Ernest Seton. Poselství míru. Protiválečný a protinacistický projev v pražském rádiu z roku 1936

Ernest Seton

Část záznamu, který Ernest Thomson Seton (14.8. 1860 – 23.10. 1946) přednesl pro Československý rozhlas během svého pobytu v Praze v roce 1936 pod názvem A Scout Apeals for Peace.

Bylo to v době, kdy Hitler měl v Německu absolutní moc a kdy západní korporace ve velkém financovaly jeho průmysl, který z velké části byl vojenský. O válce se v médiích hovořilo, Karel Čapek a mnozí další upozorňovali veřejnost na další německé válečné nebezpečí. Někteří ale byli Hitlerem nadšeni, jiní ukolébání relativním sociálním myšlením nacistického Něměcka. A také se přehlížely rasistické a nacistické ideje a myšlenky německého vyvoleného nadnároda.

Záznam zpracoval: David Vaughan, 2015 / ZDE

Ve dnech, jako jsou tyto, nelze přijmout ani převzít žádné vyšší nebo lepší poslání než posel míru, osobní posel míru a porozumění mezi národy.

Během první světové války bylo mnoho vojáků zajato nepřátelskou armádou. Tito vězni byli posláni na dálku do vojenských táborů a věznic. Byli krmeni, chráněni a pokud byli zraněni, měli lékařskou péči. Zkrátka měli všechno kromě svobody. Mimochodem, oni a jejich únosci se seznámili, a přestože byli naučeni navzájem se nenávidět a usilovat o vzájemné zničení, byli nyní vystaveni jiným vlivům. Seznámili se, začali si rozumět. Porozumění dozrálo v úctu a úcta v přátelství.
Není pochyb o tom, že tímto způsobem byly během války založeny tisíce celoživotních přátelství, což dokazuje velkou zásadu, že porozumění je nejlepším prostředkem k nedorozumění.

Taková práce by samozřejmě byla levnější a efektivnější, kdyby ji přinesly mírové činnosti,a to je moudrá myšlenka, která stojí v pozadí všech takových akcí, jako jsou mezinárodní výstavy, světové turné, stipendia na Rhodosu, olympijské hry, velvyslanci míru a cokoli, co má tendenci usnadňovat cestování do zahraničí a kontakt se zahraničím je velkou výsadou v dosahu vše, co má umírněné prostředky.

Pokud mohu hovořit o svých osobních zkušenostech a pozorováních, nikdy jsem nepoznal člověka, který by žil a žil s cizím národem, aniž by zcela zreformoval své předchozí pojetí, zvláště pokud by toto hodnocení bylo nepříznivé.
Každý americký student, který strávil několik let ve Francii nebo v Německu, se vrátil a řekl: „Naučil jsem se milovat ty Francouze nebo ty Němce, když jim rozumím.„Každý Rhodos Scholar se vrací z Oxfordu s novým a vysokým oceněním staré země a něčím jako náklonností k jejím šterlinkům a dokonce k jejím výstřednostem. Vím o několika mužích, kteří strávili roky mezi černošskými kmeny v Africe a v každém případě se vrátili s hluboce zakořeněným obdivem k těmto takzvaným „primitivům“ a skutečnou osobní náklonností k mnoha, ne-li všem, svým černým známým. .

Před padesáti lety jsem odjel na západ, abych žil na pláních Ameriky v kontaktu se severoamerickými indiány.
Přitahovalo mě kouzlo, které o červeném muži sdílel Fenimore Cooper a další romantici. A přesto jsem byl varován a nedůvěřivý kvůli nesčetným údajným dějinám krutosti indiánů, indickým masakrům, indickým chladnokrevným zvěrstvům. Musel jsem s nimi žít mnoho let a nashromáždit knihovnu tisíců záznamů, mluvit se stovkami starodávných lidí, kteří věděli pravdu, než jsem se dozvěděl, že všechny tyto příběhy o ničemnosti a krutosti jsou čistými výmysly, ničemnými pomluvami, které vymyslel bílí muži, aby ospravedlnili útočníky při zmocnění se indických zemí a zbavení veškerého jeho majetku, jeho zisků, koní, svobody, stejně jako jeho domova a dětí.
Nakonec jsem dospěl ke stejnému závěru jako generál Miles,Buffalo Bill a řada otevřených vůdců, kteří mě ujistili, že indián byl nejhrdinnějším a nejušlechtilejším typem, jaký kdy svět viděl.
Byl bez ponižujícího zlozvyku, dokud bílý muž nezavedl whisky, hrozné nemoci a lásku k penězům, a snadno by odolal bílému vetřelci, kdyby byl vybaven ničivými zbraněmi bílých mužů a neomezenými prostředky.

Nejvyšší rozvoj kultury rudého muže byl zaznamenán v Peru.
Nyní víme, že za Inků tito rudí muži čelili a vyřešili všechny velké ekonomické a sociální problémy, které nás dnes trápí. My, kteří se trápíme nad těmito velkými problémy, věříme, že můžeme nejtichěji a nejrychleji získat lehké a praktické vedení studiem těchto metod a výsledků velkých rudých mužů minulosti.

Právě s tím jako svou přesvědčivou myšlenkou a motivem procházím od země k zemi a hlásám metody a předávám evangelijní poselství velkých rudých mužů z Ameriky.