Jedinečná scifi kniha Problém tří těles Liou Cch'-sin je první částí trilogie Vzpomínka na Zemi (2. díl Temný les a 3. díl Vzpomínka na Zemi). Naprosto fascinujícím stylem popisuje chování lidí na planetě Země, když zjistí, že se k nim blíží cizí civilizace.
Výpisky:
Úryvek z Minulosti mimo čas:
Hibernace — člověk poprvé cestuje časemNová technologie dokáže od základů proměnit společnost, jenže když je teprve v plenkách, málokdo odhadne její pravý potenciál.
Kupříkladu počítače lidé zpočátku považovali za pouhý nástroj ke zvyšování produktivity a zazněly i hlasy, že celý svět si do budoucna bohatě vystačí s pěti počítači. Umělá hibernace na tom byla podobně. Než se stala skutečností, veřejnost měla za to, že nabízí především naději nevyléčitelně nemocným pacientům, že je uzdraví medicína budoucnosti. A když se nad hibernací zamysleli trochu víc, napadlo je, že by ji mohli využít i k mezihvězdným cestám. Jakmile však opravdu přišla na svět a člověk se na ni podíval prizmatem sociologie, bylo okamžitě zřejmé, že od základů změní celou lidskou civilizaci.To vše stavělo na jediné ideji: zítra bude lépe.
Byla to poměrně nová světská víra, produkt několika předkrizových staletí. Kdysi dávno by taková představa v lidech spíše budila veselí. Středověká Evropa byla ve srovnání s antickým Římem materiálně i intelektuálně chudší. V Číně se lidem za dynastií Wej, Ťin a Severních a jižních dynastií žilo hůř než za předchozí dynastie Chan a dynastie Jüan a Ming byly podstatně horší než dřívější Tchang a Sung. Teprve s nástupem průmyslové revoluce se stal pokrok společenskou konstantou.
Víra lidstva v budoucnost sílila a svého vrcholu dosáhla v předvečer trisolaranské krize. Studená válka byla už nějaký pátek minulostí, a třebaže problémy typu znečišťování trvaly dál, pro většinu lidí byly pouhou nepříjemností. Z materiálního hlediska byl život čím dál pohodlnější a zdálo se, že daný trend bude už jen zrychlovat. Kdyby se tenkrát někdo lidí zeptal, jak bude podle nich svět vypadat za dalších deset let, asi by se dočkal spousty různých odpovědí. Málokdo by však pochyboval o tom, že za sto let už si lidstvo bude žít jako v ráji. A není divu, že si to všichni mysleli — vždyť stačilo porovnat vlastní život s tím, jak před sto lety žili jejich předci!
A když teď máme tu hibernaci, kdo by chtěl zůstávat v přítomnosti?
Ze sociologického hlediska mnohem menší komplikace než hibernace přinesla například technologie klonování člověka. S klonováním se pojily nanejvýš morální otázky a ty si navíc kladli jen ti, jejichž mravní kompas se orientoval podle křesťanství. Oproti tomu problémy, které šly ruku v ruce s hibernací, byly velmi praktické a dotýkaly se celé lidské rasy. Začala se šířit obava, že jakmile se z hibernace stane všeobecně dostupný komerční produkt, pak všichni, kdo šiji budou moci dovolit, bez váhání naskočí do rychlíku do budoucnosti a zbytek lidstva zůstane na peronu, v relativně deprimující přítomnosti, a nezbude mu, než si onen vysněný ráj vybudovat. Ještě větší starost však lidem dělalo lákadlo ze všech nejpřitažlivější — nesmrtelnost.
Vzhledem k překotnému vývoji moderní biologie veřejnost uvěřila, že nesmrtelnost se za sto či dvě stě let stane skutečností. V takovém případě by lidé, kteří by se nechali hibernovat, udělali první krok na cestě k věčnému životu. Vůbec poprvé v dějinách by se rozevřely nůžky mezi smrtelníky a nesmrtelnými. Potenciální důsledky si raději nikdo ani nepředstavoval.
Na světě zavládlo podobné napětí jako v době postkrizo- vého eskapismu — historikové tu éru později nazvali raný eskapismus nebo také časový eskapismus. A tak úřady po celém světě začaly výzkum hibcrnaění technologie omezovat ještě horlivěji než výzkum té klonovací.
Jenže trisolaranská krize nenechala kámen na kameni. Rajská budoucnost se doslova přes noc proměnila v peklo na Zemi. Nyní k ní s nadějí nevzhlíželi už ani nevyléčitelně nemocní. Co kdyby po probuzení zjistili, že svět stravují plameny války a oni neseženou ani aspirin?
V postkrizové době hibernační technologie dostala zelenou a mohla se rozvíjet bez omezení. Brzy přišla na trh jako všeobecně dostupný komerční produkt a lidé tak mohli vůbec poprvé začít cestovat napříč staletími.
