To, že jsou před lidstvem velké problémy, chápali ti nejprozíravější už dávno. Wells o tom píše v knize Stroj času už v roce 1895. Samozřejmě nebyla to jen autorova fantazie, ale fakt, že v této době docházelo k převratným vynálezům, které začaly být uváděny do praxe.
Především díky elektřině, kterou koncem 19. století uváděli do praxe Edison a Tesla.
Samuel F. B. Morse 25. května 1844 odeslal elektrickým telegrafem zprávu citát z bible "Co Bůh Izraeli prokázal" z Washingtonu do Baltimoru. Což bylo cca 50km.
Bezdrátový telegraf funguje až od roku 1905.
První filmy promítali bratři Lumiérové v roce 1895. Slavný příjezd lokomotivy na nádraží.
První Edisonova žárovka byla rozsvícena 21. října 1879.
Herbert George Wells (1866 - 1946) inspirován těmito převratnými vynálezy, přichází z novou vizí, kam až může společnost dojít.
Jeho hrdina je vědec hledající čtvrtou dimenzi. Díky svému vynálezu se jednou přenese do roku 802 701.
Nachází společnost, kterou je nadšený. Vzdělaní lidé vedou učené debaty, věnují se hudbě a tanci. Příroda je čistá a na první pohled morálně ukotvená společnost zřejmě dosáhla svého optimálního vrcholu.
Vědec je ovšem překvapen tím, že nikdo nepracuje.
Později zjistí, že místo této elity pracuji zotročení lidé v podzemních továrnách. Jsou hrubí, nevzdělaní, ale smíření se svým osudem.
A brzy se dovídáme paradox.
Náš vědec jednou po ránu nemůže najít svého společníka. Jeho přátelé mlčí.
Ale nakonec se dovídá, že lidé v podzemí aby přežili, vycházejí v noci na povrch a loví elitu. Proč? Aby je snědli.
Mají to svým způsobem jednoduché. Elita se nebrání, protože by to znamenalo ztratit navyklý komfort.
A tak v této budoucnosti žijí vedle sebe dvě různé společnosti a každá na té druhé parazituje.
Až si román přečtete, bude vám jasné, proč o tomto románu nebylo a není slyšet.
Také vás to napadlo? V knize je to velmi podobně jako dnes. Lidé žijí v moderním společnosti, obklopeni komfortní technologii, v báječném vysněném světě, ale aby v něm mohli zůstat, souhlasí s tím, že nějaká elita, která má moc a peníze je klidně zabíjí a likviduje, jako při kovidové pandemii. A lidé, přesto, že si mohli zjistit jak nebezpečná látka vakcína proti tzv. Covid19 je, nechají se naočkovat, aby neztratili svůj společenský standard. Aby mohli chodit do restaurací, do škol, do práce etc. Aby nepřišli o svůj navyklý komfort. Z části z lenosti, mediální demence a z větší části ze strachu postavit se proti tomuto násilí. Davová a mediálně politická psychóza pak dokonala dílo do těch nejzrůdnějších dimenzí.
Myslím, že tou dobou ještě nikdo z nás v existenci stroje času skutečně nevěřil. Jisté je jen jedno - Poutník v čase patřil k lidem, kteří jsou příliš chytří na to, aby jim ostatní věřili. Člověk měl pocit, že nevidí všechno kolem Poutníka. Za jeho průzračnou upřímností jsme všichni vždy tušili jakési tajemné hlubiny či důmyslná osidla. Kdyby nám byl model stroje času ukazoval Filby a používal přitom Poutníkova slova, projevovali bychom vůči němu daleko méně skepticismu. Dokázali bychom totiž uhodnout jeho motivy - toho by prokoukl kdekdo.
Ale Poutník v čase tajil ve své povaze nejednu podivnou libůstku, a my jsme mu proto nedůvěřovali. To, co by mohlo zajistit méně chytrému člověku nehynoucí slávu, působilo v jeho rukou jako trik. Je chyba, když člověk něco dělá bez viditelné námahy. Seriózní lidé, kteří by ho i brali vážně, si nikdy nebyli jisti jeho způsoby. Měli dojem, že svěřit mu k posouzení vlastní pověst je stejně nerozumné, jako ukládat vzácný porcelán v dětském pokoji. Z toho důvodu se nedomnívám, že by se někdo z nás v následujícím týdnu až do příštího čtvrtka příliš šířil o putování v čase.
Nicméně nepochybuji ani o tom, že se většina z nás v duchu zaměstnávala touto podivnou hypotézou. Svářila se v nás očividná nevěrohodnost toho, co jsme slyšeli, s kuriózní možností, jež by nastala, kdyby to byla pravda. Domysleli jsme si, k jakým zmatkům by to všechno mohlo vést. Pokud mě se týká, pořád jsem se vracel k tomu triku se zmizelým modelem. Pamatuji se, že jsme o tom debatovali s lékařem, s nímž jsem se sešel v pátek v Linneaenu. On tvrdil, že cosi podobného viděl v Tübingenu, a kladl značný důraz na to, že při experimentu zhasla svíčka. Stejně však nedokázal podat jakékoliv rozumné vysvětlení, jak byl celý kousek proveden.
