Osvobození Československa od německé okupace Rudou armádou v letech 1944 – 1945

Redakce
08.05. 2025

Osvobození Československa převážně Rudou armádou probíhalo v letech 1944 – 1945. Stalo se tak po nesmírném úsilí sovětského lidu, který odrazil genocidní německá vojska na svém území a nakonec dobyl Berlín.

Podívejme se ve stručnosti, co se mělo stát s českým národem a jak ho nakonec před plánovanou genocidou zachránila Rudá armáda, která na svých bedrech měla hlavní zásluhu na poražení německého hitlerovského fašismu.

Bylo to poprvé v historii, kdy bylo úplně vážně, že lidé z Československa mají být vyhlazeni jako národ. Jako první to vyhlásil Hitler už v roce 1932 v Mnichově.

„… Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitsko-bolševický agitační blok.“

Po Mnichovské zradě západními spojenci, přichází německá okupace Sudet a o něco později celé ČSR. Češi se stali součástí německé říše po názvem Protektorat Böhmen und Mähren.
Po svém nástupu do funkce říšského protektora 2. října 1941přednesl Reinhard Heydrich v Černínském paláci projev, který nenechal nikoho na pochybách, že s vysídlením Čechů to Hitler myslel vážně.

„…Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše….“

30.9. 1938 Mnichovská zrada a odevzdání ČSR Němcům. Zrada západních spojenců, kteří souhlasili s Hitlerovým návrhem na zabrání Sudet.
14.3. 1939 Začala celá okupace Československa, vznikl tzv. Protektorat Böhmen und Mähren.
1.9. 1939 Němci napadli Polsko a za pár týdnů ho celé okupují. To se považuje za počátek Druhé světové války.

Operace Barbarossa. 22. června 1941 napadla německá armáda Sovětský Svaz

Válka proti SSSR byla od počátku vedena jako válka vyhlazovací. Desítky tisíc vesnic a měst byly vypáleny a poničeny. Krutost, s jakou se Němci chovali k civilnímu obyvatelstvu, i k dětem, si můžeme jen těžko představit. Viz Babi Jar, Volyně etc.
Babi Jar. Zvěrstva u Kyjeva. V září 1941 Němci a Ukrajinci za 2 dny povraždili 33 771 lidí

Ale už koncem roku 1941 byl rychlý postup Němců zastaven.
Přicházejí zlomové bitvy u Stalingradu, u Moskvy, U Leningradu, u Kurska.

Uprostřed roku 1944 byli Němci vyhnáni prakticky z celého území Sovětského svazu.

Osvobozeni ČSR – Karpatsko-dukelská operace / podzim 1944

Osvobozování Československa bylo zahájeno legendární Karpatsko-dukelskou operací na podzim roku 1944.
Hlavní tíha bojů ležela na sovětské Rudé armádě, které byl podřízen i 1. československý armádní sbor vedený Ludvíkem Svobodou.

Sovětské vrchní velení reagovalo na volání o pomoc ze Slovenska, kde probíhalo Slovenské národní povstání. (SNP)
Dukelská operace byla velmi obtížná díky složitému hornatému terénu východního Slovenska a Podkarpatí. V bojích zde zahynulo okolo 12 tisíc sovětských vojáků a 1 800 československých vojáků.

První rudoarmějci pronikli na předválečné československé území 20. září 1944 severně od Medzilaborců a druhý den osvobodila 128. gardová střelecká divize genmjr. M. I. Koldubova vůbec první československou obec – Kalinov.

První československá samostatná brigáda hranice vlasti až 6. října 1944 v Dukelském průsmyku.
Tehdy generál Svoboda společně se svými vojáky a za účasti sovětských spolubojovníků vztyčil československý prapor na československé půdě.
Kniha: Ludvík Svoboda / Z Buzuluku do Prahy

Osvobozování Československa bylo součástí operací 1., 2. a 4. ukrajinského frontu, kterým veleli maršál Koněv, maršál Malinovskij a generál Jeremenko.
Kromě sovětských vojáků byli do bojů zapojeni vojáci 1. československého armádního sboru a od prosince 1944 také čtvrt milionu rumunských vojáků.

