Mimořádná kniha nejen o době nastupujícího totalitného socialismu, ale také o době dnešní. Především však je o právních praktikách politických stran, které vedou společnost k totalitě. Povinná četba pro všechny a hlavně pro mladé, aby si uvědomili souvislosti.

Je to zpopularizovaná doktorská práce Ota Ulče z Kolumbijské univerzity. V ní popisuje procesy celé řady právníků, jak ohnout právní systém ve prospěch vládnoucí komunistické strany Československa a celého byrokratického socialistického systému.

Ondřej Neff o knize píše:

Ota Ulč / Komunistická justice a třídní boj / Ke stažení pdf

Výpisky:

Podařilo se mi bez fatálních šrámů proplout úskalím dvou univerzit. Tou nebezpečnější byla pražská Karlova v dobách stalinismu, kdy docházelo k vyhazovu a existenčnímu zničení z nikterak studijních důvodů.

Druhou, zcela jinak ošidnou zkušeností byla Columbia University v New Yorku, prostředí totálně odlišné, v němž jsem se ocitl jako exulant bez stipendia (pro jeden jeho druh jsem se nekvalifikoval, poněvadž jsem nebyl americký občan, a stejně tomu bylo v případě finanční podpory pro cizí zahraniční studenty; tím jsem jako přistěhovalec rovněž nebyl). Bez peněz a neméně potřebné orientace jsem obtížně přežíval, litoval sám sebe s pocity opuštění srovnatelnými s pobytem na atolu ve vzdáleném oceánu, ač to ve skutečnosti bylo mnohamilionové mraveniště ostrova Manhattanu.

Americký systém práva a justičních praktik pro mě postrádal byť i jen unci zasloužitelného respektu, natož obdivu. Představu přerodu v místního advokáta jsem tedy okamžitě zavrhl a rozhodl se pro příjemnější, zajímavější alternativu - politologii, zde v USA známou pod nezaslouženě lichotivým označením jako political science.
Takovým jsem se tedy rozhodl stát vědátorem, v mém případě se zaměřením na mezinárodní vztahy a srovnávací vládní systémy. Graduální studia se získáním titulu magisterského a doktorského a s úspěšným obhájením disertace si na Kolumbii vyžádala v průměru sedm roků pilného počínání - hrůzná to délka jako se zbraní ve službách císařovny Marie Terezie.
xxx

Českoslovenští juristé se ztotožnili se sovětským porozuměním zločinu jako „společensky nebezpečného aktu“ i účelu potrestání, a sice likvidace nepřátel a převýchova provinilců z řad pracujícího lidu. Na druhé straně tito žáci sovětských praktik výslovně nepřijali princip analogie,[758] poněvadž to zásluhou možností extenzivní intepretace existujících ustanovení nebylo třeba. Nedošlo ani k výslovnému zavedení ohebné varianty kolektivního trestání rodinného příslušníka skutečného provinilce.
xxx

Novou krev i nový duch se podařilo získat třemi způsoby:
1. převýchovou soudců, již přežili čistku,
2. politickou reorientací výuky právního vzdělání nové generace,
3. zřízením zvláštních škol pro zvlášť pečlivě vybrané syny a dcery proletariátu.
Slovy tohoto zvlášť radikálního ministra: „Aplikace práva v kterékoliv oblasti našeho národního života by nebyla možná bez správného dialektického a historického materialismu... Proto bude zcela nutné, aby se právníci důkladně seznámili s marxismem a přijali sovětskou právní vědu jako zdroj svých znalostí.
xxx

Třídní přístup byl zaměřen proti všem kategoriím třídních nepřátel - klasičtí, ideologičtí, dědiční. Jejich individuální minulost, vztah k novému režimu, způsob života, vše je důležité.
xxx

Inteligence se nikdy nevyznačovala příliš konzervativními sklony. Studenstvo z nemalé části pocházelo i z nemajetných vrstev. Jeho rivalita s proletariátem, nijak ojedinělá v nejedné sousední zemi, nebyla v Československu nijak významná, pokud byla vůbec viditelná. Stanovisko vládnoucí strany v původní fázi znělo „nutno jim důvěřovat, ale stále prověřovat“,[95] v očekávání, že vyroste nová, již zcela loajální generace.
xxx

KSČ důkladně přebudovala československý výchovný systém. S opakovaným a pramálo relevantním odvoláváním na Komenského pražský parlament chrlil zákony o reformě školství, jeden za druhým....
V záplavě direktiv nad vším vynikal primární záměr politizace všeho vzdělávání. Zatímco zákon z roku 1948 se zmiňoval o socialismu jako svém cíli, zákon č. 186 z roku 1960 se v preambuli zmiňuje o vzdělání jako „procesu uskutečňovaném pod vedením komunistické strany, založeném na světové vědě, marxismu-leninismu“ (článek 1, par. 3). Zákon rovněž nezaručoval právo na vzdělání podle volby jednotlivce.
Poněvadž vzdělání je cestou k budoucí kariéře a dosažené úrovni ve společnosti (sociál stratificatiori), pouze vzdělávání na základních školách je stejné, společné pro všechny děti bez ohledu na jejich třídní původ. Podle sovětského vzoru ani československá mládež ve školách neměla přístup k náboženské výchově a od učitelů se vyžadovalo ateistické přesvědčení a působení.
xxx

Na rozdíl od sovětského vzoru policie v Československu nevykonávala nezávislou roli v mimosoudním potlačování třídních nepřátel. Policie neměla své zvláštní trestní tribunály. Starala se o veřejný pořádek, o ochranu prominentních osobností, pátrání a vyšetřování osob podezřelých ze spáchání běžné kriminality i z prohřešků politické povahy.
xxx

Jedenáctý sjezd KSČ v červnu 1958 schválil program o dosažení socialismu v brzké budoucnosti. Tento cíl byl dosažen společně se splněním druhé pětiletky (1955— 1960).
Onen rok 1960 se oficiálně stal mohutným předělem v dějinách Československa. Jím končila dvanáct roků trvající fáze lidové demokracie. Poté se Československo stalo druhým socialistickým státem na světě.
xxx

Tématický obsah knihy:

I Sovětizace justice v Československu
Dědictví první republiky
Vývoj po roce 1938

II Uvedení právního principu třídního boje
Okamžitý dopad únorového převratu 1948
Anatomie třídního nepřítele a nástroje třídního boje
Přínos k třídnímu boji a třídní spravedlnosti: nezřetelná ústava 9. května 1948

III Mimojustiční metody třídního boje
Případ městské buržoazie
Případ zemědělství
Nepřátelé ideologičtí
Nepřátelé dědiční
Lidové výbory, správní spravedlnost policie

IV Justice jako nástroj třídního boje
Nové úkoly
Změny v personálním obsazení justičních pracovníků
Prokurátor, advokát, notář. Další sovětizace justice
Justice po Stalinově smrti

V Role trestního práva

VI právo nikoli trestní v třídním boji
Základní třídní přístup
Omezení soukromých práv
Limity občanského soudního řádu
Vlastnictví, právo majetkové
Majetkové vztahy, smlouvy
Právo dědické
Právo rodinné
Právo pracovní