Velikonoce (latinsky pascha – přechod, přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženským svátkem souvisejí jen volně.
Traduje se, že v předkřesťanské době se symbol vajíčka používal také. Zaorávalo se do polí, jako symbol plodnosti a nastupujícího jara.
Lidové zvyky dodnes pamatují na rituály pohřbívání či spalování různých figur, znamenající odchod zimy a nástup jara. Figury mají různá jména jako: Morana, Morena, Marzana, Mařena, Mařocha, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. etc. Podle regionu.
Většinou slaměná figura je vynášena z vesnice za zpěvu písní a poté vhozena do vody či pálena nebo zakopávána do země.
Výběr z poezie na téma Velikonoce. Čeští a světoví básníci.
Kristus vstal z mrtvých!
Ivan BuninKristus vstal z mrtvých! Znovu za svítání
Stín dlouhé noci se ztenčuje,
Znovu se rozsvítilo nad zemí
Nový den pro nový život.Houštiny lesa stále černají;
Stále ve svém vlhkém stínu,
Jezera stojí jako zrcadla
A dýchej svěžest noci;
Stále v modrých údolích
Mlhy se vznášejí… Ale podívejte se:
Už hoří na horských ledových krách
Ohnivé paprsky úsvitu!Stále svítí vysoko.
Nedosažitelné jako sen
Kde hlasy země utichnou
A krása je neposkvrněná.Ale každou hodinu se přibližovat
Kvůli červenajícím vrcholům,
Budou jiskřit, vzplanou,
A do tmy lesů a do hlubin údolí;
Vzejdou v požadované kráse
A z nebeských výšin budou zvěstovat,
Že zaslíbený den přišel,
Že Bůh skutečně vstal!Velikonoce
Josef HoraTaké jsem se kdysi k tobě
blížil za hlaholu zvonů,
na zelené ratolesti
padal květonosný dech.
A pohledy milionů
hořely v tvém utrpení,
stoupaly jak ptačí hejna
nad jezera střech.List a květ a pták a vítr
korunovaly den boží.
Jenom stíny na zahradách
ve tvar kříže kladly se.
A jak vítr jimi houpal,
ty tam, probodený noži,
výškou mého snu jsi stoupal
do nebeských bran.Stromy vzpínaly své ruce,
zvony v šat svůj oděly tě,
křídla krve nesla nás
nad bolest a zmar.
A jak jsem stál na úsvitě,
jaro plakalo mi v rukou,
syn člověka odcházel jím
do svých legendárních jar.Modlitba v postní době
Alexandr Sergejevič PuškinDost různých modliteb, i dojemných i vřelých,
nám složil světic řad i mužů osamělých,
by srdce sílily a v žití bouří zlých
je pozdvihovaly do výšin nadhvězdných;
z nich všech však nejvíce mne jedna podmaňuje:
toť ona, kterou kněz tak často opakuje,
když smutná nadchází zas doba – velký půst;
Ta sama mimoděk mi splývá s úst
a křísí padlého a zvedá silou živou:
„Ó Pane života, před myslí zahálčivou,
a panovačností, tou zmijí ukrytou,
a před žvanivostí chraň věrně duši mou;
a dej, ať hříchy své, ó Bože, jasně vidím,
ať soud vést nad bratrem a kárat ho se stydím
a ducha pokory a čisté lásky hlas
i trpělivosti v mém srdci probuď zas.“
(1836)
