Bradburyho kanonické mistrovské dílo 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953. V něm vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně - spalte všechny knihy. Sci-fi román patří k nejlepším dílům tohoto žánru.
Guy Montag žije v civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby, ale také policejních helikoptér a mechanických "ohařů", kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Žije spokojený život se svou ženou, pracuje jako požárník, ale požáry nehasí, on je zakládá Jeho náplní práce je pálit knihy, protože představují pro budoucnost hrozbu – obsahují vědění.
Jeho známá Clarissa mu poví, že v minulosti požárníci domy hasili. Nedává mu to smysl. Nechápe, proč se lidé nechávají kvůli knihám upálit. Zatouží poznat o co skutečně jde a poprosí o pomoc svou ženu Mildred. Ta ho ale udá.
Guy při zatýkání zabije velitele Beattyho, který se mu snažil vysvětlit, že pálení knih se dělá ve prospěch společnosti. Poté nastává útěk, při kterém se dostává do lesa, kde žijí lidé, kteří se knihy učí nazpaměť a přidává se k nim. Po nějaké době vypukne vojenský konflikt a město je vybombardované. Lidé z lesa se vydávají do města, aby svými vědomostmi získanými z knih lidem pomohli přežít.
"Úžasné věci se dějí před vašima očima... žijeme tak, jako bychom měli padnout k zemi mrtvi za deset sekund. Podívejte na svět. Jaký fantastický sen vyrobený v továrnách." Ilustátor Ralph Seadman o knize Bradburyho
Grafický román
Tim Hamilton vytvořil na základě Bradburyho románu grafickou adaptaci, tzv. grafický román. (Baronet, 2010) Svět profesionálního hasiče Guy Montaga převedl do barevných obrazů, které vynalézavě zachycují Montagovo prohlédnutí zvrhlosti státem řízeného myšlení a významu literatury. Výsledek jeho práce se stal literární událostí roku.
V roce 2003 ilustroval jedinečně knihu Ralph Seadman k 50. výročí vydání. Mimo jiné fantasticky ilustrpoval Orwellovou Farmu zvířat, Alenku v říši divů etc.
Podle knihy natočil Franzouz Truffaut stejnojmenný film 451° Fahrenheita (1966)
Truffautův film je jednou z nejvěrnějších adaptací knihy. Adaptaci této knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Po přečtení knihy si klidně tento film pusťe nebo i naopak. Nebudete zklamáni.
451° Fahrenheita | Velká Británie, 1966, 112 min
Režie: François Truffaut | Hudba: Bernard Herrmann
Hrají: Oskar Werner, Julie Christie, Cyril Cusack, Anton Diffring, Ann Bell, Mark Lester, Eric Mason
Ukázka z knihy:
Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů... Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.
A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.
Jazyk a pravopis se postupně čím dál víc zanedbávají, až se nakonec ignorují skoro úplně.
Žije se ze dne na den, lidé se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco víc než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem, utahovat matky a spínat kontakty? Zip úplně nahradí knoflík, a právě tahle chvilka chybí člověku na přemýšlení, když se ráno strojí. Ráno je filozofická doba, a proto melancholická doba. Ze života se stává jeden jediný kotrmelec, všechno je samé bum, bác a hej! Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava, a myslet se vůbec nemusí. Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte stále skvělejší sportovní podívanou. Víc kreslených seriálů do knih! Víc obrázků! Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam. Benzínoví štvanci.
Teď si vezměme menšiny v naší civilizaci. Čím víc je obyvatelstva, tím víc je menšin. Hlavně abychom se nějak nedotkli citů milovníků psů, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, věřících, cikánů a negrů. Čím víc se rozšiřují trhy, tím spíš si musíš dát pozor, aby ses nedotkl něčích názorů.
Je třeba šetřit nejvnitřnější cítění těch nejnepatrnějších menšin. Spisovatelé, plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! A oni je zavřeli. Z časopisů se stala příjemná limonádová selanka. Knihy rozbředly ve špínu. Není divu, že přestaly jít na odbyt. Ale čtenáři, kteří věděli, co chtějí, byli spokojeni a udrželi při životě obrázkové seriály. A samozřejmě také pornografické časopisy se stereoskopickými fotografiemi. Tady to máš. Nepřišlo to shora od vlády cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, kdepak! Celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátů a reklam.Co se dá vysvětlit líp a přirozeněji? Když školy začaly chrlit víc a víc běžců, skokanů, závodníků, hráčů, příživníků, hltalů, letců a plavců namísto badatelů, vědců, kritiků a tvůrčích pracovníků, potom se ovšem slovo „intelektuál“ stalo nadávkou.
Z neobvyklých věcí máš vždycky strach. Jistě se pamatuješ na spolužáka ve škole, který byl obzvlášť „nadaný“, který se nejčastěji hlásil a odpovídal na učitelovy otázky, zatímco ostatní dřepěli jako hromada vycpaných panáků a měli na něho vztek. A nevybrali jste si náhodou právě tohohle nadaného chlapce, když jste po vyučování chtěli někoho zmlátit nebo potýrat? Samozřejmě že ano. Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodni a rovni, jak říká Ústava, ale všichni jsou srovnáni. Jeden každý je věrný obraz všech ostatních – teprve pak jsou všichni šťastní, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by ses cítil bezvýznamný nebo podle nichž by ses mohl měřit. Tak je to! Kniha v sousedství je jako nabitá puška. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Zlom lidskou mysl! Bůhví, kdo by se stal terčem sečtělého člověka? Já? To nestrpím ani minutu.
