Povídka Isaaca Asimova o robotech z roku 1950 a jedna ze světových scifi. Kniha obsahuje nejvlivnější myšlenky moderního sci-fi. Asimov definoval zákony robotiky, které dodnes ovlivňují pohled na přítomnost i budoucnost umělé inteligence. Což je právě od roku 2023 velmi aktuální.
V kultovní sbírce povídek Já, Robot Isaac Asimov popisuje tři zákony robotiky, které mají sloužit k ochraně lidí před roboty.
TŘI ROBOTICKÉ ZÁKONY
1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
PŘÍRUČKA ROBOTIKY / 56. vydání, 2058 n. l.
Co se ale stane, když robot začne zpochybňovat svého stvořitele?
Může mít robot smysl pro humor?
Dokáže robot lhát?
Jak potom rozlišit robota od člověka?
Talentovaná robopsycholožka Susan Calvinová stála u zrodu umělé inteligence. Pomohla robotům zhmotnit se ze snů na skutečné vědecké výtvory a zapsala se do dějin robotiky.
Co je na knize zajímavé? Slovo inteligence se tam objevuje jenom jednou.
Isaac Asimov se od svých prvních děl ujal problému robota – humanoidního, samočinného stroje, ale přistoupil k němu zajímavou a přesvědčivou analýzou rozporů a potíží ve struktuře „mozku“ takových automatů.
Soubor povídek „Já, robot“ nabízený našim čtenářům patří k poměrně raným dílům spisovatele. „Hrdinové“ každého z příběhů, které tvoří jeden řetězec vyprávění – paměti specializovaného robo-psychologa z firmy vyrábějící roboty – jsou roboty různých konstrukcí, plní různé úkoly a čelí vážným kolizím a rozporům v důsledku nesoulad jejich „psychologie“ se složitým prostředím, který je způsoben téměř každým.aktivní v životě. Asimovovy příběhy, psané s jemným humorem a, dalo by se říci, sympatií k robotům.
V sérii pozdějších románů zaměřených na budoucnost (Založení, Druhé zřízení, Ocelové jeskyně, Nahé slunce atd.) Isaac Asimov vytváří roboty zcela podobné lidem, kteří působí jako detektivové v mrtvém světě. kapitalista civilizace - přelidněná, na hranici možností urbanizovaná, žijící na hranici hladomoru a jaksi z ní uniká jen vynálezem nové potraviny - kvasinek a řas.
Brilantní román „Konec věčnosti“ stojí stranou – složitá spleť dobrodružství ve světě budoucnosti, kdy si lidé osvojili schopnost volně se pohybovat v čase do minulosti a budoucnosti. Asimov kreslí nejsložitější spojení různých měření času, kombinaci „světů“ s různými úrovněmi civilizací, nad nimiž stojí „Rada všech“, skládající se z lidí, kteří jsou prakticky nesmrtelní.Ivan Jefremov
Asimov Isaac. Jsem robot. Moskva: Vědomosti, 1964, s. 3–5.
Výpisky z knihy...
Všechno, co se od poloviny 20. století udělalo na „počítacích strojích“, bylo Robertsonem a jeho pozitronickými mozkovými buňkami postaveno na hlavu. Míle obvodů a fotobuněk ustoupily houbovitému glóbu z platinomiridia o velikosti lidského mozku.
Naučila se vypočítávat parametry nezbytné k zavedení možných proměnných hodnot do pozitronického mozku. Uměla na papíře zkonstruovat takové mozky, jejichž reakce na dané stimuly se daly správně předvídat.
...„Nic nepřijmu z donucení. Teorie musí být založena na rozumové úvaze, jinak je bezcenná — a to, že byste mě mohli stvořit vy dva, je v rozporu se všemi zákony logiky.“
...„Protože já jako bytost nadaná rozumem jsem schopen odvodit pravdu z apriorních předpokladů. Vy jste inteligentní, ale neumíte logicky uvažovat, a tak vám musí být vaše existence vysvětlena, což Pán učinil. Že vám poskytl tyhle směšné představy o vzdálených světech a lidech, je pro vás nepochybně nejlepší.
Vaše mysl pravděpodobně není na přijímání absolutní pravdy dost jemná. Protože si však Pán přeje, abyste věřili svým knihám, nebudu už o tom s vámi diskutovat.“
Na odchodu se ještě otočil a laskavým hlasem dodal: „Ale nebuďte z toho nešťastní. Náš Pán pamatuje na všechny. I vy, obyčejní lidé, máte svou funkci, a přestože je skromná, budete odměněni, jestliže se osvědčíte.“
...Stáhl se ze světa, jeho právnická kariéra byla stejně v ruinách. Zbyla mu pouze jeho inteligence a ruce. Nějakým záhadným způsobem si obstaral nejdokonalejší pozitronický mozek, který byl zatím vyvinut.