Osvobození ČSR – Bratislavsko-brněnská operace / březen-duben 1945

Sovětské a československé jednotky, které se probíjely Slovenskem, bojovaly už na přelomu března a dubna 1945 o Liptovský Mikuláš.

Druhý ukrajinský front pod velením maršála Rodiona Malinovského zaútočí na Brno a odtud bude pokračoval na Vyškov, Prostějov a Olomouc.
Ze severní strany měl 4. ukrajinský front generála Andreje Jeremenka osvobodit Ostravu a pokračovat k Olomouci, kde mělo dojít k uzavření kleští a obklíčení německých jednotek, které se nacházely na západním Slovensku a v oblasti moravsko-slovenského pomezí.

7. března 1945 vojska 2. ukrajinského frontu osvobodila Banskou Štiavnicu.
14. března 1945 Zvolen,
26. března sovětští vojáci za součinnosti rumunských jednotek osvobodili Banskou Bystrici.
4. dubna 1945 byla osvobozena Bratislava.

Prvním osvobozeným městem na Moravě byl Hodonín, kam pronikla sovětská armáda 13. dubna 1945.
24. a 25. dubna 1945 bylo postupně svíráno obklíčením Brno a následujícího dne pak celé osvobozeno.

Na jihu Moravy v prostoru Brna jednotky 2. ukrajinského frontu v prvních květnových dnech osvobodily řadu měst a obcí.
Hitlerovci se tu úporně bránili. 2. a 3. května sovětští vojáci osvobodili Zlín a Otrokovice.

Osvobození ČSR – Ostravsko-opavská operace

Ostravsko-opavská operace, kterou ve dnech 10. března až 5. května 1945 vedl 4. ukrajinský front, představuje jednu z největších vojenských operací na našem území.
Operací na Ostravsku se zúčastnili také českoslovenští letci a 1. čs. tanková brigáda.Ostravsko mělo se strategickou výrobou litiny a oceli pro Němce klíčový význam.

Na Ostravsku Němci vybudovali velké opevnění, přičemž využili starých pohraničních pevnostních objektů z předmnichovské republiky. Opevnění bylo dosahovalo šířky až 30 km a bylo zde 16 divizí!!!

Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945.

Na srdce hitlerovské říše na Reichstag v Berlíně zaútočila Rudá armáda 28. dubna 1945.
Útok na Reichstag byla vojenská operace jednotek Rudé armády proti německým vojskům s cílem dobýt budovu německého parlamentu. Uskutečnila se v závěrečné fázi berlínské útočné operace od 28. dubna do 2. května 1945 silami 150. a 171. střelecké divize 79. střeleckého sboru 3. úderné armády 1. běloruské fronty.
Brzy ráno 1. května poručík A. P. Berest, seržant M. A. Jegorov a mladší seržant M. V. Kantaria s podporou kulometníků z roty I. A. Sjanova vztyčili nad Reichstagem útočnou vlajku 150. pěší divize, která se později stala „Vítězným praporem“.

Osvobozeni ČSR – Pražská operace a Pražské povstání

V prostoru Čech a na západní Moravě operovala ke konci války velká skupina fašistických armád polního maršála Schörnera.

Rudá armáda postupovala na Prahu od východu vojsky 4. ukrajinského frontu, z jihovýchodu vojsky 2. ukrajinského frontu a následným překvapujícím úderem vojsk 1. ukrajinského frontu ze severu a severozápadu.
Již 4. května dosáhla příprava pražské operace závěrečné fáze.
Sovětská vojska měla proniknout do Prahy kolem 12. až 13. května.

