Opožděná pocta neprávem opomíjené umělkyni, významné české výtvarnici a ilustrátorce Olze Čechové (1925–2010). Výběr z intimní lyriky doprovázený jemnými kresbami z roku 2008 provedla autorka a uzavřela jej vzpomínkami na manžela Čestmíra Kafku (1922–1988), svého celoživotního partnera.
Olga Čechová (*6. 4. 1925 - †24. 11. 2010)
V letech 1941–1944 studovala na Škole uměleckých řemesel v Brně. 1944–1945 totálně nasazena (v německé továrně v Brně). 1946–1951 absolutorium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér K. Svolinského a A. Strnadela). Od doby studií ilustrovala knížky převážně pro děti. Od roku 1960 členka skupiny Trasa a od roku 1967 členkou výboru SČUG Hollar Praha.
1956–2000 soustavná ilustrační spolupráce s časopisy Sluníčko a Mateřídouška, od roku 1960 s nakladatelstvím Albatros (celkem 130 knížek pro děti a 20 knih pro dospělé – próza a poezie). Za knižní ilustrační práci získala 15 ocenění. S kresleným filmem Barrandov-Praha vytvořila čtyři kreslené filmy a sedmidílný seriál pro děti. Od studijních let na UMPRUM se věnovala volné grafice (dřevoryt, suchá jehla, litografie) a kresbě v úzké souvislosti s psaním poezie.
Sladké jádro srdce | Olga Čechová | Togga, 2012
Poezie Olgy Čechové
Mnoho věcí zde chybí
Vůně I barva citronové šťávy
Drobné rozlišování hrůz
Tvář třená smirkem
Náraz na ostrou hranu
Slovo – Miluji
A místo miluji
Jen zvuk drátůTak číháme na zázrak
Na letmý odraz slunce
Na prchající létavici
Hmatem promnutá tvář
Ústa svíraná ústy
Krk ovinutý pažemi
a dlaně v sadu vlasů
Kam ulétají záře…?Jsi jako voda
Stromy se houpají
Vlna odnáší list
Co já vím o polích?
Sedím na kameni
A hraji si s prsty
Chvíli mne nech!
Jsem mezi mraky…
V opálovém střípku
lupínek jitrocele!
Bez rostlin
nemůžeme žít…