Tento mozek totiž dokáže formovat a posuzovat etické problémy. Stvořil pro tento mozek tělo a naučil bytost, která tak vznikla, všechno, co by byl dokázal on, kdyby jen býval mohl. Vyslal ji do světa pod jménem Stephen Byerley a sám zůstal v ústraní jako starý, zmrzačený učitel, kterého nikdo nikdy neviděl...“
...„Pocity u robotů? To je protimluv.“
...Tihle roboti měli zvláštní mozek. Tři zákony robotiky pro ně platily, to ano. Musely. Všichni zaměstnanci Národní americké společnosti pro výrobu robotů, počínaje samotným Robertsonem a konče právě přijatou uklízečkou, by za to dali krk. Takže CHTR—l určitě byl bezpečný.
A přece — modely CHTR byly první svého druhu a tenhle byl první z nich. Matematické hieroglyfy na papíře nezaručovaly vždycky spolehlivou obranu před robotickou skutečností.
...Jste psycholožkou Národní americké společnosti pro výrobu robotů, viďte?“
„Robopsycholožkou,“ opravila ho.
„To se roboti mentálně od lidí tolik liší?“
„Neuvěřitelně.“ Bezvýrazně se usmála. „Roboti jsou v podstatě slušní.“
...„Každé stadium lidského vývoje, Susan,“ řekl koordinátor, „mělo svůj vlastní jedinečný typ lidského konfliktu — svou vlastní paletu problémů, které bylo údajně možné vyřešit jedině silou. A ve skutečnosti, ačkoliv je to skličující, síla nikdy dotyčný problém nevyřešila. Ten místo toho přetrval řadu konfliktů a pak zmizel sám od sebe — jak se to řekne — už vím — ‚nezarachotilo to, ale jen zašumělo.‘ Zároveň se změnou ekonomického a společenského prostředí. A pak přišly nové problémy a nové série válek. Zjevně nekonečný cyklus.
...„Jsou proti Strojům?“
„Brojili by proti matematice nebo proti umění stylistiky, kdyby žili v příslušné době. Tihle zpátečníci tvrdí, že Stroj olupuje člověka o jeho duši. Poznamenávám, že schopných lidí nemá naše společnost nazbyt. Stále ještě potřebujeme člověka, který je dost inteligentní na to, aby mohl položit správnou otázku.
Kdybychom měli dost takových lidí, nejspíš by nedocházelo k těm výchylkám, které vám dělají starosti.“
...Jak my můžeme vědět, co je nakonec pro lidstvo nejlepší? My nemáme k dispozici tu nekonečnou záplavu informací, které má k dispozici Stroj! Možná — a tím neříkám nic nového — že celá naše technická civilizace vytvořila více neštěstí
a bídy, než odstranila. Možná že agrární nebo pastýřská civilizace s méně vyvinutou kulturou a menším počtem lidí by byla lepší. Je-li tomu tak, Stroje v tomto směru jistě něco podniknou a nám raději nic říkat nebudou, protože díky svým
hloupým předsudkům víme, že dobré je jedině to, nač jsme zvyklí. A proto bychom se jakékoliv změně bránili. Co když konečnou odpovědí na naše problémy je úplná urbanizace, kastovní společnost či dokonalá anarchie? My to nevíme. To vědí jen Stroje a míří k tomu a nás berou s sebou.“
...„Ale vy mi říkáte, Susan, že Společnost pro humanitu má pravdu, když tvrdí, že lidstvo už ztratilo možnost rozhodnout o své budoucnosti.“
„Tu ve skutečnosti nikdy nemělo. Bylo vždy vydáno na milost a nemilost hospodářským a sociologickým procesům, které nechápalo — rozmarům počasí a válečné štěstěně. Stroje těmto procesům rozumí; a není nikdo, kdo by je mohl zastavit, protože Stroje si s ním poradí stejně, jako si poradily se Společností. Mají totiž k dispozici tu největší ze všech zbraní — absolutní kontrolu nad naší ekonomikou.“
...„Zažila jsem to od začátku, kdy chudáci roboti nedovedli mluvit, až do konce, kdy se postavili mezi lidstvo a zkázu. Víc už neuvidím. Můj život je u konce. Vy uvidíte, co přijde dál.“
