Arnošt Lustig (*21. 12. 1926, Praha – †26. 2. 2011, Praha) byl slušný člověk a spisovatel, který celý život čerpal ze svého šíleného pobytu v německých koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu.
Arnošt Lustig (1926–2011) prošel jako šestnáctiletý chlapec Terezínem, Osvětimí (Auschwitz-Birkenau) a Buchenwaldem. Z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau). Otec mu zahynul hned po příjezdu do Osvětimi (kvůli brýlím a věku ho poslali do plynu). Během těch let, kdy s ním bylo nakládáno jako s nečlověkem přišel téměř o celou rodinu, ale nakonec se mu podařilo uprchnout z transportu smrti.
Mezní zážitky, do kterých se dostal za nacistického Německa, ho trvale poznamenaly a staly se hlavním tématem jeho dlouhé řady knih. Jsou plné vnitřní síly a odhodlání, víry v lidskou důstojnost.
Lustig psal nejen o hrůze, ale i o tom, jak si lidé v pekle uchovávali zbytky lidskosti, lásku, humor, vzájemnou pomoc nebo naopak zrady.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově.
V roce 1968 emigroval.
Žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.
„Život není to, co chceme, ale to, co máme a vydržíme.“
Z knihy Dita Saxová
Mezi jeho nejslavnější knihy patří:
Noc a naděje (1958) – povídky z Terezína
Démanty noci (1958) – povídky včetně „Tma nemá stín“ (útěk z transportu)
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) – novela o vzpouře v transportu do Osvětimi
Dita Saxová (1962) – o poválečném životě přeživších
Nemilovaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979/1991) – deníková forma z Terezína
„Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje. A tu lidskost můžeme ztratit během několika vteřin. To ukázaly koncentrační tábory.“
A o ponížení: „Ponížení je to nejhorší, čeho se může člověk od člověka dočkat. Ponížení, ač nejsem soudce ani moralista, pokládám téměř za rovnocené vraždě.“
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou patří k nejsilnějším a nejintenzivnějším čtenářským zážitkům.
Odehrává se v transportu smrti do Osvětimi. Skupina Židů (včetně mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové) je nacisty donucena účastnit se „divadelního“ představení pro esesáky – mají hrát „radostný“ život v táboře.
Kateřina se však rozhodne pro radikální vzpouru: místo poslušnosti volí důstojnou smrt a symbolicky se pomstí na svých trýznitelích.
Je to příběh o poslední lidské svobodě – volbě, jak zemřít, když už nelze žít.
„Místnosti, jak každý zasvěcený věděl, panoval rabín Dajem z Lodže, který se nepřestával nikdy modlit, ani když mrtvolu Kateřiny Horovitzové nesli a uložili na slamník vedle ostatních mrtvých.
A když ji tam položili, řekl rabín Dajem tiše, ale tak, aby to slyšeli všichni:
‚Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.‘
A začal se modlit za ni, za všechny, kteří už nemohli, a za ty, kteří ještě mohli.“
VIDEO // ARNOŠT LUSTIG O KNIHÁCH A PSANÍ
Hostem Zuzany Vlčkové je spisovatel Arnošt Lustig.
Témata rozhovoru: Poslední tvorba, podpora mladých autorů, úspěchy na mezinárodním poli a zklamání z neproměněné nominace na prestižní Man Bookerovu cenu 2009.
