Kniha Moxonův pán a jiné povídky vyšla roku 1966 jako 373. svazek edice Světová četba (196 stran). Tento výbor připravil Josef Škvorecký a překlady pořídil jeho kamarád Jan Zábrana. Kniha byla rychle rozebrána a těžko se dnes shání. Existují kupříkladu sběratelé česky vydané sci-fi, kterým chybí z daného období jen ona. Ani já publikaci nevlastním.
Obsahuje pětatřicet hesel Ďáblova slovníku a jedenadvacet povídek. Zde je místné říct, že kompletní Ďábův slovník česky vyšel teprve roku 1996 v překladu Hany Ulmanové a ve velice pěkné grafické úpravě Kláry Kvízové (2000 výtisků).
Další povídky od Ambrose Gwinetta Bierce, který je dnes považován za jednoho z předchůdců moderní americké literatury 20. století.
U nás se povídky postupně vynořovaly (některé opakovaně) v knihách Mních a katova dcéra (Bratislava 1974, překlad Dušan Slobodník), Oči plné děsu (1992, zde i s povídkami Montaguea Rhoda Jamese v překladu Jana Zábrany a Lindy Kosatíkově, přičemž redaktorem byl Ondřej Müller) a Zabit u Resaky (2007, překlad Jan Zábrana a Mikuláš Moravec).
O samotném AB pojednává pak tenký román Carlose Fuentese Starý gringo (1985, česky 2005 v překladu Vladimíra Medka), zfilmovaný roku 1989 s Gregory Peckem v titulní roli spisovatele a reportéra Ambrose Bierce, který (i) v reálném světě beze stopy zmizel v Mexiku. Film se jmenuje Old Gringo.
Co všechno obsahuje výbor, uspořádaný Škvoreckým.
Ty kromě Ďáblova slovníku vytěžily přinejmenším čtyři sbírky Bierceových próz: Uprostřed života, Mohou se takové věci stát?, Zanedbatelné povídky a Klub pro parenticidu.
Celý odeonský svazeček je uveden Škvoreckého textem Jeden menší americký autor, Ambrose Bierce, který dnes najdete v knize Podivný pán z Providence a jiné eseje (Ivo Železný, 1999), a začíná klasickou povídkou Případ na mostě přes Soví řeku, u níž by byl zločin cokoli bližšího prozrazovat dějem třeba ještě netknutému čtenáři.
Ale není bez zajímavosti, jak zvláštně se této deziluzivní povídce podobá příběh Drobný chlapík (česky např. ve svazku Mezi zlatokopy, 1988) z povídkového cyklu Jacka Londona Smoke Bellew (1912), poprvé vydaného rok před záhadným zmizením Ambrose Bierce (1913) a čtyři roky před taktéž nejasnou smrtí Londonovou.
Ale k dalším prózám vzácného výboru.
Jednou z nejlepších amerických válečných povídek je Chickamauga. Heroismus trpce demaskuje Syn bohů. Povídka Jeden z pohřešovaných je brutální líčení absurdní banality umírání. Srážka v Coulterově průsmyku až moc názorně předvádí, nakolik válka Severu s Jihem rozčísla rodiny. Kapitán Coulter tu dle rozkazu rozstřílí kanónem nejenom vlastní dům, ale i ženu a dítě, což se navíc přihodí během totálně zbytečného masakru v jeho vlastních řadách.
V Ráně z milosti probodává jiný z Bierceových kapitánů po bitvě z milosti raněného seržanta a netuší, že je sledován svým nepřítelem, který má po boku i dva svědky. Bude pověšen?
Příběh Jeden typ důstojníka má šest kapitol a líčí zrádný čin kapitána postaveného po něm po právu ke zdi. Podtitul Tři epizody ze života jednoho muže má povídka George Thurston. Končící absurdní smrt hrdiny občanské války na obří lesní houpačce, kterou si užíval se založenýma rukama.
Tři kapitoly má fantaskní příběh Nalezená totožnost o posmrtném opuštění tělesné schránky a hádejte, co vojáčka teprve dostrčí do záhrobí.
Ironická povídka Brigádní generál Jupiter Doke popisuje zmasakrování pětadvacetitisícové armády Jižanů poté, co neschopný generál Severu bere nohy na ramena, ale právě tím vyplaší obří stádo smrtících mezků. Příběh je obratně kompilován z prohlášení, dopisů, ze sekvencí osobních deníků, z usnesení i novinových úvodníků. Výjimečně jen humorné Majorovo vyprávění s motivem přestrojování se za ženu.
Zabedněným oknem opustil pak Josef Škvorecký americkou občanskou válku ve směru předčasných pohřbů: ale jinak se zde prý původně jednalo o historku od Bierceova dědečka.
Dnes už klasickým hororem je obdobný kousek Jedné letní noci, který Zábrana čtyři roky nato vybral i do sbírky hororů Lupiči mrtvol (1970). 
