Věděli jste, že Karkulka měla vlastně na kontě minimálně dva vlky, nebo že Popelku oříšky původně nijak zvlášť neinteresovaly? A co Růženka – o co se podle Vás píchla do prstíku než na sto let usnula...?
Postavy pohádek bratří Grimmů jsou jako živí lidé: jsou příliš blízko, a může se stát, že je začneme trochu přehlížet, až si jednoho dne náhle nejsme úplně jistí, jak to s nimi doopravdy je. Nový výbor původních pohádek nám tu jistotu může vrátit – alespoň co se Grimmů týká...
Něco jako virus, ale léčivý...
Pohádky bratří Grimmů prorostly do košatého větvoví západní kultury jako oddenky popínavé rostliny; byly sem vlastně naroubovány, a to více než úspěšně: dnes je můžeme považovat za prubířské. Dvě stě let po jejich prvním knižním vydání se dá spolehnout, že kdo nezná Sněhurku nebo Jeníčka s Mařenkou, musel vyrůstat kdesi v Asii, Africe nebo snad na jiné planetě. Příběhy to jsou fascinující a zároveň elastické, takže se staly námětem nesčíslného množství parafrází a tomu, že jejich původní podoba je převrstvena odvozeninami, se nesmíme divit, ani bychom nad tím neměli žehrat.
Dnes už nemá cenu přemýšlet, čím to je, že byl jejich vliv tak masivní a že se staly doslova pilířem našeho světa. Protože jsou jako vzduch, který dýcháme, jako optika, kterou nahlížíme. Ptát se, proč právě ony, je stejné jako ptát se dvousetletého dubu, jak vypadal žalud, z něhož vzešel. Ačkoliv nemůžeme rozhodnout, proč právě tohle semínko vzklíčilo a expandovalo tak úspěšně, sledovat jeho ontogenezi zato můžeme bez větší námahy. A je to velmi zábavný pohled:
Bratři Grimmové je psali ve snaze vyhmátnout, zachytit a předat dál základní vzorce a hodnotové systémy po společný život lidí; skutečně neměli v plánu nic menšího... A domnívali se, že tuto moudrost najdou v příbězích tradovaných po staletí mezi prostými lidmi.
Proto jako jedni z prvních vůbec začali dbát o autenticitu a hodnověrnou lidovost svých příběhů, a tímhle záměrem se vymkli skoro všem svým předchůdcům pohádkářům, i když se nijak zvlášť netrápili jeho dodržováním. Takže ve skutečnosti se jim snad daleko spíš podařilo tyto vzorce vytvořit a rozšířit. Jak se to stalo?
Plagiátoři nebo učitelé národů?
To je celkem známá věc. Grimmové chtěli své pohádky vidět jako odraz lidové moudrosti předávaný z generace na generaci ústy venkovských vypravěčů. Protože se ale po pohádkách doptávali ponejvíce mezi svými příbuznými a jejich známými, povedlo se jim zařídit nečekaný a okouzlující kulturní transfer. Hesensko, odkud Grimmové pocházeli a kde své pohádky získávali, totiž tehdy bylo enklávou francouzských emigrantů, kteří byli odmalička vedeni, jak náleželo... a tak našim bratrům bezelstně diktovali právě ty pohádky, na které si vzpomínali z dětství... totiž ponejvíce Pohádky matky husy Charlese Perraulta.
Ilustrace Adolf Born
Perrault byl od konce sedmnáctého století pro Francouze opravdu základem, a zůstal jím dodnes.
Podobnost s některými jeho pohádkami byla potom tak zjevná, že je v druhém vydání své sbírky Grimmové raději úplně vynechali. Nicméně literárním historikům už zanechali nesmírně vděčné výzkumné téma na všechny příští roky. A zarytým frankofilům důvody k hašteření se zarytými „germanofily“. (Věřte nebo ne, jako redaktor koedice Grimmů jsem byl francouzským nakladatelem bez legrace upozorněn, že ani Karkulku ani Sněhurku do grimmovské knihy zařadit nesmím, neboť to jsou francouzské pohádky a Grimmové je ukradli, což jim před zraky francouzských čtenářů nemůže projít, a tak by byl podnik významně komerčně ohrožen... A jestli jsme na Karkulku a Sněhurku opravdu uvalili embargo?
Však se přesvědčte...
Srovnávání odlišností a hledání genealogie motivů, na kterých jsou ve skutečnosti postaveny jak Perraultovy, tak grimmovské pohádky, by vydalo na samostatnou knihu. Nejdůležitější je nicméně ten fakt, že Grimmové pohádky ve jménu lidovosti upravovali natolik zásadně, že se byste si jejich Karkulku nakonec s tou Perraultovou nespletli. Totiž, hlavně Wilhelm Grimm upravoval... (Mimochodem, Charles to viděl tak, že Karkulka měla poslechnout maminku, s nikým se cestou nevybavovat, a tak se nedá svítit, zůstane za trest vlku v břiše; žádný myslivec se nekoná.)
Wilhelm byl nejen v nejlepším smyslu ambiciózní spisovatel, ale měl navíc talent a cit právě pro pohádkovou formu. A tak si můžeme být jistí, že to byl on, kdo vytvořil nezaměnitelný zemitý styl těchto pohádek, vypointoval jejich poetický účin, mírnil jejich krutost, se kterou přesto mívají čtenáři největší problém. Wilhelm Grimm vpravdě vytvořil standard „lidovosti“.
21st Century Grimms
A to standard stále znovu okouzlující, a přes onu jen zdánlivě nestravitelnou brutalitu, velmi přitažlivý. Tyhle pohádky stojí za to číst i dnes, a to právě v jejich původní podobě. Když odlíčíte make up klasiků, který jim naše kultura nanesla, ukážou se vám bratři jako velmi zábavní vypravěči. Náhle překvapí, jak emancipovaná vlastně byla dívka Popelka, nedávajíc si líbit macešiny ústrky, jak odporně neprůbojný byl otec Jeníčka s Mařenkou, který se raději užíral vinou za vraždu svých dětí, než by se vzepřel své druhé ženě, nebo jak sarkastická dovedou vůči pánům tvorstva být domácí zvířata, kterým se zdá, že by se přece jen ještě klidně mohla úspěšně stát v Brémách muzikanty, ačkoliv už se prý na nic dobrého nehodí...
A pokud jim tedy budete chtít dát šanci, přijde vám k duhu nový briovský výbor. Jeho nevýhoda je nasnadě: je to právě jen výbor těch nejznámějších a nejtypičtějších pohádek.
Ale to může leckdo považovat spíše za výhodu. (Mimochodem kompletní tzv. „malé vydání“ v češtině naposled vydalo také nakladatelství Brio, v roce 2004.)
Výhody výboru jsou ale víc než silné: jednak jde o původní překlady Jitky Fučíkové, nikoliv o adaptace, jednak je vybaven ilustracemi nestárnoucího smíška Adolfa Borna, jehož bujarý humor jde Grimmům často na ruku. Navíc knížka dostala kabát v grafickém studiu Carton Clan, které se pomalu ale jistě stává synonymem pro chytrý a svěží přístup ke všemu, co se grafiky týká. Z celé knižní úpravy sálá snaha ukázat bratry Grimmy jako umělce, kteří si zaslouží nezaujatou pozornost, ne jako klasiky, k nimž máme cítit trochu neupřímnou úctu. Bylo by to chvalitebné, kdyby to nebylo tak snadné...
