První barvy si Chaba koupil za ušetřené peníze, které si vydělal jako malíř kulis loutkového divadla. Zdá se, že ta zadní kulisa loutkové scény je neustále se vracející plochou, na které malíř dovedl a dovede říci všechno to, co vydobyl na diamantovém očku, které nosí v srdci, a na kulové ploše, která jej obklopuje.
Pro Chabu je důležitý příchod do Prahy na Malou Stranu, na Maltézské náměstí, do domu č. 8, ve kterém bydlí a tvoří. Je to bývalý hodinový hotel Stará Pošta, kde od dob Rudolfových až do roku 1723 byla první pošta s nezbytnýrn hostincem a později i se dvěma sladovnami. Je to dům, který se podobá domu v Gorochové ulici, kde se odehrál Zločin a trest je to dům, ve kterém chodíte jak lidskými útrobami, dům plný tajemství a znamení, dům, ve kterém za studených nocí se chodí na potřebu na kýbl, který se ráno vylévá do společného záchodu pro každou pavlač.
A protože je Praha i Malá Strana rodu ženského, Chaba miluje toto město tak, jak ženu. Je to erotický vztah ke kameni a stromům.
Skoro v každém obraze je sublimace této krásné lidské vlastnosti. Chaba ukládá všechny atributy ženského těla do svých pláten. Je to jeho milenecký vztah, je to jeho život a život vůbec, ten pravý mužský život jdoucí až nazpátek k matkám druhého dílu Fausta, regressus ad originem, do lůna žen. Jeho každé stavení a každý palác nikdy nemá přímku, vždycky je to křivka, chvějící se pohlazení nahého těla ženy, která se před umělcem metamorfisovala do ulic, kterým objekty jeho obrazů se stávají šifrou, která vyjadřuje existenciální situace, smrt, lásku a oběť. Opustil obrazy, ve kterých převládá dojetí viditelného světa a posunul obsahy obrazů směrem k vnitřnímu dramatu cestou existenciálního skoku. Je to Krajina vzpomínek, něžná sublimace erosu, na které září skutečné dívčí ryšavé vlasy, zatímco na obrazech před tím pořád to byly ryšavé proudy padajících smetví divokého vína jako metafora ženských vlasů.
Teď, když se znovu dívám na dílo Karla Chaby, vidím na této výstavě, kterak se názvy obrazů shodují s lokalitami Ledeburských teras, Alejí nad vodou, Sovových mlýnů. Ale vidím tady, kterak Chabova hravost a tvořivost na jiných obrazech téměř ty samé lokality rozstříhala a sestavila je v bezešvé koláže, krásná leporela, dekorativní scény otáčivých jevišť, na kterých by se mohl předvést balet Igora Stravinského Petruška, do jehož osudu se Karel Chaba rád promítá, vidím že tyto obrazy mají básnické pojmenování, Krajina s violoncellem, Neurčitý smutek…
Vidím ale na této výstavě obrazy, které přetrhaly jakékoli pojítka s lokalitami, obrazy které směřují k čisté poezii, k humánní abstrakci, obrazy, které, zbaveny času, nechávají své svébytné obsahy vznášet se v prostoru. Obrazy patníků, Avigonských slečen. Obraz Prázdná krajina je naplněn jednou třetinou zelenou loukou jak irský prapor, a zbytek obrazu tvoří nebesa plná ženských prsů vyklánějících se nad spícím Chabou z modrého župánku jeho nebe… A je tady i obraz, který je tak prostý jako jeho název. Dětský sen, příběh bílého koníčka, který přiklusal k dětské posteli, tak jako přišel sedmnáctiletý Karel Chaba do Prahy, aby uskutečnil svůj chlapecký sen, aby se stal malířem. A Chaba se jím stal.
Bohumil Hrabal
Malíř Karel Chaba
Narodil se 3. 8. 1925 v Sedlci. Autodidakt, který celé dětství a jinošství tušil svoje malířské nadání, k jehož naplnění se definitivně dostal po složitých životních peripetiích. Vyučil se kuchařem a od roku 1945 se natrvalo usadil v Praze, kterou miloval, obdivoval a velmi specificky maloval celý svůj život. Od roku 1962, po své první samostatné výstavě, se profesionálně věnoval malířství jako výtvarný umělec „ při Svazu ČSVU“, což mu zprostředkoval prof. Jiří Kotalík. K jeho ekonomické samostatnosti mu paradoxně pomohla pojištěná výstava v Německu v r. 1964, která kompletně shořela. Karel Chaba, neakad. mal., byl jedním z největších znalců výtvarného umění 19. a 20. století, byl malířem, který i v dobách „kulturního útlumu“ svá díla prodával, aby následně vytvářel pozoruhodnou soukromou sbírku českého – exkursně i vybraného světového – výtvarného umění. V poslední dekádě života sporadicky představil i výtvarná díla jiného námětu – ženy. Zemřel po dlouhém fyzickém strádání 25. 8. 2009 v Praze. Odkazu jeho díla se věnuje syn Patrik. (Galerie Vltavín)
