Zlatá bula sicilská (lat. Bulla Aurea Siciliæ), asi nejznámější český dekret Privilegium Fridricha II. (Rogera) Sicilského poprvé potvrzuje platnost volby českého krále a vymezuje jeho práva a povinnosti. To znamená, že ustanovuje každého dalšího nástupce po Přemyslu Otakaru I. automaticky králem. Nejde jen o dědičnost titulu, ale i o každého zvoleného nástupce českými pány.
Dědičnost titulu je zde poněkud problematická, protože privilegium z roku 1158 pro knížete Vladislava II. obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přemysl Otakar I. musel o dědičnost svého království ještě svést tuhý boj.
Dále pak české království získalo autonomní hlas při rozhodování v rámci Svaté říše římské. To znamenalo, že zástupci českého království měli právo mluvit do vnitřních záležitostí říše, pokud šlo o jakákoli rozhodnutí, ale do vnitřních záležitostí nemohl zvenčí mluvit nikdo.
Právní význam Zlaté buly sicilské klesl již roku 1216, kdy byla nahrazena tzv. Zlatou bulou ulmskou a nezmiňuje ji ani tzv. Zlatá bula melfská z roku 1231, kterou Fridrich II. potvrdil intronizaci Václava I.
Dne 26. září 1212, byly ale v Basileji editovány celkem tři listiny, které se svým textem v mnohém podobají.
První, označována za Zlatou bulu siciliskou, jsou privilegia pro „věrného lidu českého“ krále Otakara (Přemysl tam není uveden). Potvrzuje královský titul a stanovuje související podmínky. Je to nejdelší manuskript, který má téměř 500 slov.
Druhý rukopis je zhruba o desetinu kratší a předává do „věčného vlastnictví“ českému králi některé říšské (či štaufské) majetky.
Třetí listina je určena pro pro jeho bratra moravského markraběte Jindřicha. (opět bez uvedení Vladislav). Nejasná formulace v listině, "Mocran et Mocran", kde je Vladislavovi Jindřichovi věnováno a potvrzeno zboží se všemi právy a příslušenstvím, je dosud záhadou českého středověku. Je nejkratší, má méně než 300 slov.
Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena a od jména jeho vydavatele Fridricha sicilského.
Originál listiny je uložen ve Národním archivu v Praze, fond „Archiv České koruny“, inv. č. 2. Latinský text vydal G. Friedrich v souboru: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, II, Praha 1912, č. 96, s. 93-94.
Zlatá bula v monasteriu: Zde Zde Zde a Zde
Překlad první listiny:
Fridrich Sicilský schvaluje volbu českého krále vymezuje jeho práva a povinnosti k říši.
Tato listina byla 7. duben 1348 doplněna o další bulu, ve které římský a český král Karel IV. potvrzuje a doplňuje listinu, kterou Fridrich Sicilský vymezil práva a povinnosti Přemysla Otakara a jeho nástupců k říši.
Fridrich, z boží milosti a přízně designovaný císař Římanů, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský.
Protože ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla udělu je náš majestát, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu.
Proto my po přihlédnutí k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně a oddaně prokazoval císařství římskému, a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás vyvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval, jako náš milý strýc blahé paměti král Filip po radě knížat svým privilegiem ustanovil, také my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království české štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme, chtějíce, aby kdokoliv z nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal.
Také povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všechny hranice, které patří zmíněnému království, ať již by byly jakkoliv odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uvádět v úřad biskupy jeho království, ale tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců.
Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni účastí na žádném našem sněmu, s výjimkou těch, které bychom svolali do Bamberku nebo Norimberku. Pokud bychom nařídili držet sněm v Merseburku, jen tehdy jsou povinni přijíti, jestliže kníže polský jsa pozván, přijde, mají mu dát doprovod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali, ale tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k návštěvě řečených sněmů.
S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupcové byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečeného Otakara nebo jeho nástupců, aby k nám poslal tři sta ozbrojenců nebo vyplatil tři sta marek.
K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium sepsati rukou Jindřicha de Parisius, notáře a věrného našeho a zlatou bulou naší stvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných.Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský, opat reichenauský, opat svatohavelský, opat weisemburský, Berthold z Neuffen, protonotář naší královské kanceláře, hrabě Oldřich z Kyburku, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě alsaský, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Werner z Hohenburku, urozený Arnold z Wart, Rudolf fojt z Raprechtsweileru, Rudolf z Ramensberku, Albero z Tanhausu komorník a mnoho jiných velmožů a urozených a svobodných, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno.
Stalo se léta od vtělení Páně tisícího dvousté ho dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího vyvoleného císaře Římanů a vždy rozmnožitele říše, krále sicilského roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře šestých kalend říjnových šťastně amen.
Basilej, 26. září 1212
