Povídky k poctě Asimova, biografie Roth zbavený pout a co napsal, vyryl český klasik Josef Váchal... knihy spisovatele Ivo Fencla.
Pouhých 512 stránek má kniha editora Martina H. Greenberga Přátelé Nadace (2012, česky 2015. Sestává ze sedmnácti povídek k poctě Isaaca Asimova, mezi jejichž autory najdeme Roberta Silverberga, Frederika Pohla, Poula Andersona, Roberta Sheckleyho, Harry Harrisona či Orsona Scott Carda.
Také jsou tu přetištěny ty tři Asimovovy povídky, které měl sám nejradši (Nesmrtelný bard, Ošklivý chlapeček, Poslední otázka). Ale mě nejvíc zaujala třetí část svazku sestávající z pětadvaceti poděkování, interview a vzpomínek na autora. Najdete mezi nimi třeba text Carla Sagana, zamyšlení spisovatelovy manželky Janet a jeho bratra Stanleyho, příspěvky Normana Spinrada, Harlana Ellisona, Bena Bovy, L. Sprague de Campa, Gordona R. Dicksona, Edwarda D. Hocha, Mike Resnicka atd. atd., jeden klasik se vrství na druhého, přičemž předmluvu napsal sám Ray Bradbury. A co dodat od srdce?
Nic. Asimov psal prvořadě hlavou a náleží mezi nejplodnější autory všech dob. Vot těchnika! říká můj kamarád Sergej z Moldávie. Charašó. A nemohu než připomenout, že se Asimov narodil před 95 lety v Rusku jako Izák Judovič Ozimov.
Abych si oddechl, otevírám další opus (448 stran). Napsala ho Claudia Pierpontová a dala mu název Roth zbavený pout (2013, česky 2015).
Redaktorka časopisu New Yorker vícekrát zpovídala uznávaného amerického spisovatele Philipa Rotha, génia jiného typu než Asimov, a on jí mj. vypráví o Johnu Updikovi nebo Saulu Bellowovi. Jistěže taky o sobě. Stále sice nejde o skutečně významnou kritickou práci, to o Rothovi neexistuje, ale je to studie člověka zkoumaného skrz knihy, které napsal, i těchto knih, zkoumaných skrz Rotha, spisovatele jen o třináct let mladšího než Asimov.
Myslím, že skutečnou zbraní Ameriky jsou právě muži jako Roth či Asimov, ale nebrání mi to ve studiu další bichle (324 stran) Americká zbraň (2013, česky 2014), kterou napsali William Doyle a Chris Kyle, autor bestselleru Americký sniper zfilmovaného Clintem Eastwoodem. V deseti kapitolách se tak mohu seznámit s historií Spencerovy opakovačky, revolveru Samulela Colta, Winchesterovky vzor 1873, Springfieldky, samopalu Thompson a dalších „kvérů“, o kterých u nás píše také Jiří Fencl, můj strýc.
„Thompson je v poměru ke své váze a velikosti každým coulem tou nejvražednější zbraní, kterou kdy člověk vymyslel,“ napsaly roku 1939 Timesy a Samuel Colt dodává (1852): „Dobří lidé tohoto světa jsou značně vzdáleni tomu, aby byli se sebou navzájem spokojeni, a mé zbraně jsou těmi nejlepšími usmiřovateli.“
Přenesme se ale nad Atlantikem do střední Evropy a věnujme se společně s Marií Rakušanovou i nějakému kloudnému českému spisovateli, konkrétně Josefu Váchalovi.
Ani jsem tomu nemohl uvěřit, ale kniha Josef Váchal. Napsal, vyryl, vytiskl a svázal (2014, 480 stran) obsahuje i Soupis knižního díla Josefa Váchala (str. 425-469) od Jiřího Bernarda Krtičky a tento soupis doplněný fotografiemi obálek dokládá, že Váchal se podílel takřka na tolika titulech, jako je dní v roce. Za vhodný doplněk této práce lze pak považovat knihu Jana Hýska Stopy ducha (2014), která je „Bibliografií neautorských tiskovin s ilustracemi Josefa Váchala vydaných česky za jeho života. Se zvláštním přihlédnutím k edicím Josefa Portmana“. Krtička a Rakušovaná se sice taky zabývají těmito neautorskými tiskovinami, ale ne tak podrobně.
