Mikoláš Aleš. Všemi milovaný, geniální malíř českého národa

Alšovy obrázky mne oslovují od dětství, jak ráda jsem listovala Špalíčkem, obdivovala ilustrace k národním písním, v nichž najdete vše, co v textu je uloženo, i něco navíc. Stejně Aleš ilustroval i národní pohádky. Proto jsem zajásala, když jsem objevila v knihovně Alšovy pohádky – šest příběhů se šesti celostránkovými ilustracemi.
Bylo rozhodnuto, tato kniha, která dlouhá léta nevyšla, má právo opět zamířit ke svým čtenářům. A tak jsme s výtvarnicí Alexandrou Horovou připravily malou knížku s pohádkovými texty a hladivými ilustracemi – takovými, jaké uměl jen malíř vskutku národní.


Mikoláš Aleš se narodil 18. listopadu 1852 v Miroticích v rodině městského písaře.
Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil v Písku do školy a v roce 1865 na písecké gymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. Začal se tedy učit malířem a o dva roky později, roku 1867, vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi pro různé časopisy. Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts.


Mikoláš Aleš – Hanácké banderium, 1881

Poté co předčasně zemřeli oba jeho bratři (1865 František, 1867 Jan), odešla v roce 1869 také Alšova matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel. Protože se svou macechou Mikoláš Aleš nikdy nedokázal navázat přátelství, zůstal ve dvaadvaceti letech zcela sám a bez prostředků. Toho roku odjel natrvalo do Prahy.

V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyeru Národního divadla.
29. dubna téhož roku se oženil se svou dětskou láskou Marinou rozenou Kailovou a společně začali bydlet na Malé Straně v Praze. Následně malíř odjíždí na studijní cestu do Itálie a po návratu, v letech 1880–1881 pracuje na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě, po kterém následovaly další podobné cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který stvořil na jaře roku 1913.


Mikoláš Aleš – Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později ve 20. století.
Na Národopisné výstavě v roce 1895 bylo vystaveno mnoho jeho grafik. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých.

Mikoláš Aleš zemřel 10. července 1913. Bylo mu teprve 61et.