Albatros reeditoval ve formátu A2 tucet klasických stránek Rychlých šípů nakreslených neopakovatelným doktorem práv Janem Fischerem na detailní scénáře Jaroslava Foglara.
V souvislosti s kolorování v tiskárně jsou k takřka hotovým tablům na některých místech tužkou připsány ultimativní poznámky a obvykle se týkají doporučeného zabarvení toho či onoho detailu.
Nová edice je pietně zachovala a tím spíše působí až fascinujícím dojmem, obzvlášť na sběratele.
Editoři 21. století vytipovali dvanáct jednostránkových dílů zveřejněných od 16. prosince 1938 do 25. května Foglar_přebal1948, přičemž prvních pět vyšlo do dubna 1940 na zadních stranách Mladého hlasatele a zbylá sedmice už byla Vpředu. V sedmi případech jde o úplně samostatné, jednostránkové příběhy, ale zbývajících pět pokračování je částmi vícestránkových příběhů. (Konkrétně jde o díly níže mnou označené „V“.)
Vyseknutí pouhé sekvence delšího dobrodružství kupodivu nevadí. A divu není. Scénáře jsou perfektní a v těchto případech stránky stoprocentně obstojí samy o sobě.
A kvalita dnešních reprodukcí?
Prvotřídní. Foglar by plesal, kdyby se mu dostala tato publikace do rukou, a nechci dělat reklamu, ale i dnes (a právě dnes) jde o vhodný vánoční dárek.
Zlý komediantNa obálku dali sestavovatelé pětici vybranou z přemnoha již klasických sloganů legendárního seriálu, které skalní i méně skalní fanoušci a znalci (i včetně Honzy Vyčítala) znají jako vlastní „perka“ a „odnepaměti zpaměti“. Ale nejsou tu, řekl bych, zrovna výroky nejznámější, nebo tedy s výjimkou prvního: „Ha – jaká to léčka může zde být na mne políčena – ale ne – Bohouš je tu sám!“
Také ostatní slogany mi v paměti generují obrázky, jenom nejsou tak „profláklé“. Tu mi ovšem konečně dochází příčina. Editoři (ano!) striktně sáhli jen po textech pouze z tohoto portfolia.
Působí to dokonce tak, jako by si nějaké další „sady“ peprných hlášek schovali „na příště“ a pro obálky dalších a dalších desítek a desítek reprízovaných originálů. Víte-li pak (a třeba Aleš Háma to skoro určitě ví), kolik mají Rychlé šípy doposud dílů, jistě si sami vypočítáte i bez kalkulačky v mobilu, kolik by se na těchto desaterech dalo asi tak vydělat korun.
Je sice pravda, že po autorovi víc než dvou set tabel Fischerovi nastoupili další 3 kreslíři (a dva vlastně již v průběhu jeho činnosti), a je i faktem, že ta jejich tabla již nedisponují tak mocnou MAGIÍ (dospělé uměl Fischer ztvárňovat dětskými očima a často jako příšery-monstra), nicméně by šla na odbyt taky (a týká se to jmenovitě Václava Junka staršího a obou Čermáků).
Vyjmenuji teď pro pořádek tituly zde vyzdviženého tuctu legendárních příběhů. Černí jezdci řádí... (V), Rychlé šípy hrají divadlo, Rychlé šípy nadělují, Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (V), Rychlé šípy přijímají nováčka, Rychlé šípy na pouti, Rychlé šípy na honbě za pašíkem (V), Rychlonožka-krasobruslař, Rychlé šípy vnikají do pevnosti (V), Rychlé šípy v biografu, Rychlé šípy soutěží v obratnosti, Rychlé šípy vítězí ve hře o totem (V).
Celý tento konvolut poměrně tuhých plakátů uzavírá na poslední á dvojce studie Jak vznikaly Rychlé šípy a za ní najdeme medailony obou tvůrců i s fotografiemi. Kdo je vybíral, nevím, ale Foglar vypadá mladě, zatímco Fischer unaveně a už starší. Lituji jej. Víte-li, jak zemřel, lze ho litovat ještě víc.
Zmíněná závěrečná studie doplňuje k tuctu ještě třináctý příběh Rychlé šípy objevují hrob a fotografii Foglarova scénáře pro Rychlé šípy zvou Tlouštíka. Zarazí, nakolik detailně Foglar „svému“ malíři vše předepisoval, ba je to až maniakální přístup. Do jakých jen detailů šel! Není asi divu (dodám cynicky), že měl Foglar Fischera nejspíše za svého otroka, a známá je též jeho tendenci vydávat seriál za prvořadě vlastní dílo. - Ale nechme nedůstojného rýpání a zanechme i zjišťování, nakolik se scenárista s malířem milovali, kolikrát se pohádali a kolikrát rozešli. Ať tomu bylo jakkoli, Foglar svého „doktora“ kupříkladu žádá, aby „dělal menší bubliny. „Aby bylo na obrázku taky něco vidět! Obrázek, kde jsou jen figury, hochy nezajímá.“ Tečka.
Dnes tato díla vycházejí, jako by je dělal sám Leonardo. Na přírodním papíru, protože Roman Šantora a Martin Pecina odstranili původní žlutý podklad.
Vymazali též letitou špínu, zahladili lomy vzniklé přeložením, ale na druhé straně byli pietní, takže různá nechtěná přetažení barvou zachovávají, tak jako i nejednotnou barevnost (tričko), pouze zběžné, občasné kolorování (mikulášský příběh) nebo opomenuté vybarvení Jarkovy košile. Provedení se tím stalo věrnou kopií předloh dodaných kdysi malířem spisovateli, a to ještě než putovaly do tiskárny. I říkám si (a chytám se jako Rychlonožka za hlavu): „Který že tvůrce komiksů by se nechtěl podobného piedestalu dožít?“ A který komiks by nestál o totéž?
Soubor je na pultech u příležitosti 80. výročí vzniku Rychlých šípů.
Jaroslav Foglar: Rychlé šípy. 12 plakátů A2. Reprodukce původních komiksů Jaroslava Foglara a dr. Jana Fischera.
Kresby: Jan Fischer. Závěrečná studie: Roman Šantora, Martin Pecina. Graficky upravil Martin Pecina. Odpovědný redaktor Petr Eliáš. Albatros 2018. 13 stran.
