Krátká vzpomínka Pably Nerudy (12.7. 1904 - 23.9. 1973) na chilský les. Na okouzlení, které zná každý, stejně jako milióny lidí před námi i po nás. Stejně jako byl okouzlen Walt Whitman, když promlouval se stromy, Emily Dickinson, Jan Vrba, Stanislav Vodička etc.
Ukázka poezie v próze je z jeho posmrtně vydané knihy Memoárů. / Pablo Neruda: Memoirs (Confieso que he vivido: Memorias) / tr. St. Martin, Hardie., 1977
Pod sopkami, vedle zasněžených hor, mezi obrovskými jezery, voňavým, tichým, zamotaným chilským lesem... Moje nohy klesají dolů do mrtvých listů, křehká křehká větvička, obří buky stoupají do výšek, pták ze studené džungle přelétne, zamává křídly a usadí se ve větvích bez slunce. A pak, ze svého úkrytu, zpívá jako hoboj... Divoká vůně vavřínu, temná vůně bylin zaplavuje celou moji bytost... obrovský cypřiš Guaitecas mi blokuje cestu... Toto je vertikální svět: svět ptáků, množství listí... klopýtám o skálu, vykopávám nezakrytou prohlubeň, na mě zírá obrovský pavouk pokrytý rudými vlasy, nehybný, obrovský jako krab... zlatý brouk skarabus dýchne na mě smrdutým dechem a bleskově, jako záblesk brilantní duhy mizí...
Pokračuji, procházím lesem kapradin, které jsou mnohem vyšší než já: z jejich chladných zelených očí mi stříkne na tvář šedesát slz a za mnou se další kapradinové bytosti dlouho chvějí…
Kmen chátrajícího stromu: jaký poklad!… Černé a modré houby mu dodávaly uši, červené parazitické rostliny ho zakrývaly rubíny, jiné líné rostliny si od něho půjčují vousy a ze zkaženého těla vyskočil had jako náhlý dech, jako by z něj duch mrtvého kmene vyklouzl...
Dál, každý strom stojí stranou od svých kolegů... Tyčí se nad koberec tajného lesa a listy každého z nich mají svůj vlastní styl, lineární, štětiny, kopinaté, jako by byly střiženy nůžkami, pohybující se nekonečnými způsoby...
Soutěska; níže,křišťálová voda klouže po žule a jaspisu... Motýl prolétne kolem, jasný jako citron, tančí mezi vodou a slunečním světlem... Blízko, nespočetné střevíčníky kývnou na pozdrav svými žlutými hlavami... Vysoko, červené chilské zvonky (Lapageria rosea ) visí jako kapky z tepen magického lesa...
Liška prořízne ticho jako záblesk a zachvěje se mezi listy, ale ticho je zákonem rostlinné říše... Sotva slyšitelný výkřik zmateného zvířete daleko... Prorážející přerušení skrytého ptáka... Zeleninový svět udržuje svůj nízký šum, dokud bouře nezasáhne veškerou hudbu Země.Každý, kdo nebyl v chilském lese, tuto planetu nezná.
Vyšel jsem z té krajiny, toho bahna, toho ticha, toulat se, jít zpívat světem.
Ilustrace Mirko Hanák
