V kompletním vydání vycházejí Wellsovy povídky česky od roku 2018: jak ty klasické fantastické, tak ty realistické. Rozvrženy jsou do tří svazků.
Ten první zahrnul práce let 1888-1896 a jde o převod původních knih Ukradený bacil (1895) a Příběh Gottfrieda Plattnera (1897). Patnáct próz Ukradeného bacilu z let 1893-1895 doplňuje raná próza Temporální argonauti, což byl jakýsi původní a následně odvržený začátek románu Stroj času, jímž H. G. Wells prorazil.
Sedmnáct povídek následující sbírky bylo uveřejňováno v různých periodikách mezi roky 1894-1896 a pouze Ztracené dědictví a příběh Jak Jane dostala košem „spadly“ do knihy přímo ze stolu.
Zatímco některé tyto povídky jsou ve středoevropském prostoru známy výtečně už od časů první republiky, jiné vynikly minimálně. Tak či onak tu roku 2003 vyšel v nakladatelství „ŠEL“ výbor sedmnácti próz doplněný barevnými obrázky a studií Stanislava Hudského Jiné světy za dveřmi nevyzpytatelného pana Wellse; nicméně s těmito překlady PhDr. Miloslavy Menclové nynější vydavatelé kompletních povídek nepracují.
Spíše jen pro zajímavou úplnost také připomenu, že v létě 1988 vydal bratislavský Tatran sbírku jedenadvaceti hororů Volanie o pomoc, kde se vynořil Wellsův neobyčejně zdařilý horor Porró. Aktuální albatrosí edice zužitkovala a pouze místy doplnila či opravila překlady Vladimíra Svobody a Františka Gela z knihy Povídky s X (1970), která opakovaně vyšla roku 1988 jako 177 „KOD“ a pod názvem Válka světů a jiné příběhy z neskutečna; ale těch kratších příběhů obsahuje pouze jedenáct. Teprve loni byly doplněny dalšími.
Povídka Po operaci těží - osmdesát let před Raymondem Moodym – ze spekulací o tom, co se s námi děje po smrti.
Nefantastické Neštěstí předvede, jak dědictví posléze zaplaší stesk po mrtvých.
Červený pokoj je modelová strašidelná povídka.
Noční motýl má v titulní roli přelud, kvůli kterému aktéra příběhu asi po právu mají za blázna.
Lupiči v Hammerpondu jsou skvělou lupičskou historkou humoristické odnože.
Pána všech dynam nazval Arthur C. Clarke právem „čirým sadismem“.
Argonauti ovzduší zastarali.
Létající muž je vojenská historie, která jako povídka moc nefunguje.
Nelze vyloučit, že u nás dosud skoro neznámá próza Za oknem inspirovala Cornella Woolriche při psaní významného textu-předlohy Hitchcockova Okna do dvora. Zde však jde o magicky „perspektivní“ a poněkud šílený příběh „netečného diváka“. Navozuje pocit domyšleného drogového snu.
Prvotřídní a groteskní horor Pokušení svatého Harringaye věrohodně líčí souboj malíře s bytostí, kterou zrovna vytváří štětcem a již z vlastní vůle destruuje.
Vycpávačova vítězství a Pštrosí byznys propojuje titulní vypravěč. Vycpávačova vítězství jsou o ptáku Moa ze severního ostrova Nového Zélandu, Ostrov aypyornisův o obdobném a rovněž jen domněle vymřelém ptákovi.
Na observatoři v Avu je fakticky realistickou reportáží přetavenou ve strašidelný příběh.
Když vykvetla podivná orchidej (v českém překladu W. F. Wallera z roku 1925 jsem povídku znal jako Květ zvláštního vstavače) patří k řadě povídek o krev milujících či rovnou masožravých rostlinách, jaké pamatujeme i z přetavení v Brdečkově Adéle.
Ukradený bacil vypráví o anarchistovi, jenž po metropoli chce roznést choleru; dojde na překvapující pointu a Wells na rozloze kratičkého textu stačil věru geniálně načrtnou pouliční Londýn devadesátých let 19. století. A to včetně dialektu.
