Román Mlhovina v Andromedě je někdy označován za novou komunistickou utopii. Samozřejmě tomu tak není, protože Ivan Antonovič Jefremov (1907 – 1972) román koncipoval jako syntézu humanistické filozofie a vědeckého předvídání možné budoucnosti pozemské civilizace. Jde o čistě kosmický román nejen svým námětem, ale i rozsahem problémů, které jsou v něm nastoleny.
Román byl napsaný v letech 1955-1956 o samotě na chatě u Moskvy.
Jefremov hodně pracoval. Téměř každý den napsal 8-10 stran textu. Při psaní knihy často obdivoval noční oblohu kvalitním dalekohledem, kde čas od času hledal nejbližší galaxii, která nakonec dala románu jméno. Mlhovina Andromeda.
Sám několikrát vzpomínal, že ta doba byla jedna z nejšťastnějších v životě.
Román vyšel v roce 1957 v populárním časopise Technika mládí a později díky v nakladatelství Mladá garda.
Kniha se stala se velmi populární a byla přeložena do mnoha cizích jazyků.
Mlhovina v Andromedě je kniha o budoucnosti, o které každý normální člověk intuitivně sní.
Jefremov v náboženské, filozofické a společenské rovině popisuje formou románu vědecky podloženou předpověď budoucnosti. Popsal jednu z jejích možných variant, aniž by předstíral, že jde o nějakou novou ideologii nebo nový náboženský kult.
Hlavní dějovou linkou je popis cesty mezihvězdné lodi Tantra.
TA přistane na neznámé planetě obývané strašlivými medúzami. Průzkumníci zde objevili další hvězdnou loď – “Sail”, která byla před mnoha lety považována za mrtvou. Posádka “Sail” zmizela. Tajemní obyvatelé nového světa se snaží zabránit lidem, aby ze „Sail“ do „Tantry“ přenesli zásobu paliva, která je nezbytná pro návrat na Zemi. Erg Noor, vedoucí mezihvězdné expedice, se nakonec rozhodne ulovit obludnou medúzu.
Jefremov popisuje, že navzdory rozvoji vědy a techniky musí průkopníci a cestovatelé vždy očekávat nejrůznější rizika a nebezpečí. Nejdůležitější roli přitom bude vždy hrát základní lidské vlastnost – připravenost k sebeobětování.
“… V branách temnoty, v mracích mlhy vznikl pohyb formy, pro lidskou fantazii nevysvětlitelný a o to děsivější. Už to nebyl ten známý tvor ve tvaru medúzy: v šedém polostínu se pohyboval černý kříž se širokými laloky a konvexní elipsou uprostřed. Na třech koncích kříže byly čočky, které se leskly ve světle reflektoru, který se prodíral mlhou vlhkých par. Základna kříže byla pohřbena v temnotě neosvětlené hlubiny půdy.
Jefremova vize Planety lidí:
Planeta Země je v knize popisována jako místo pobytu pro lidi, kteří dosáhli vysokého stupně rozvoje vědy a techniky, a co je mnohem důležitější, vysokou úroveň sociálních vztahů a osobní odpovědnost členů společnosti.
Jefremovova úvaha nás vede k tomu, že až si lidé uvědomí své místo ve světě, vztah individuální a společného, spolu s přijetím myšlenek humanismu, může se Země stát „skutečnou planetou lidí“.
Mlhovina Andromeda ukazuje, jak se díky společné tvůrčí práci lidstvo sjednocuje v jeden celek, rozvíjí společný jazyk, lidé se zbavují rasových předsudků a zároveň si zachovávají vše nejlepší ze svého kulturního a historického dědictví.
Zbaví se také přemrštěného konzumismu, hromadění zbytečností, když hlavním cílem a smyslem života se stává zajímavá práce, výzkum, vědecký vývoj, cestování, užitečný a osobní rozvoj podle schopností.
Problém výživy je řešen pomocí nových technologií, ve kterých můžeme zachytit dnešní vývoj v biogenním inženýrství. Mořská řasa chlorella se pěstuje v oceánu a je základem pro výrobu potravin.
Společnost sama o sobě nemá centrální vládu, ale existuje několik kolegiálních orgánů, které řeší zásadní problémy.
Důležitější problémy řeší obecné referendum, které probíhá velmi rychle prostřednictvím komunikace na dálku (jak by se nyní řeklo, online).
