Příběh inženýra lidských duší. Příběh emigrantův v Kanadě podle Josefa Škvoreckého

Příběh inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého

Panoramatický a čtivý román Josefa Škvoreckého  (*27. 9. 1924 - †3. 1. 2012) konfrontující prostřednictvím životních osudů spisovatele-emigranta autoritativní středoevropské režimy s demokratickým klimatem kanadského exilu vychází poprvé v jediném svazku a v pečlivé ediční přípravě Michaela Špirita.

Ústřední postavou a vypravěčem je tradiční Škvoreckého autobiografický hrdina Daniel Smiřický, tentokrát již spisovatel a vysokoškolský profesor žijící v emigraci v Torontu. Opakovaně se prolínají dvě fabulační, vnitřně dále strukturované linie. V retrospektivě Danny vypráví o mládí v Kostelci, kde je za protektorátu jako student nasazen do zbrojní výroby. V adolescentní honbě za sexuálními úspěchy usiluje paralelně o několik dívek, s dělnicí Naďou Jirouškovou ztrácí panictví, smrtelně nemocné děvče však záhy po válce podléhá tuberkulóze. Společně se dopouštějí romanticky naivní a zakrátko odhalené sabotáže, jež jen shodou okolností nemá podobně tragické důsledky jako paličství Dannyho přítele, protifašistického a později protikomunistického odbojáře a poúnorového emigranta Přemy Skočdopole.

Druhý proud vyprávění zachycuje hrdinovo působení na kanadské univerzitě, jeho tamější komunikaci se studenty poznamenanými zcela odlišnou životní zkušeností. Autorova karikatura české emigrace (Blběnka Cabicarová, magistr Máslo, pan Pohorský) se prolíná s hrdinovými milostnými dobrodružstvími - "zdravotním" poměrem s Margitou Bočárovou, manželkou invalidy, bývalého politického vězně, a intimním vztahem se studentkou Irenou Svenssonovou.

V roce 1984 Josef Škvorecký o svém románu napsal:

„Pokrývá asi třicet pět let života, příběhy se odehrávají v různých a velice sobě nepodobných místech na zeměkouli, v Čechách, v Německu, ve Spojených státech, v Kanadě. Zdálo se mi, že chronologické zachycení osudů na pozadí naší doby, kde šílenství války a místní despotové se zmocňují celých zemí a kontinentů, je neadekvátní. ... Hlavou se mi honily stovky historek, tucty bezdějových dějů; odmítaly srovnat se do přehledných vzorů. Nahodil jsem epizody, konverzace, images na kousíčky papíru, pak jsem se usadil na podlaze, a jako kdybych dával dohromady gigantickou skládačku, začal jsem těmi útržky minulosti šoupat.“

Josef Škvorecký | Příběh inženýra lidských duší | Vydává Plus, 2012

Josef Škvorecký (27. 9. 1924 v Náchodě – 3. 1. 2012 v Torontu)
napsal od svého vstupu do literatury v polovině 50. let 20. století více než čtyřicet knih různých žánrů, z nichž některé nesměly v socialistickém Československu vůbec vyjít. Po roce 1969 autor odešel z politických důvodů do kanadského exilu, kde zůstal až do své smrti. K jeho nejznámějším dílům patří cyklus románů a povídek se zdánlivě autobiografickým hrdinou Dannym Smiřickým, který v různých podobách a kontextech vystupuje v prózách Zbabělci, Tankový prapor (vyšel v Plusu 2011), Sedmiramenný svícen, Prima sezóna, Mirákl (vyšel v Plusu 2009), Obyčejné životy nebo právě Příběh inženýra lidských duší.