Je-li něco zakazováno, vyroste z toho možná kult. Je-li navíc dílo zapovězeno navzdory magii, kterou disponuje, vzniká kult kultů. Typický příklad? „Klubácký“ komiks Rychlé šípy.
Jaroslav Foglar (1907-1999) je ovšem už takřka dvacet let na věčnosti a jen pár posledních jeho scénářů ještě nebylo adaptováno do kreslených příběhů. I sešlo se pomyslně osmačtyřicet kreslířů a spisovatelů, aby v Rychlých šípech každý po svém pokračovali na stránkách vázané knihy. Ta se jmenuje Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství (152 stran) a ještě před každoročním Světem knihy ji uvedlo do knihkupectví nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis.
Editorem je Tomáš Prokůpek a do souboru dokonce sám dvakrát přispěl. Napsal komiksy Malý Rychlonožka v Říši snů a Rychlé šípy v galaktické aréně a celek svazku rozdělil do tří bloků Jindy, Jinde a Skoro jako tenkrát.
První ten blok shrnul 10 komiksů, jež klub Rychlých šípů vsadily do nových časových souřadnic, druhý tvoří hned 16 dalších obrázkových příběhů, ve kterých shodně došlo ke změně původního žánru, a teprve část třetí a závěrečná sestává ze 14 seriálů ve stylu předlohy. Dohromady se tudíž do této publikace nedostalo víc než čtyřicet příběhů a nikoli všechny si oblíbí každý fanda Rychlých šípů.
Ale knihu si pořiďte, pořiďte si ji už jen kvůli třem závěrečným studiím, které začínají na straně 116. Jde o stati Tomáše Prokůpka Rychlé šípy a jejich místo v dějinách komiksu, Martina Foreta Rychlé šípy a jejich komiksový život po životě a Pavla Kořínka Rychlé šípy a jejich dobrodružství prózou.
„Fischerovy černé stíny jsou plné života.“
Výtvarník Jiří Grus
V závěrečné, páté části knihy pak vyjadřuje každý z desítek jejích autorů aspoň pár slovy svůj vztah k Rychlým šípům.
Janem Šillerem graficky překrásně upravená publikace, zářící vybranými barvami, začíná Několika slovy úvodem z editoru Tomáše Prokůpka a pokračuje osmi kresbami Karla Jerie na jeho scénář.
Jak tu zvíme, už maličkého Rychlonožku pronásledovaly děsivé sny, v kterých ovšem a kupodivu usedali Jarka Metelka, Jindra Hojer, Mirek Dušín a Červenáček na to samé pískoviště. A když pak nad nimi prosvištělo příšerné strašidlo s Rychlonožkou ve spárech, vrhli se za jeho ocasem a strašidlu nabančili. „Doufám, že jednou budu mít takovéhle kamarády, co mě nikdy nenechají v bryndě!“ říká si nakonec zachráněný a probuzený Rychlonožka, který se ocitl podobně jako v původních Rychlých šípech na podlaze vedle postele.
Následuje komiks Pavla Čecha (mj. autor samostatně prodávané Mapy Stínadel) Mirek se zapovídá s Vlastou a tuším, že už začínám prozrazovat příliš mnoho, avšak zakecání se s dívkou Vlastou vede k tomu, že Dušín dorazí ke Šmejkalově ohradě teprve po exekuci tenisovými míčky a s Metelkou se pouze minou. - Není, věřím sám, vyloučeno, že se realita každým okamžikem skutečně mnohokrát štěpí a současně existuje následkem těch štěpů nekonečný počet světů, z nichž v každém žijeme jinak povedeně.
Ale k příběhům. Slovenský autor slavného Rogera Kowiaka Jozef Danglár akcentoval v Rychlých šípech v ohrožení! Hitlera a Goebbelse v listopadu 1940. Führer vyšle ministra propagandy z Berlína mezi „smějící se bestie“, aby vypátral momentální polohu klubovny Rychlých šípů, které nacističtí pohlaváři chtějí vydávat za vzory, a Joseph Goebbels donutí v Praze k pátrání Bratrstvo Kočičí pracky.
Přestože Rychlé šípy klubovnu opakovaně stěhují, asi by, jak pozorujeme, vbrzku zemřeli, kdyby je Gestapo nepotřebovalo živé. Takto se ovšem Mirek a Jarka ukrývají ve Stínadlech, zatímco Jindra Hojer má to štěstí, že byla jeho maminka Němka ze Sudet. A Rychlonožka s Červenáčkem? Rychlonožkovo pravé jméno nikdo nezná, a když si druhý z nich sejme rudou čapku, taky je neidentifikovatelný.
Víc si přečtěte sami, avšak vězte, že dojde i na Mašíny.
Mimo to tvoří prvý z tří komiksových bloků například práce Jiřího Gruse či Marka Bergera (Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami) a Tomáše Staňka (Rychlé šípy v přestrojení). Zvlášť první z dvou posledně jmenovaných komiksů je velice zdařilý, parafrázuje známou sekvenci Foglarova seriálu a sestává z částí Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami, Pískloun a Tlouštík v nesnázích, Pískloun a Tlouštík pod palbou ničemů a Rychlé šípy a nejšťastnější hoch.