Praha však byla osvobozena o tři dny dříve – 9. května, protože v Praze vypuklo spontánně povstání už 5. května 1945.
Toho dne bylo obsazena budova Českého rozhlasu. Povstalci obsadili většinu pražských mostů (kromě Mánesova a Čechova) a pražská nádraží. Zmocnili se telefonní centrály na Žižkově. Na silnicích vyrostly barikády, které znemožňovaly německým vojákům volný pohyb. Při těchto akcích došlo v řadě případů k prudkým bojům.

Z téměř milionu vojáků skupiny Střed (Mitte) operující v českém prostoru bylo v Praze zhruba 30 tisíc mužů s potřebnou bojovou technikou, ve vojenských prostorech poblíž Prahy cvičilo dalších 60 tisíc vojáků. Koncem války bylo v Praze rovněž kolem 8o tisíc německých obyvatel ochotných bojovat.

5. května se povstání vyvíjelo úspěšně, průběh událostí se již v noci z 5. na 6. května jednáním o příměří komplikoval. Příchod německých posil do Prahy však neprobíhal tak rychle díky barikádám.

7. května již Němci v Praze věděli, že se od Berlína blíží sovětská armáda, a tak se začal intenzivní jednání s Američany.

Večer 7. května přijela do Prahy skupina amerických tanků s delegací generála Pattona k jednání s povstalci. Delegace povstalcům nabízela, že americká armáda vtáhne 8. května do Prahy, jestliže o to ČNR požádá. Nabídka byla odmítnuta. Američané poté odjeli do severovýchodních Čech k Schörnerovu štábu.

Americké velení v západních Čechách bránilo českým občanům ze západních Čech jít na pomoc bojující Praze. Na výzvu národního výboru v Plzni se již 6. května na Chodském náměstí shromáždilo množství dobrovolníků. Americká armáda byla požádána o zbraně a auta. Dobrovolníkům se dostalo odpovědi, že bojová akce na pomoc Praze není povolena!!!!

8. května nastal rozhodující zlom.
Obrana Němců v Krušných horách byla prolomena. Hlavní úder prováděly tankové armády generálplukovníků Rybalka a Leljušenka. Postupovaly po tvrdých bojích i v noci, přes obrovskou únavu vojáků.
Na úsvitu 8. května byl zničen u Žatce prchající štáb Schörnerovy skupiny armád Mitte. Nastává hromadný uník německých jednotek na západ.

V Praze začalo 8. května ve dvě ráno další kolo vyjednávání.
Německý generál Toussaint nabídl ČNR jednání o kapitulaci jemu podřízených jednotek.
Nabídka byla přijata s podmínkou, že už v noci budou zastaveny veškeré bojové akce ve městě. Ale Němci střílet nepřestali. Ten den probíhaly kruté boje.
Před polednem přijel Toussaint opět vyjednávat.
Požadoval za kapitulaci volný průchod i s výzbrojí na západ. Toussaintovy podmínky byly v rozporu s aktem o bezpodmínečné kapitulaci německé branné moci.
ČNR podmínky generála Toussainta ale přijala.
Kolem 18. hodiny začaly Toussaintovy jednotky spěšně opouštět Prahu.
Jednotky SS ale odmítly kapitulaci a dále pokračovaly v boji. Nejvíce škod způsobili ostřelovači, kteří ze střech a oken stříleli na civilisty a přijíždějící rudoarmějce.

9. května kolem 2. hodiny ranní přijely k hranicím Velké Prahy první sovětské tanky.

Hodinu nato vnikaly několika proudy do města. Hitlerovci na mnoha místech kladli nadále odpor. V boji o Mánesův most padl pětadvacetiletý gardový poručík Gončarenko. Jeho tank č. 24 patřil do trojice tanků průzkumné čety Burakov-Gončarenko-Kotov, která vjela do Prahy jako první.

V odpoledních hodinách sovětští vojáci zlikvidovali odpor fašistů v Praze a celé město osvobodili.
Kolem 18. hodiny vstoupily do Prahy od východu tankové jednotky 4. ukrajinského frontu.

Poslední výstřely padly v bitvě u Milína 12. května.