Tato druhá Březinova kniha esejů měla následovat po Hudbě pramenů (1903). Měla obsahovat deset statí: Jediné dílo, Zrcadlení hlubin, Smysl boje, Přítomnost, Dílo smrti, Skryté dějiny, Stavba ve výši, Slovo, Oslnění svobody, Mír.
Čtyři první byly skutečně také v letech 1903 až 1908 publikovány časopisecky. Za svého života se již Březina nerozhodl pro vydání zamýšlené knihy a čistopis prý spálil. V jeho pozůstalosti se pak našly některé koncepty, z nichž postupně rekonstruoval O. Fiala zbývající eseje.
Proč O. Březina Skryté dějiny nedokončil a nevydal je?
A obdobně, proč po své páté knize básní Ruce nevydal další básnickou knihu, z níž řadu básní otiskl v časopisech? Ne, že by snad neměl pro své knihy nakladatele; naopak sami se mu nabízeli a mohl si vybrat! Také snad nebyl příčinou nedostatek volné chvíle k práci. Vždyť všechny knihy vytvořil ještě v době své učitelské aktivity v Nové Říši, tedy do roku 1901 a jen několik básní a esejů napsal v Jaroměřicích. Od února 1925 byl na trvalém odpočinku.
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejím Otokara Březiny
Snad básník překonal svým myšlenkovým vývojem ono stadium, kdy byl vnitřně nutkán vyjadřovat se psaným slovem, a oddával se už jen tiché meditaci. Tvůrčí zápas o slovo a jeho písemné vyjádření se zvolna stalo minulostí. Odmlčel se, ale přesto povoloval nová vydání i básní nezařazených do sbírek. Pak se symbolistnímu a ornamentálnímu způsobu vyjadřování odcizil. Nebylo možno se k němu již vrátit, navázat na něj a uzavřít dílo. Jeho vnitřní vývoj i stále silnější a silnější autokritika způsobily, že nedokončil úpravu posledních tří esejů, když podle Zdeňka Záhoře jich měl roku 1920 sedm zcela hotových a krasopisně opsaných.
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny
Adolf Veselý uvádí, že Březina v letech 1920 - 1924 stále na knize pracoval, jednotlivé eseje opravoval a doplňoval a že se zabýval plánem dát tak knize novou podobu, která by
odpovídala jeho pozdějšímu stupni vývoje a stavu.
Při návštěvě r. 1922 vyložil A. Veselému, který ho přijel požádat o některou z nových statí Skrytých dějin pro sváteční číslo Lidových novin a jednal s ním o možnosti vydání hotové knihy, jak by chtěl mluvit k veřejnosti: Být jasný a srozumitelný všem čtenářům – tak jak je třeba Bible. Ukázal mu na pracovní stolek u okna (rukopisy měl v zásuvce tohoto stolku, seděli u druhého většího stolu u knihovny blíž dveří) a sdělil, že na knize stále ještě pracuje (nezmínil se, že by snad nebyla hotova), že dává jejím deseti statím v jednotlivostech definitivní výraz a upravuje jejich celkovou stavbu. Znění statí, které tehdy měl, nepovažoval za konečné a vyhovující; proto také žádal o posečkání.
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny
O několik let později, 5. září 1928, napsal básník Veselému z lesní samoty nedaleko Nové Říše – hájenky Sv. Magdaleny u Krásonic:
Přál bych si, aby má šedesátka prošla pokud možno tiše a nepovšimnuta. Co mi bylo přáno říci lidem, vyslovil jsem ve svých knihách a byl jsem vždy ochoten říci důvěrným bratrským slovem každému, kdo mne navštívil. Také na naše setkání rád vzpomínám a těším se, že se ještě někdy v našem kraji uvidíme.
Tato slova, řečená již dříve i jiným přátelům, dávají nahlédnout do konečného stanoviska básníkova ke svému dílu. Podle své vůle už jen hovořil jako zasvěcený učitel, těšitel i povzbuzovatel. Můžeme litovat, že alespoň některé tyto dlouhé hovory a samomluvy k usazenému návštěvníkovi nebyly zachovány buď stenograficky nebo na zvukové desky. Uchvacovaly jak definitivní formou, tak závažným obsahem. Jistě v nich Březina reprodukoval i nedokončené eseje, byť hovořil ještě o mnoha jiných věcech a problémech a měřil je přírodou, věčností a závažností života.
Volně upraveno podle Adolfa Veselého.
Možno číst a stáhnout obsáhlé bulletiny Společnosti Otokara Březiny ZDE
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny
