V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové (1947 – 2023) Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava Houfa. Podstatná část pohádek se později objevila ve výboru z dětské tvorby autorky Když na hrušce buchty zrály. Ale i tento příklad dokazuje, že to s tím monopolem Albatrosu na dětskou literaturu nebylo tak vážné i před rokem 1989.
Věra Provazníková (1947–2023) patřila k oblíbeným a plodným českým autorkám literatury pro děti. Vedle poezie pro dospělé psala říkanky, verše, pohádky, hádanky a příběhy pro nejmenší i školáky. Její styl je veselý, hravý, rytmický a plný humoru – ideální pro předčítání i první čtení.
Získala řadu ocenění. Ceny MK ČR za 4 loutkové hry, za Báseň pro Erika Kolára, Zlata Rakle, Plovdiv – ze televizní pohádku O labuti, Nejkrásnější kniha 1994 – Don Quijote Bohuslav Reynek, 1998 Zlatá stuha.
Nejznámější dětské knihy a tituly:
Elce pelce kotrmelce / sbírka veselých říkánek a veršů
Listopadová pohádka / velmi krásná pohádka
Doříkanky / jednoduché, hravé básničky pro nejmenší
Pidihrátky na pohádky / pohádky a hříčky pro začínající čtenáře
Budulínek / veršovaná pohádka
Něco za cibulku, něco za pirožek / pohádky
Sedm kůzlátek / známá pohádka v jejím podání
Jak šlo vejce na houby
Kozí pohádka
Maruška a mláďátka a jiné příběhy ze života
I aby tě prase trklo!
Pošlem Anku pro říkanku / říkanky
a další sbírky říkánek
Ukázka z knížky:
Přišel k jezeru a to jezero bylo celé stříbrné. Plavala v něm ryba.
Čách! – sekla ocasem o hladinu.
„Kampak, Šejdulo?“ Docela lidským hlasem.
„Inu – kam bych. Za ptákem Guglachajem, prosit o radu.“
„Popros, Šejdulo, i za mě! Sto let mě něco píchá v krku, sto let jsem očka nezavřela. Nedá-li radu pták Guglachaj, ať radši umřu!“
„Ech – dobře, když za vlka, tedy i za tebe,“ povídá Šejdula. Napil se z jezera stříbrné vody a jde dál. Přišel na pole, to bylo celé zlaté a stála v něm jablůňka.
Šaj – taj – pohnula větvemi.
„Kampak, Šejdulo?“ Tichounce – jako vánek.
