Čína je jediná země, která odpradávna obsazovala všecka úřednická místa ne podle rodu, protekce, politického klíče a jiných zřetelů, nýbrž podle literárních zkoušek. Kdo složil jisté examen učenosti, stal se mandarínem a měl otevřenou cestu ke všem úřadům říše.
Lai-Afong, Two Chinese Mandarins
Už za dynastie Tchang (618–907 po Kr.) se čítalo na Císařské akademii nauk na osm tisíc studentů, z nichž byli nejučenější a nejctnostnější voleni provinciálními volbami za úředníky.
Zkouškový areál se 7500 buňkami pro kandidáty, Kuang-tung, 1873
Za dynastie Sung byly však volby zrušeny a zavedeny veřejné zkoušky, z nichž nejlepší konkurující kandidáti byli povoláváni do úřadů.
Učilo se hlavně etice; systém vyučování a zejména zkoušek byl definitivně stanoven za císaře Hong-vu (1368–1398) a trval beze změny až do roku 1905.
Byla to zkouška poněkud kuriózní, zvaná “osminožka”, poněvadž kandidát musel určené téma zpracovati ve čtyřech paragrafech, z nichž každý měl dva oddíly. Každý oddíl musel býti složen ze stejného počtu vět, a dokonce ze stejného počtu slov, vše podle pevných formálních pravidel.
Dále kandidát nesměl v této stati uvésti žádné vlastní mínění nebo odchýliti se v čemkoliv od toho, čemu učili klasikové. Vše, co se na něm žádalo, bylo, aby užil ve své úloze určitého počtu Konfuciových slov.
Tímto systémem se udržel v Číně hluboký respekt k učenosti, nikdy nevnikla do úřadů a hodností dědičná šlechta, mandaríni prokázali těmito zkouškami aspoň schopnost jisté píle a konečně čínská civilizace se konzervativně uchovala přes všechny vpády barbarů.
Nyní ovšem se čínské vysoké školy kvapem modernizují podle evropských a amerických univerzit.
Karel Čapek, LN, 16. 7. 1925
Více: Úřednické zkoušky v Číně