Louskány sakumpakum mají povídky prvních dvou Wellsových sbírek kolísavou úroveň, ale jak zdůraznil The Guardin, také osobitost a novost.
Ty vize jako by často vyvstaly v autorově bytosti až nepochopitelně. Před ním skoro nikoho nenapadlo tímto způsobem psát. Nejen Za oknem, ale víc povídek přitom je vizemi až narkotickými, nebo se přímo jedná o vhledy do jiných světů (Pozoruhodný případ Davidsonových očí, Příběh Gottfrieda Plattnera, Příběh již zesnulého pana Elveshama, Ukradené tělo). Jak ovšem varuje ediční poznámka, jsou některé sekvence „vzhledem k době, v níž Wells tvořil, otevřeně rasistické“. Ale lépe by bylo řečeno, že jsou rasistické především vzhledem k době naší.
Nu, a soubor dalších osmnácti próz Strůjci nových časů (2019)?
Je prvním českým představením dalších dvou Wellsových knih Povídky o prostoru a času (1899) a Dvanáct povídek a Sen (1903).
Starší ze sbírek přitom shrnuje jen tři povídky plus dvě rozsáhlejší novely Příběh doby kamenné a Příběh dnů příštích, zatímco ta druhá sestává z tuctu povídek a kratší novely Sen.
A autor tu, nutno dodat, opět nastavuje etalony, s kterými se chtě nechtě museli poměřovat všichni tvůrci science fiction dvacátého století. A jistě, někteří přišli s dalšími nápady a náměty, ale je překvapující, kolik nápadů - později recyklovaných - objevíme právě už v díle jediného H. G. Wellse.
Úvodní text českého souboru Křišťálové vejce je působivá varianta příběhů o nenápadných objektech tohoto světa, skrze které lze jako branou pozorovat světy zcela jiné; v tomto případě život až na vzdálené planetě. Wells už dříve vytvořil podobný text Pozoruhodný příběh Davidsonových očí.
Hvězda líčí den po dni ohrožení našeho světa, který je terčem stále se zvětšujícího (stále se přibližujícího) kosmického objektu. Ten jej nakonec těsně mine, i tak ale způsobí obrovské katastrofy a změny. Síla Wellsovy imaginace může až zarazit, přičemž povídka je do jisté míry základnou pro pozdější Wellsův (ne už tak zajímavý) román Za dnů komety.
V Příběhu doby kamenné mnohého čtenáře zarazí značná brutalita, o níž Wells u našich předků nepochyboval a která se kupříkladu Eduardu Štorchovi do plánu jeho prací jaksi nevměstnala. Wells napsal do této novely také působivé kapitoly Jeskynní medvěd a Souboj ve lvím doupěti.
V Příběhu dnů příštích, novele rozdělené (stejně jako ta pravěká) do pěti krátkých částí, pak autor nepochybně a neblaze popustil uzdu své víře v totální genovou předurčenost každého z nás. „Upřímně vám doporučuji eutanazii,“ říká zde lékař bohatému hrdinovi poté, co jej prohlédne. Tato próza je volně propojena s povídkou pravěkou a zaujme v té souvislosti moment, kdy Wells během líčení krajiny budoucnosti podotkne: „Přesně tam kdysi leželo tábořiště Újových předvěkých dětí.“ Pointou je ne zcela pravděpodobný čin zamilovaného boháče, který uzná vlastní nicotnost a vše odkáže dvěma milencům, jež tím osvobodí z bahna práce. Sám dobrovolně a co nejrychleji podstoupí eutanazii.
Wells překonal značnou bídu, než se díky psaní vyšvihl, a má na bohatou elitu sporný náhled. Jeho hrdina závěrem vyjadřuje víru, že ne zcela dovtipní lidé jednou zmoudří.
Muž, jenž dokázal činit zázraky je už klasickým příběhem, v němž autor vzorně domyslil, co by takto obdařený mohl provést, kdyby se rozhodl naráz zastavit zemskou rotaci.