Prvý blok uzavírající komiks Lucie Lomové je pak tvořen epizodami Rychlé šípy okradeny a Rychlé šípy odprošeny, a sice hrdiny předvádí už jako vetché staříky (a je parodií), ale velice silně asociuje původní předlohu.
Nejrozsáhlejší druhá část knihy je uvedena westernem Miroslava Schönberga Zlí pistolníci řádí, závěrečná ze dvou jehož stran se jmenuje Mirek zachraňuje Jarku.
Druhý blok pokračuje mimo jiné i nevalným příběhem Martina Šútovce Rychlé šípy zachraňují Řehoře Samsu a není to bohužel jediný případ, kdy kniha zklame. Ne, Kafka se v hrobě neobrací, ale my obrátíme čile.
A hle. Hned následující Rychlé šípy a moc jazyka od Tomáše Kučerovského jsou zdařilým anekdotickým hororem, jenž se odráží od známé otázky kdysi položené jedním Vontem Mirku Dušínovi. „Koho volíš?“ A bizarnost následujícího krátkého příběhu se dotkne hranic surreálna!
Co dál? Autor komiksové trilogie o vzniku Stínadel Josef Blažek parafrázoval ve svém zde přítomném seriálu Bohoušovo velmi pozdní odpoledne (kresba Lenka Šimečková) Kingovo To a dvěma příběhy Poznáte Rýchle šípy? a Rýchle šípy a nádej pre Stínadla přispěli rovněž další dva Slováci Ladislav Csurma a Pavol Bratský. - Geodet, předseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara a šéfredaktor časopisu Bobří stopa Vojta Hanuš napsal vedle toho všeho svůj scénář k příběhu Rychlé šípy – Ti praví hrdinové a společně s obratným kreslířem Karlem Zemanem pouze zdánlivě představují Jamese Bonda, Jacka Sparrowa, Scharzeneggerova Terminátora, Harry Pottera a Homera Simpsona. Zdánlivě proto, že si pětice stáhne masky a...Hle, jde o staré dobré Rychlé šípy, které odteď budou opět sami sebou.
Třetí blok téže knihy uvádí příběh Viktora Svobody, v němž chlapci Rychlých šípů navštíví československou premiéru Fairbanksova filmu o Zorrovi, nicméně Rychlonožka dorazí i navzdory svému šílenému běhu městem teprve v momentě, kdy už kamarádi vycházejí z biografu.
Když si odmyslím nepravděpodobný moment, že se zde (večer v normálním stavu usínající) hoch vzbudí teprve odpoledne, je to námětově velmi adekvátní „díl“, ale bohužel nelze než konstatovat, že výtvarné provedení Marcela Dokoupila je chabé.
Solidní práci naopak odvedl Jan Smolík v Nebeském bojovníkovi, známém již z časopisu Bobří stopa, a pokus o vyvolání Tleskačova ducha sledujeme se zatajeným dechem v komiksu Michala „Nikkarina“ Menšíka.
Výtečné mi připadají také tři zřetězené epizody Jana Pomykače, ve kterých se na hřbitově setkáme s Golemem, a Michal Lamprecht (scénář) a Jiří Palát (kresba) vytvořili seriál kombinující ve světě Rychlých šípů swing s rokenrolem. Už tradičně vysokou úroveň má pak příběh Rychlé šípy a zcizený ježek v kleci kreslíře Jiřího Petráčka (*1941), jehož scénář napsal majitel nakladatelství Ostrov Jura Stegbauer (*1949). Oba tito džentlmeni jsou současně nejstaršími autory knihy.
A co ještě víc? Sám malíř Jan Fischer se vynoří ve výtvarně neobyčejně zdařilé trojici pokračování scenáristy Viktora Svobody a kreslíře Karla Osohy Bratrstvo Kočičí pracky mrzne, Bratrstvo přebírá vlajku a Bratstvo přebírá zuby.
Poslední léto Rychlých šípů je věru pozoruhodným příspěvkem Vladimíra Tučapského, odehrávajícím se v květnu 1948, a Rychlé šípy zde navštěvují v redakci samotného Jaroslava Foglara (i když jim tam zakázal chodit). Jak zjišťujeme, své příběhy mu chlapci velmi neuměle předkreslovali, a finále té epizody je vzpomínkou na díly seriálu, ve kterých se už nesměly objevovat bubliny.
Čtyři další a knihu uzavírající Tučapského příběhy Rychlé šípy bojují na stavbě mládeže vznikly taky díky výtvarníkovi Luďku Bártovi, který se zároveň podílel na scénáři.
Už jen dík závěrečným studiím navíc letmo pohlédneme i na komiksy Josefa Bíbra (již z roku 1982), Vlastimila Tomana a Michala Kociána a na kresby Marka Čermáka, Miloše Nováka a Gustava Kruma i Bohumila Konečného.
Tomáš Prokůpek (ed): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Napsalo/nakreslilo 48 autorů. Doprovodné texty Tomáš Prokůpek, Martin Foret a Pavel Kořínek (ten také redakce). Několik slov úvodem napsal Tomáš Prokůpek. Knihu vydal Filip Tomáš – Akropolis. Praha 2018. 152 stran. ISBN 978-80-7470-203-7
