Bratři Arkadij a Boris Strugačtí patří k nejvýznamnějším autorům světové science fiction. Jsou řazeni po bok Asimova, Jefremova, Lema, Bradburyho, Liou Cch’-sina etc. Jejich tvorba prošla výrazným vývojem. Od optimistických vizí budoucnosti k hluboké filozofické skepsi.
Mezi jejich nejčastěji čtené a diskutované tituly patří:
Je těžké být bohem (1964), Pondělí začíná v sobotu (1965) a Město zaslíbených (Град обреченный, napsáno 1969–1972, vydáno 1988–1989).
Tyto tři knihy sice nestojí v přímé dějové kontinuitě, ale tvoří důležitý most v jejich myšlenkovém vývoji a sdílejí silná tématická propojení.
1. Je těžké být bohem
(Трудно быть богом, 1964) Román patří do cyklu tzv. Světa Poledne, utopické budoucnosti 22. století, kde lidstvo dosáhlo komunistické harmonie, odstranilo války, nemoci a chudobu a vysílá „progresory“ na méně vyspělé planety. Podobné téma zpracoval Jefremov v knize Hodina býka (1968).
Hlavní hrdina Anton (pod jménem don Rumata) působí jako pozorovatel v království Arkanar, které se nachází na úrovni pozdního středověku. Jeho úkolem je pouze sledovat a nezasahovat. Realita je však krutá: mocichtivý don Reba a jeho „Šedí“ systematicky likvidují vzdělance, umělce a všechny, kdo se odchylují od mediokritní ideologie. (nedávný obraz globálního kovidismu)
Rumata, vybavený téměř božskými schopnostmi a znalostmi, prožívá morální agónii. Chce pomáhat, ale je mu to zakázáno. Intervence by mohla zkreslit přirozený historický vývoj.
Kniha je temnou alegorií totalitarismu, meditací o etice moci, limitech humanismu a o tom, že dějiny se nedají uspíšit zvenčí. Napsána byla v době, kdy po „relativním uvolnění“ opět přitvrdila cenzura, a stala se jednou z nejcitovanějších knih sovětské sci-fi 60. let.
AUDIO >>
2. Pondělí začíná v sobotu
(Понедельник начинается в субботу, 1965) O rok později vyšla satira, která je naopak plná humoru, ironie a optimismu.
Mladý leningradský programátor Saša Privalov se náhodou dostane do NIICHAVO – Vědeckého výzkumného ústavu čarodějnictví a kouzelnictví v severoruském Solovci. Zde se mísí ruský folklór (Baba Jaga, mluvící zrcadla, kočky) s přísně vědeckým přístupem k magii.
Vědci pracují s takovým nasazením, že „pondělí začíná v sobotu“ a volný čas prakticky neexistuje. Příběh satiruje byrokracii, kariérismus, pseudovědu (postava Vyběgalla je zjevnou narážkou na Lysenka) a zároveň oslavuje skutečné nadšence, kteří žijí objektivním poznáním. Kniha je veselá, plná slovních hříček a absurdních situací, a stala se kultovní generací sovětských vědců a studentů.
Má i poněkud temnější pokračování Pohádka o Trojce, které byrokracii zesměšňuje ještě ostřeji.
3. Město zaslíbených
(Град обреченный, 1969–1972) Nejdelší a filozoficky nejtěžší román Strugackých vznikl „do šuplíku“. Autoři dobře věděli, že za sovětské éry nevyjde. Odehrává se ve zvláštním Experimentálním městě, kam Mentori (neznámé síly) přivezli dobrovolníky z různých epoch a zemí 20. století. Město leží mezi nekonečnou Pustotinou a neprostupnou Zdí, slunce se rozsvěcí a zhasíná podle libovůle.
Hrdina Andrej Voronin, astronom z Leningradu 50. let, prochází řadou profesí. Od popeláře přes detektiva až po vysokého funkcionáře. Sledujeme, jak se idealista mění, jak se utopický experiment rozpadá do diktatury, chaosu a absurdity. Román je syrovou alegorií sovětského projektu, meditací o lidské přirozenosti, moci, zradě ideálů a o tom, zda vůbec existuje smysl historie. Mnozí ho považují za magnum opus autorů a jejich nejsilnější filozofické dílo.
Bratři Strugačtí a souvislosti všech tří knih.
Společná témata všech tří děl jsou především o roli intelektuálů a vědců ve společnosti. V byrokratickém SSSR vidí autoři jasný konflikt mezi teoriemi a realitou, která ubíjí smysluplnou tvořivost. Ve vzduchu visí otázka jak se dá společnost posunout dál.
V knize “Pondělí začíná v sobotu” autoři věří v nadšené vědce, inteligenci, dobře nastavenou a zabezpečenou moc. V příběhu je ještě hodně humoru, optimismu a naděje.
V knize “Je těžké být bohem” ukazují počínající bezmoc tím, že „božská“ intervence selhává a historie se nám obnažuje plná krve a byrokratické setrvačnosti.
V knize “Město zaslíbených” jdou Strugačtí nejdál. Téměř rezignují na možnost smysluplného společenského experimentu či vývoje. Je to čistá parodie na rozvinutý byrokratický systém, do kterého se sovětský socialismus a UVKSSS beznadějně vnořily. Ideály ztroskotávají na lidské povaze a na samotné struktuře moci.
Bratři Strugačtí v těchto tří knihách přesně mapují své postřehy o tom, jak postupně vnímali fungování a směřování společnosti, ve které žili. Od naděje 60. let přes ironii až k hluboké skepsi.
Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co napsali. Každá kniha má jiný styl, ale všechny jsou si podobné nezaměnitelnou intelektuální a morální naléhavostí.
