné většině z nás jen umožňuje, abychom se po většinu dne a snad i po většinu noci (ale to už nevím) cítili lépe.
A které nám dá šanci, aby se tím pobořil psychický účinek fanatického řádění ve světě, ke kterému dochází bezesporu většinou ve jménu islámu. Té ideologie, již se ujali fanatici. Fanatici za desítkami dnešních válek hořícími všude ve světě, fanatici systematicky masakrující křesťany a domorodé kmeny Afriky, aby svět utopili v přívalu islámu. A jsou to také tihle zdrogovaní šílenci, kdo deklarativně stíná lidské hlavy z „důvodu cti“ - a aby vzápětí přebíral mešitu po mešitě, tedy pokud už je dávno nemá. A kdo se zápalem praktikuje kamenování, věšení, znásilňování, polévání kyselinou a X variant mučení. A jsou to právě fanatici, kdo učí děti zabíjet a dělá z děcek sebevražedné zabijáky opásané výbušninou.

Lze vůbec dnes ještě změřit mírumilovnou mlčící většinu, která je tím pouze vyděšena, ale tak i vyřazena?

Mluvil jsem o nacismu, ale jistě tu bylo i komunistické Rusko. I ono sestávalo z obyvatel, kteří chtěli žít v míru, a přece je tato zem ve výsledku odpovědna za smrt desítek miliónů.

A ohromná populace Číny? Není a nebyla rovněž mírumilovná? Tamním komunistům se i tak povedlo odpravit sedmdesát milionů lidí.

A průměrný Japonec? Inu, před válkou asi obvykle nebyl sadistický válečník, a přece si Japonsko vzápětí razilo cestu Asií za krveprolití a v orgiích zabíjení, které zahrnulo systematické vyvraždění dvanácti milionů čínských civilistů povětšinou likvidovaných šavlí, bajonetem a lopatou.

Nu, a Rwandu bych snad už ani nemusel připomínat, Rwandu, která se zhroutila v krvavém zabíjení. A dá se snad říci, že většinou Rwanďanů nebyli mírumilovní lidé? Dá?

A my? Přehlížíme nad tímto tratolištěm celosvětově se rozlévající krve i ty nejzákladnější a nekomplikované závěry.
Děláme, že je nevidíme, a mlčením a ničím jiným než apatií se všichni ti mírumilovní muslimové sice nevypařili, ale... Stali se TAKÉ irelevantními!

Nesporně existují mírumilovní muslimové. V určitém bodě vývoje se však chtě nechtě stanou našimi nepřáteli. Kdy? Až se probudí a zjistí, že se dostali do područí fanatiků své ideologie.

Nepoučili jsme se. I mírumilovní Němci, Japonci, Číňané, Rusové, Rwanďané, Srbové, Afghánci, Iráčané, Palestinci, Somálci, Nigerijci anebo Alžířané zemřeli proto, že mírumilovná většina včas nepromluvila, ale mlčela, hrála si na písečcích s bábovičkami virtuální reality a jistě, možná i lopotně, pilně pracovala den co den. S páskami na očích. Až bylo pozdě.

Vy, kdo však svět sledujete, aniž by se angažovali, byste měli fanatiky začít lépe vnímat.
Ohrožují náš způsob života a je otázkou, zda by měli v Evropě vznikat další mešity a minarety dřív, než taky v arabských zemích vybudují stejný počet křesťanských kostelů. A budou je tam akceptovat. Přihodí se to ale někdy?
Vedle vší té smrti je už jen marginálním i to, že sexuální styky s dětmi civilizovaný svět obyčejně trestá, zatímco muslimové je akceptují a kupříkladu sex s osmiletými dívkami není výjimečný. A je divu? A lze přehlížet, že právě skvělý Mohamed se takto věnoval jedné osmileté dámě? Přejeme si, aby za pětadvacet let mívali jistí starci i muži sex s našimi vnučkami a pravnučkami a jen občas některou ukamenovali či polili kyselinou?

Naše pasivita zplodí z už teď značného problému obra a taky Unie má jen dvě možnosti. Buď nás před islámem a heterosexuálem na islámském nebi zachrání... nebo ne.