Opravdu zde máme reedice dvou kultovních knih? Inu, takřka každý druhý Čech, jak známo, je skeptik, i svede se skepticky přeptat: „A není doktor Z. K. Slabý takhle náhodou přeceňován?“ Neřekl bych. A mne osobně potkalo - jako ale i mnohé a mnohé další - to štěstí, že jsem jeho Bukukururunu přelouskal ještě včas, což značí dostatečně mlád.
Zabralo to, udělala na mě neskutečně mocný dojem, a to právem. Má skvělý příběh, uchvacující fantazii, kouzelná hrdinka se ocitá v zemi kouzel, ale to je jen začátek. „A sice pohádka, ale současně regulérní fantasy. To je bez debaty,“ ozřejmil jsem sám sobě už jako dospělý, i když mě tehdy už Bukukururuna uchvátila méně.
Zlatá“ Bukukururuna (vydaná poprvé roku 1968 v Liberci) bude jistě uchvacovat letos znova; poté, co loni vyšla už ve třetím vydání.
Tak či tak ji autor trošku předělal. - Kromě toho si v Albatrosu dali záležet i na výtvarné stránce, a tak teprve vynikají ilustrace Radka Pilaře, které už k tomuto dílu patří, jak míní autor. Nu, patří nepatří...
Jiné ilustrace jsou u reedice další Slabého klasiky, které se zhostila Mladá fronta. Tří banánů (2015).
Původní obrázky toto nakladatelství totiž neakceptovalo, ale i autor sám je dnes označuje ne za úplně adekvátní. Tak svou šanci proměnil Adolf Born.
Vážně se ale dá hovořit u těchto knížek o pravém kultu?
Věřím tomu. Tyto knihy a také Tajemství oranžové kočky (1968) a Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít (1973) rozhodně zůstanou kultovními pro jistou část naší generace. I díky tomu, že do roku 1989 nevyšly znovu, takže vynikaly ve veřejných knihovnách.
Nesporná kultovnost knihy Bukukururuna ve značné míře plyne ze skutečných jejich kvalit.
A ty detekuje nikoli jen má generace. I současný ředitel nakladatelství Albatros Ondřej Müller (*1. 1. 1966), muž o dva roky mladší než já, vepsal loni na konec nového a „pročištěného“ vydání Bukukururuny doslov, a to právě za naši generaci. Svěřuje se v něm čtenářům s tou samou fascinací, jakou jsme nad tou bezvadnou knihou zažívali snad všichni. Cituji:
„Ještě jsem ani neznal písmenka, a tak mi babička obětavě četla (Slabého knihy) Bukukururunu, Meluzínu Minku, Tři banány, Dívku z Černé věže, a když jsem ztratil Pumprlíka vystřiženého z knížky Dášenka a Pumprlík, maminka mi musela koupit stejnou knihu znovu, protože jsem pro toho papírového panáčka v domečku z krabičky od sirek doopravdy truchlil.“
Ondřej Müller rovněž ve svém doslovu zdůraznil, že víc než o zevrubný přepis se u nového vydání přece jen spíš jedná o nahrazení zastaralých pojmů novými; a je to, jak zjistíme, opravdu tak. Sem tam je navíc autorem doplněno slůvko či i věta, jinak však naštěstí zůstalo vše při starém, dobrém a osvědčeném; asi jako i Chřibská, totiž skutečné české městečko tam na severu, které jeďte navštívit, neboť poblíž se Zuzančin příběh znovu a znovu odehrává a odehrávat navždy bude.
„Docela nenásilně tamní svět přechází ze své reálné poloviny do té pohádkové,“ konstatuje Müller a... Ano, pohádkový svět a řád se také stanou modelem světa lidského, skutečně v dobrém - i zlém.
Vydání z roku 2015 je v tiráži označeno jako teprve druhé, ale platí to leda vůči názvu knihy, který byl jenom nově rozšířen o dovětek „aneb Profesorka čárů a kouzel v. s. z Muří nohy“. Platí to jen vůči němu, zatímco obecně to pravda není, neboť pod titulem O jedné čarodějnici, králi trpaslíků a Plaváčkovi vyšla Bukukururuna rovněž roku 1991, a to v nakladatelství Winston Smith, kde tenkrát... pracoval právě Ondřej Müller.
A Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě alias knížka napsaná otcem pro skutečného syna Petra Slabého (*1963), dnes režiséra?
Ač v zahraničí zfilmována, vrací se na český trh teprve po neuvěřitelných jedenapadesáti letech, poprvé totiž vyšla už roku 1964. Nu, a lze-li Bukukururunu brát za „fantasy pohádku“, Tři banány nazvěme sci-fi pohádkou. Už spíše jen vzdáleně připomene ovšem i Malého prince (byť je svébytná) a motivem létajícího výtahu asociuje také obdobný dopravní prostředek z fenomenálních bestsellerů Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (1964) a Karlík a velký skleněný výtah (1977). Avšak zanechme srovnávání, stejně vše, jak známo, souvisí se vším, a doplňme už jen posledních pár faktů.
Tři banány byly oceněny v soutěži o nová, původní díla pro děti a v rádiu je výtečně četl Karel Höger již roku 1963! Tato nahrávka ovšem vyšla až daleko později (1995), a to na dvou audiokazetách.
A kniha byla mezitím přeložena do ruštiny (1966, reedice 2013) i němčiny (1970, reedice 1984); překlady do dalších jazyků se dají očekávat.
Zdeněk K. Slabý: Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě. Ilustroval Adolf Born. Mladá fronta. Praha 2015. 200 stran. Pro čtenáře od 8 let. ISBN 978-80-204-3601-6
Zdeněk K. Slabý: Bukukururuna aneb Profesorka čárů a kouzel v. s. z Muří nohy. Ilustroval Radek Pilař. Albatros. Praha 2015. 136 stran. Pro čtenáře od 6 let. ISBN 978-80-00-04142-1
