Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. Už jen proto, že jsou jiné než klasické pohádky ve kterých často vítězí nadpřirozené síly, kouzelné postavy. Jsou to pohádky, kde předností je moudrost, soucitnost a rozum a které dětem říkají, že prosazení dobra záleží jen na lidech samotných.
Jiří Žáček opět dokazuje, že je kvalitní vypravěč, jakých je v české dolině tak málo. 
Škoda jen, že Slovart nebyl k tak mimořádnému dílu schopen vyprodukovat kvalitnější grafickou úpravu, ale podlehl komerční a kýčovité módě grafiky, kterou zahlcují trh ti nejhorší nakladatatelé jako je Librex, Edmont, Fragment a další.
Chytré pohádky pro malé rozumbrady / vypráví Jirka Žáček / ilustrace Adolf Born / vydal Slovart, 2014
Ilustrace Adolf Born
Ukázka z knížky...
Nejneuvěřitelnější příběh (abcházská)
Bůhvíkde se to stalo, bůhvíkdy se to stalo, bůhvíkomu se to stalo, ale že se to stalo, na to vemte jed!
V jedné vsi na Kavkaze žil kovář, kterému došlo uhlí, a tak se rozhodl: „Půjdu do lesa, postavím milíř a vypálím si nové uhlí!“
Ráno vzal sekeru a vykročil k lesu, ale bylo tak nesnesitelné vedro, že se zastavil u studánky, aby se osvěžil. Ta studánka byla začarovaná a sotva se muž napil - věřte nevěřte! - proměnil se v mladou krásnou dívčinu. Do spanilé dívky se okamžitě zamiloval mladý kníže, a že knížeti je všecko dovoleno, vzal si tu krasavici za ženu. Do roka a do dne se jim narodila trojčátka - tři roztomilí kloučkové.
Léta běžela a mladá kněžna si jednoho dne vyšla na procházku. Ale sluníčko připalovalo tak mocně, že se zastavila u začarované studánky, aby se osvěžila, ale sotva se napila - věřte nevěřte! - proměnila se v krásnou klisnu. Zrovna jel okolo kníže, manžel té klisny, dokud ještě byla kněžnou, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si ji domů a zavřel ji do stáje. Za pár týdnů se klisna ohřebila a přivedla na svět tři rozkošná hříbátka.
Jednoho horkého dne se klisna zaběhla ke studánce a napila se, aby zahnala žízeň, a vtom - věřte nevěřte! - se proměnila v krásnou fenu. Uviděl ji kníže, kterému patřila klisna a který míval za ženu krasavici, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si fenu domů, a ta fena za pár měsíců vrhla tři nádherná štěňátka.
Co čert nechtěl, jednou se žíznivá fena zatoulala ke studánce, napila se z ní a v tu ránu se proměnila - můžete třikrát hádat, stejně neuhádnete! - proměnila se v kováře, který si před lety postavil v lese milíř, aby měl nové uhlí!
Kovář se vrátil domů, přivezl si z lesa plný vůz uhlí a dal se do práce. Sousedům, kteří vyzvídali, kde byl takovou dobu, nic neprozradil; pokaždé jen mávl rukou a utrousil:
„Beztak byste mi nevěřili ani slovo...“
A kdyby mu lidé přece jen uvěřili, že byl provdaný za knížete a má s ním tři syny, ještě by mu kníže, kterému je dovoleno i to, co je zakázáno, dal pro pomluvy setnout hlavu!
