Hororová fantasy Třinácti milionů způsobů jak zemřít pátrá po obrovském pokladu, snad po lásce, a vede nás s kordem krajinami, kde je cesta k bohatství rafinovaně zašifrována do lidové písně o drakovi.
Hrdinu Rinaldiniho čekají nástrahy, nebezpečný hrad a dva milenci. Jen se modleme, aby to nebyli také upíři. V titulech kapitol autor vtipně využívá názvy krvavých románů ze sbírky grafika Josefa Váchala.
Gotická kobka | Ivo Fencl | Akcent, 2013
Ukázka z knihy: Roger.
Čekal tu u tří šibenic, přesně podle dohody z doušky dopisu. Oba mí vraníci frkali a podusávali, ani jim nebylo místo po chuti. Roger se vyhoupl ke mně dovnitř a Mordechai s úlevou práskl do koní. Hnuli jsme se, pochmurná křižovatka se propadla dozadu a zběsilá jízda Northamptonským hvozdem mohla nerušeně pokračovat.
"Čekals dlouho?" stiskl jsem Belfordovi ruku. Byla ledová, jako by místo něj přistoupil čtvrtý z oběšenců.
"Snad století," zachraptěl Roger. A třásl se zimou! "Kupředu, teď už nechci ztratit ani minutu!" Po těch slovech se bláznivě vyklonil a nečekaně surovým hlasem řval na vozku. Trysk se zrychlil, kočár začal ďábelsky nadskakovat na cestě tkané z bludných kořenů a... "Za Suky!" přeskočil Belfordovi hlas. Konečně se unaveně usadil. A potom se už nehýbal. Mlčky jsem pozoroval tu až nelidsky popelavou tvář a vyčkával, s čím děsivým se vytasí.
Nebo v dopise nadsazoval? Popravdě, v to jsem doufal, protože… Copak by se rusovlasá Suky mohla tak změnit?
Roger sám se ovšem změnil. Příšerně. Už to nebyl sebejistě vzpřímený Belford, jak jsem ho viděl tenkrát poprvé, v antikvariátu. V těch časech z něj čišela pevná sebejistota a vybavilo se mi i zuřivé pátrání po jisté knížce a zase jsem viděl regály zdvíhající se ke stropu, zase cítil pach starého papíru a zase zlehounka přejížděl konečky prstů po leskle vypouklých hřbetech knížek. Jenom občas jsem některou povytáhl a zvolna došel do šera úplně vzadu. To vše se odehrávalo v krámku mrtvého ticha a pátral jsem úplně sám a mlčení papíru rušilo jen občasné praskavé dunění nad starým městem venku. Bouřka. Ale jako by se odehrávala úplně v jiném světě. VENKU hřmělo, ale já byl uvrtán UVNITŘ a hluboko v bezpečném doupěti. Aspoň na chvíli ukryt před veškerými doteky VNĚJŠÍHO života. A zaujatě hledal a hledal. Co? Koho? V tichu vrzly vstupní dveře a na okamžik jsem zaslechl šum lijavce. Temně zahřmělo.