Filmer do oblasti fantastiky takřka nepatří, ale ve svých časech tam náležel, i když příběh vynálezce létajícího stroje klade na váhy prvořadě psychologické nuance.
Svět kouzel je magickou povídkou o krámku, který mizí a zase se zjevuje na všední londýnské ulici. Chcete tu koupit hračku? Budete udiveni.
Údolí pavouků je hororovým záběrem na běh několika mužů. Prchají před děsivými smotky pavučin i jejich tvůrci. Jde o mistrný kousek – ve své strohosti.
Povídka Jak to opravdu bylo s Pyecraftem vypráví o muži, který se vznášel pod stropem jako bublina. Pan Skelmersdale v pohádkové říši je dokonalou ukázkou Wellsovy schopnosti podat báj o lesních vílách jako realistickou fantazii, která sice mohla být jen hrdinovým snem, ale věru to tak nevypadá. Nezkušený duch je další klasický majstrštyk, a to spíše duchařský než vědeckofantastický. Úžasná a děsivá je jeho pointa.
Tím se v knize dostáváme k první ryze realistické povídce Brejlovec Jimmy, domorodý bůh, ve které Wells patrně zpracoval nějakou skutečnou historku z kolonií. Je přitom faktem, že potápěč, který vystoupí z oceánu ve starodávném skafandru, bude uctíván každým domorodým kmenem. Příběh se dosti podobá povídce Johna Buchana „Divus“ Johnston z knihy Klub tuláků a také její hrdina byl divochy ke svému údivu uctíván, nicméně i bez skafandru.
Geniální Superstimulátor předvádí „zpomalený svět“ z pohledu muže, kterému bylo umožněno využít čas x-krát intenzivněji, ale nemůže se nyní rozběhnout, aniž by na něm nevzplály šaty. Povídka byla, jak její vypravěč tvrdí, vytvořena v neuvěřitelně krátkém čase a právě pod vlivem titulního „superstimulátoru“. V knize Superaktivátor vydané roku 2003 nazvala jiná překladatelka Lydia Stohrová tentýž vynález právě „superaktivátorem“.
Prázdniny pana Ledbettera jsou realistický příběh obyčejný človíčka, jenž se dostane do ohniska dobrodružství, aniž je s to chod příhod příliš ovlivnit. Vyvázne. Kdyby psal Wells pouze takto dobře, už bychom se o něm neučili.
Odcizené tělo je určitou variantou Wellsovy starší povídky Příběh Gottfrieda Plattnera a „záhrobí“ zde zobrazené není po přečtení nikdy zapomenutelně. Poklad pana Brishera je jednou z více Wellsových povídek o objevení pokladu; i v tomto případě je šťastlivec smolařem, i když… Následuje ještě jeden zvrat. Srdce slečny Winchelseaové realisticky líčí jedno milostné rozčarování a pro život typické rozpouštění citu v nicotu.
A Sen o konci světa? Tato závěrečná povídka působí velmi překvapivě. Máme silný pocit, že se podobný sen opravdu zdál (i kdyby pod vlivem nějaké drogy) a děj směřuje k sadistické pointě. U ní se nelze vyhnout srovnání s motivem z Burroughsových příběhů o podzemním světě Pellucudaru. Autor Tarzana bezostyšně využil pointu Wellsova vyprávění a rozvinul odporný motiv lidi oklovávajících ptáků v cosi ještě přízračnějšího. H. G. Wells náleží k zakladatelům science fiction, ale nepochybně tíhl i k deziluzi a hororu.
Většina povídek je nově přeložena, ale využity byly i starší překlady Františka Gela a Vladimíra Svobody z knih Povídky s X a Válka světů a jiné příběhy z neskutečna.
Vynálezci zázraků. Sebrané povídky H. G. Wellse,
svazek I. Přeložili Sylva Ficová, Markéta Musilová, Richard Podaný a Vladimír Svoboda. Vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media. Praha 2018. 384 stran
Strůjci nových časů. Sebrané povídky H. G. Wellse.
Přeložili Zdeněk Beran, František Gel, Markéta Musilová a Vladimír Svoboda. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství Kniha Zlín. Praha 2019. 424 stran
