jefremov
Ivan Jefremov 1969

Můžeme vidět, že od dávných dob jsou morálka a čest podstatně významnější než šípy, tanky a bombardéry.
Všechny pády impérií, států a ostatních politických organizací probíhají prostřednictvím ztráty morálky.
Toto je jedinou příčinou katastrof v průběhu celé historie.

vzdelavani
O vzdělávání

Většina, naprostá většina potíží nepochází z toho,
že by bylo těžké se něco naučit, nýbrž z toho,
že "učitel" prohlásí, že je to těžké.

krupicka
Prof. Jiří Krupička

Rozum je nejdůležitější životní nástroj člověka.
Komunismus ho zneužil, liberálové ho podceňují
a tzv. demokracie si s ním velmi často neví rady.
Nic lepšího než rozum ale nemáme a mít nebudeme.

gellner
František Gellner / Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

previous arrow
next arrow

Mikoláš Aleš. Všemi milovaný, geniální malíř českého národa

 Mikoláš Aleš

Alšovy obrázky mne oslovují od dětství, jak ráda jsem listovala Špalíčkem, obdivovala ilustrace k národním písním, v nichž najdete vše, co v textu je uloženo, i něco navíc. Stejně Aleš ilustroval i národní pohádky. Proto jsem zajásala, když jsem objevila v knihovně Alšovy pohádky – šest příběhů se šesti celostránkovými ilustracemi.
Bylo rozhodnuto, tato kniha, která dlouhá léta nevyšla, má právo opět zamířit ke svým čtenářům. A tak jsme s výtvarnicí Alexandrou Horovou připravily malou knížku s pohádkovými texty a hladivými ilustracemi – takovými, jaké uměl jen malíř vskutku národní.

maj ales mikolas
Mikoláš Aleš se narodil 18. listopadu 1852 v Miroticích v rodině městského písaře.
Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil v Písku do školy a v roce 1865 na písecké gymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. Začal se tedy učit malířem a o dva roky později, roku 1867, vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi pro různé časopisy. Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts.

Mikoláš Aleš – Hanácké banderium, 1881
Mikoláš Aleš – Hanácké banderium, 1881

Poté co předčasně zemřeli oba jeho bratři (1865 František, 1867 Jan), odešla v roce 1869 také Alšova matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel. Protože se svou macechou Mikoláš Aleš nikdy nedokázal navázat přátelství, zůstal ve dvaadvaceti letech zcela sám a bez prostředků. Toho roku odjel natrvalo do Prahy.

V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyeru Národního divadla.
29. dubna téhož roku se oženil se svou dětskou láskou Marinou rozenou Kailovou a společně začali bydlet na Malé Straně v Praze. Následně malíř odjíždí na studijní cestu do Itálie a po návratu, v letech 1880–1881 pracuje na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě, po kterém následovaly další podobné cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který stvořil na jaře roku 1913.

Mikoláš Aleš – Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem
Mikoláš Aleš – Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později ve 20. století.
Na Národopisné výstavě v roce 1895 bylo vystaveno mnoho jeho grafik. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých.

Mikoláš Aleš zemřel 10. července 1913. Bylo mu teprve 61et.