Jules Verne byl spíše podsaditý, modrooký blondýn. Typický Bretoněc. Taky se narodil 8.února 1928 v bretaňském Nantes a ještě dnes je jedním z nejslavnějších Francouzů. Celým jménem se jmenoval Jules Gabriel Verne (1828 – 1905). Když slyšíme jeho jméno, hned se nám vybaví kapitán Nemo a jeho fantastický svět. Ve své době předpověděl snad všechno, co o sto let později lidé vymysleli.
Přesto se ale za svého života se nedostal ani do slavné Francouzské akademie.
V roce 1872 akademici sice udělili jeho dílu výroční cenu, ale "obyčejného autora knih pro děti" mezi sebe, "nesmrtelné", nepustili. A přesto se nesmrtelným stal. O jeho spisovatelském díle a životě se ví mnoho, ale málokdo ví, že Verne byl také milovník atlasů a map, zarputilý námořník a cestovatel, i když ve skutečnosti toho moc nepojezdil.
Ve své knihovně měl velký globus, který se postupně zbarvoval červenými čárami, znamenající cesty jeho hrdinů.
Podíváme-li se na jeho romány blíž zjistíme, že čtyři romány popisují cestu kolem světa, v patnácti knihách popisuje cesty po Evropě, v osmi v Severní Americe, v osmi v Africe, v pěti v Asii, ve čtyřech knihách cestuje Verne v Jižní Americe tak i V Arktidě, ve třech v Austrálii a Oceánii a jeden román věnoval autor Antarktidě. Kromě toho se děj sedmi románů odehrává výhradně na mořích a oceánech. Ale i sám Verne byl cestovatel. A to velmi neúnavným. Během svého života navštívil mnoho zemí.
V roce 1865 si Verne kupuje domek na severním břehu zátoky nedaleko ústí řeky Sommy. Splnil si tak svůj velký sen. Zajímavou shodou okolností si po čase v rybářské vesnici kupuje téměř novou barkasu, kterou pokřtil na Saint-Michel III. 
Pohlednice na které je potvrzena Vernova jachta pravděpodobně z roku 1877, kdy ji Verne koupil. Saint-Michel III měla před koupí dva majitele a stála 55.000 franků. Parní jachta byla 31m dlouhá, v nejširším místě 4,60m široká s ponorem 2,90m.
Podle jeho nákresů ji natřeli na bílo a přestavěli na jachtu s jednou velkou kajutou, která se stala jeho pracovnou. Od té chvíle se Verne často, dlouho a rád zdržoval na své lodi, kde neúnavně pracoval, bezpečně vzdálen od své marnivé manželky a rušného společenského života, který nesnášel. Miloval především svou práci, ta byla pro něho posedlostí i jediným smyslem života. V lodní pracovně bylo všechno přizpůsobeno jeho práci. Stůl, židle i kalamáře byly upevněny a zajištěny pro případ kolébání lodě. Mohl zde v poklidu chodit spát v devět večer, jak bylo jeho skalním zvykem a stávat před pátou ranní, od kdy pracoval celé odpoledne.
Aby mohl na lodi kdykoliv vyplout, najmul si dva námořníky, veterány válečného loďstva.
Verne nebyl jenom “pisálek”, jak by se mohlo zdát, ale často pracoval i fyzicky. Byl opálený, šlachovitý a byl velmi potěšený, když v námořních hospodách ho brali námořníci mezi sebe jako sobě rovného.
Když se z něho časem stal zkušený jachtař, trávil na své lodi i šest měsíců v roce. Výpravy na moři se však často neobešly bez jistého rizika. V létě 1868 je například zastihla prudká bouře přímo na moři. Po mnoha hodinách obtížné plavby se nakonec dostal ještě za bouře do přístavu Dieppe, kde čekal několik dní, až se bouře uklidní.
Na jeho počest je dnes nazván prestižní non-stop závod jachet kolem světa "Jules Verne Trophy". Možná i osud mu přál, když jeho poslední román byl o moři. Kniha se jmenuje Vpád z moře (The Invasion of the Sea).
Ilustrace na obálce časopisu L'Algerie Magazine, 15.6. 1884.
Jak už bylo napsáno, moře bylo pro Verneho velkou inspirátorkou.
V jednom ze svých nejznámějších románů o kapitánu Nemovi se Verne zmiňuje slovy svého hrdiny o možnosti získání elektrického proudu pomocí vodičů, ponořených do různých mořských hloubek. O mnoho desítek let později, jeho krajan Georges Claude, inspirován jeho knihou, uskutečnil projekt na jehož konci opravdu dokázal využít termickou energii, tak jak to Verne naznačil.
Zajímavý je jeho vztah k přírodě,
který je naprosto poplatný době. Rozděloval například zvířata na užitečné a škodlivé, které je třeba bez milosti pozabíjet. Na mnoha místech ve svých románech to taky popisuje, například vyvraždění vorvaňů kapitánem Nemem.
Během svého života napsal 63 románů, dva sborníky povídek, 40 divadelních her a deset knih s vědecko-populární tématikou.
K tomu ještě můžeme přidat stovky fejetonů a mnoho veršů, které jsou určitě pro mnoho lidí překvapením. V současné době patří jeho knihy stále k oblíbeným a hlavně čteným. Ve svých románech dokázal předpovědět vynálezy, které se skutečně realizovaly a započaly tak neuvěřitelně podivný (a snad i pochybný) nástup technické éry lidstva.
Dnes je Jules Verne nejpřekládanějším autorem krásné literatury na světě. Podle statistiky UNESCO byl v roce 1972 přeložen 128krát.
Po něm následovala Agatha Christie (93), Lev Nikolajevič Tolstoj (82), Maxim Gorkij (80) a Honoré de Balzac (71). Tento fakt je jedním ze svědectví světové obliby Vernova díla. A platí to i v době marketingového šílenství kolem takových knih, jakým je například Harry Potter.
V Česku nově převyprávěl několik dílů Julesa Verna Ondřej Neff.