Obecně je víra v možnosti vědy v románu prostě obrovská.
Avšak lidé Země v mlhovině Andromeda nejsou zdaleka ideální bytosti, mají stále své pochybnosti, problémy, konflikty.
Šéf Vnějších stanic Dar Veter propadá těžkým depresím – ztrácí zájem o práci a život. Opouští své místo, vydává se na archeologickou výpravu, která ho přivádí zpět k radosti bytí. Nepovedená láska ho však opět učiní nešťastným a ze společnosti se stěhuje.
Události se vyvíjejí ještě dramatičtěji kolem experimentu vědce Rena Boze, který byl pro vysokou míru rizika zakázán, ale fyzik jej na základě osobního rozhodnutí Mvena Masse vede. Experiment se nezdaří a končí zničením a smrtí lidí.
Mven Mass dobrovolně odchází do exilu na Ostrov zapomnění – poněkud kuriózní verze soudního trestu budoucnosti.
V jiných, pomocných liniích, I. Jefremov píše hodně o výchově a pedagogice, mravní stránce lidské společnosti.
V mnoha ohledech se snaží spojit budoucí vysokou technogenitu civilizace s humanistickými hodnotami sahajícími až do starověku.
Jinými slovy, „Mlhovina Andromeda“ ukazuje, že problémy jednotlivce a společnosti nezmizí, nicméně v obrazu budoucnosti, který namaloval Jefremov, nejsou tak drsné a bezútěšné jako v despotických námětech. Beznadějné situace neexistují a pokrok a humanismus si postupně vybírá svou daň.
Román končí tím, že Erg Noor a Niza Krit jsou eskortováni na novou expedici, ze které se již nebudou moci vrátit kvůli délce kosmického letu.
Na jednu stranu je to příležitost napsat pokračování, na druhou stranu Jefremov připomíná, že rozvoj lidské společnosti i v daleké budoucnosti nebude možný bez vědomé touhy po sebeobětování a dokonce čin ve jménu lidskosti.
Mlhovina Andromeda vlastně není žádná utopie.
Román vypráví o Zemi a civilizaci, o které v hloubi duše sní každý člověk na naší planetě.
A nejde zde o komunismus, ale o naše nejhlubší očekávání radosti a štěstí z možné plnosti a bohatství pozemského života. Navíc v zásadě je civilizace popsaná v mlhovině Andromeda zcela reálná a možná.
Otázkou je vědomí samotné volby lidstva. Ve skutečnosti se román stal symbolem humanismu a všeho nejlepšího, co je nám, pozemšťanům vlastní.
Jefremov si po dlouhý čas svého života uvědomoval, že život lidí se v čase na planetě Země zásadně mění
Mnohé naděje poválečné generace se bohužel nenaplnily – svět se zkomplikoval, sem tam vypukly lokální války a socialistický systém se zdaleka nestal všelékem na problémy. Vypuknutí konfliktu mezi SSSR a ČLR navíc ukázalo, že vztahy socialistických zemí mohou být stejně nepřátelské a dramatické jako vztahy kapitalistických.
A v samotném SSSR jsou reformy omezovány, narůstá byrokracie, sociální systém je konzervován, veřejný život je přísně regulován. To vše nemohlo Jefremova nezklamat, protože to v mnoha ohledech odporovalo koncepci, kterou postavil v mlhovině Andromeda.
Spisovatel se hodně zamýšlí nad tím, proč se vše děje právě takto, hledá příčiny neštěstí a válek.
To vše vede Jefremova k myšlence napsat nový román – “Hodina býka“.
Ivan Jefremov / Mlhovina v Andromedě / vydal Torden
Ivan Antonovič Jefremov (1907 – 1972)
byl vynikající sovětský vědec-geolog a spisovatel, filozof a myslitel.
Je zakladatelem sovětské vědecké fantazie, velkého vědce-proslulého paleontologa, autor mnoha vědeckých fantastických knih.
Předpověděl mnoho věcí, které se již dávno staly známými atributy naší existence: holografie, geostacionární satelity, 3D televize, exosuit s vnější pevnou kostrou, lékařské přístroje, které mohou proniknout do těla.
Byla objevena jím předpovídaná ložiska rtuťových rud na Altaji, ložiska diamantů v Jakutsku.
Výpisky z knihy Ivan Jefremov / Mlhovina v Andromedě ZDE >>
