Už roku 2007 přišel slavný režisér Woody Allen (1.12. 1935) s další kopou svých humorů, chci říct próz, i když literatura vůči jeho postu i dál frčí po jiné trati. Zas tak to neva(dí), ale z jeho knih (Vyřídit si účty, 1971; Bez peří, 1975; Vedlejší účinky, 1980) mi Čirá anarchie (česky ji vydalo nakladatelství Argo roku 2007 a má 176 stran) přijde nejslabší.
Nejslabší, pravda, to u Allena neříká pranic o slabotě ni slepotě.
Jde to 18 povídek, které vás většinou zaujmou, a to zdaleka nejen díky několika odkazům na Mistrovy lásky.
Přesto i dík nim. A tak se bavme taky vzpomínkou na film Pověstný muž vsunutou do v pořadí šestého příběhu Chůva nad zlato.
Výkupné po indicku je ovšem spíš laciné nežli „příjemně nekorektní“ a rovněž některé další „kousky“ mi přišly... snad i odbyté. Neplatí to o „čísle“ Pozor, géniové, platí se v hotovosti, nezklame ani Tak jedl Zarahustra, určitě se rádi seznámíte s Pinchuckovým zákonem (poslední z povídek) a na islám rozhodně nepřejde po konzumaci „story“ Alelujá, prodáno!
Co se však týče próz jako Trénik na Oscara či Máš tak fatální chuťové pohárky, drahá, jsou podle mého názoru až příliš svázány se vším, co o Allenovi víme, zatímco bez toho by nefungovaly. Anebo jen tak dutě, až by to rachtalo.
Na druhou stranu sem Allen vepsal i Smrtonosnou matraci, která přinejmenším pobaví, a přidal i Poprask při přelíčení s Disneyho studiem, který zase poučí. Nu, a úplně nejlepší je Odmítnutí. „Konečně v něco věřím, „ řekl jednou Boris své ženě. „Věřím, že život má smysl a všichni, bohatí i chudobní budou jednou dlít v příbytku Božím, protože na Manhattanu už se vážně bydlet nedá.“
Čirá anarchie / Woody Allen / Z anglického originálu Mere Anarchy (Random House, New York) přeložila Dana Hábová. Odpovědná redaktorka Eva Slámová. Kniha byla po svém vydání ještě jednou dotištěna.
Poznámka: Kniha vyšla také jako audiokniha
Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (*1.12. 1935 v Bronxu), je světově proslulý režisér, scenárista, spisovatel, herec a komik. Patří k ojedinělým světovým autorům, režisérům, kteří mají jasný autorský rukopis. Nápadité scénáře potvrzují jeho mimořádný talent i intelektuální společenský přehled, ačkoli nedokončil ani první semestr na Newyorské univerzitě.
Ukázka z knihy:
Odmítnutí
"Nechci nikoho jmenovat," řekl Siminov, "ale jeden známý investiční bankéř před lety neprosadil syna do prestižní školky. Prý kvůli chlapcově skandální neschopnosti zvládnout omalovánky. Ten hoch, kterého zamítla školka, vybraná rodiči, pak musel - musel -"
"Co? Řekněte mi to, Dimitriji Siminove."
"Zkrátka, když mu bylo pět, byl nucen nastoupit - do státní školy."
"Pak tedy Bůh není," pravil Boris Ivanovič.
"V osmácti začali jeho někdejší druzi studovat na Yaleu a Standfordu," pokračoval Siminov, "ale ten bídný čáčura, který nezískal doporučující posudek ze školky mající - abych tak řekl - náležitý status, se dostal jen na vysokou holičskou."
"Musel stříhat kníry," zvolal Boris Ivanovič a představil si nebohého Míšu v bílém kabátku, jak holí boháče.
"Vzhledem k tomu, že si důkladně neosvojil zhotovování vystřihovánek a báboviček, nebyl ten chlapec vůbec připravený na krutou realitu života," pokračoval Siminov. "Zbyla na něj jen podřadná práce, a okrádal zaměstnavatele, aby měl na pití. Stal se z něj beznadějný pijan. Drobné krádeže pochopitelně vedly k větším, a nakonec zavraždil a rozčtvrtil svou bytnou. Než jej oběsili, hoch vše přičetl skutečnosti, že se nedostal do správné školky."