Titulní sci-fi Moxon´s Master je vlastně inspirována Poeovou povídkou Mälzelův hráč šachu (1836), ale i Frankensteinem (očividné) a také asi skutečným „Turkem“ alias šachovým „automatem“ podvodného bratislavského vynálezce Wolfganga von Kempelena (1734-1804). Jak je známo, roku 1808 prodal von Kempelenův syn rádoby automat (ve kterém kdosi porazil jak Benjamina Franklina, tak Napoleona!) německému hudebníkovi Johannu Mälzelovi (1772-1838), který ho doplnil jednoduchým hlasovým aparátem a cestoval s ním (a se skrytým přítelem) jako s atrakcí po USA, kde se patrně potkali také s Edgarem Allanem Poem.
Zakleté údolí (1871) je úplně prvou povídkou, již Bierce kdy otiskl, a to průměrnou.
Spíš fraškou je Bezedný hrob, černohumorná story vražedné rodinky, v němž se opět dočkáme předčasného pohřbu. Některými prvky připomíná pozdější horory H. P. Lovecrafta a inspiroval ve Francii Gastona Lerouxe.
Město zesnulých je pak příběhem zrušeného hřbitova a chlapíka, který se vydával za lékaře a založil „nemocnici“, ale ve skutečnosti zesnulé zužitkoval v mydlárně.
Hřebelcovaná kráva je u nás známá i co desetiminutový animovaný film (Podojená kráva, 1984), česká verze nicméně pominula brutální finále. Obdobně se ostatně zachoval třeba i dětský časopis Ohníček, když tu typicky folklórní povídka Jak pan Swiddler udělal salto (Mr. Swiddler´s Flip-Flap) vyšla s přidaným šťastným koncem pod jménem Armand Bierce (a s ilustrací Vladimíra Javorského). Nápad této povídky stojí na tom, že pokud s vámi nějaký vykuk zatočí vprostřed monotónní prérie proťaté jen a jen železniční tratí táhnuvší se do nedohledna od obzoru k obzoru, už nikdy nepřijdete na to, nevracíte-li se náhodou zpátky.
Nu, a pokud na vás záviselo zrušení popravy oběšením, pak... Knihu uzavírají příběhy Psí sádlo a Hypnotizér. Ten druhý nám představí chlapce nadaného zvláštní mocí, díky níž vraždí, aniž chápe, co je zlo, aby nakonec i vlastním rodičům vnuk, že jsou koni, takže se navzájem ukopou.
A Psí sádlo? Je inspirováno jedním známým pamfletem Jonathana Swifta o tom, že by se přebytečné děti mohly jíst, ale taky tím, že se v tehdejších Státech vyskytoval značný počet nalezenců i vskutku nepohodlných dětí. Malý syn jejich likvidátorky tak zase jednou nese do řeky nějakou tu mrtvolku, když je zaskočen a musí tělíčko ukrýt... v kotli. Více nezíská šanci dostat mrtvolku zpět neuvařenou, a jelikož je výsledné sádlo lepší psího, dají se s máti do unášení děcek. A pointa? Vražedkyně nakonec uvaří i celou občanskou komisi, ale nechtě i syna a sebe, přičemž před naprostou brakovostí zachraňuje naposled zmiňovaná dílka autorův zcela ironický STYL!
Ambrose Gwinnett Bierce (24.06. 1842, zemřel neznámo kde po 26. 12. 1913 v Mexiku)
Novinář, publicista, spisovatel. Své povídky vydával časopisecky i knižně v povídkových sbírkách. Psal děsivé horrory a jiné fantaskní příběhy s překvapujícím vyzněním, kterými se stal pokračovatelem Edgara Allana Poea, i povídky plné černého humoru stíhající cynismus a sadismus. Skutečným mistrem hrůzy se však stal svými příběhy z americké občanské války Tales of Soldiers and Civilians (1891, Povídky o vojínech a civilistech), ve kterých se fantastika spojuje s reálnými krutými válečnými zážitky a s demaskováním válečné slávy.
Zvláštní část Biercovy tvorby tvoří satirické aforismy, pořekadla a žertovné poznámky mající často až zoufale nihilistický charakter, která jsou obsažena v knize The Cynic's Word Book (1906, Cynikův slovníček) známé spíše pod názvem ze svého vydání z roku 1911 The Devil's Dictionary (Ďáblův slovník).
(Zdtroj: Wiki)
Poznámka redakce:
V roce 2013 vydalo nakladatelství Ve stráni jako svou 31. publikaci knihu Ambrose Bierce - Moxonův pán. Ilustrační doprovod,grafická úprava, ruční sazba písmem Gill-Monotype a tisk Ateliér Krupka. Z angličtiny přeložil Jan Zábrana. Vydáno 15 číslovaných výtisků, z toho:10 na japonském ručním papíru UNRYU, 5 na ručně čerpaném rustikálním papíru LMK a 7 autorských výtisků.
