Edgar Allan Poe (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore) měl na Verna větší vliv, než si většinou uvědomujeme. Francouz Verne byl tímto výjimečným Američanem, i díky Baudelairovi, úplně uhranut.
Už Pět neděl v balóně (1863) nese uvnitř v sobě některé doteky Poeových vzduchoplaveckých povídek a úžasné pasáže z podzemního oceánu v Cestě do středu Země (1864)? To je již hotová tresť Edgara Allana Poea - a finále Příběhů Arthura Gordona Pyma. A střetnutí s podzemním pračlověkem v téže knize?
Není snad odleskem bílé postavy z konce Poeova románu? Přečtěte si obě knížky příležitostně ještě jednou, anebo prolistujte, a dáte mi za pravdu.
Verne navíc vydal o Poeovi známou studii... Věnoval se snad takhle moc jakémukoli jinému spisovateli?
Taky jeho kapitán Hatteras (1866) je trochu Gordon Pym a když na severním pólu najde sopku, tak to Vernovi možná vnukl také Poe... Pravda, Poe líčí sopky a zemětřesení pří pólu jižním...
Ani to není vše. Je tu i nezvykle drsný román Chancellor (1875),
opět jako vzpomínka na hrůzy líčené v Pymovi, i když, pravda, před kanibalismem Verne s Hetzelem na úplně poslední chvíli ucukli. "Jsi přece dětský, dětský autor," slýchal zkrátka Verne od nakladatele a zvolna i sám přestal cílit výš. Musel se nějak živit. A tak se krotil. Šel Hetzelovi takříkajíc na ruku, nicméně na svého Edgara Poea nezapomínal. I začátek Tajemství pralesa (1881) je děsuplným ozvukem luštění šifry ve Zlatém broukovi (1843), která inspirovala rovněž úvod již zmíněné Cesty do středu Země, a působivá scéna s „oživlou“ mrtvolou stoupající ode dna řeky Amazonky (v Tajemství pralesa) je vskutku jak vystřižená z Poea. Vzpomeňme v této souvislosti hlavně na líčení smrtícího postrašení vzbouřenců v Pymovi, ale také na pointu povídky Vrah jsi ty!
