
Svatojánská noc (z 23. na 24. června) patří k nejmagičtějším motivům českého folkloru. Symbolizuje ji oheň jako očistný rituál, tajemné a léčivé byliny např. pelyněk, řebříček mají tuto noc mimořádnou moc, kapradí, které kvete jen tuto noc (kapradí má jen výtrusy) a přináší štěstí a bohatství, věštění lásky a milostné tance.
Zelená noc, zelená,
vše v ní zpívá a dýchá.
V ní mladé srdce
láskou k životu dýchá.Jesenin
O této tajemné noci se otevírá tenká hranice mezi dvěma světy. Tento motiv se objevuje i v české poezii, ačkoliv ne tak často jako v lidových písních nebo próze.
Erbenův nedokončený plán / Svatojánská noc
Karel Jaromír Erben původně plánoval zařadit baladu Svatojánská noc do sbírky Kytice z pověstí národních. Měla být protějškem balady Štědrý den – temnou, magickou nocí plnou tajemství. Erben ji však nikdy nedokončil, zůstaly pouze náčrty a fragmenty.
Tento fragment zachycuje typicky erbenské téma: magickou moc přírody (zlaté kapradí), touhu po poznání tajemství a zároveň varování před nadpřirozenými silami.
Nejznámější dochovaný fragment básně zní takto:
Oj divná, divná svatojanská noc,
kdež kapradí svou rozvinuje moc.
Komu se dostane jeho zlaté sémě,
zjevny mu budou poklady země,
dozví se, co teprve bývalo, co někdy bude,
zjevny mu budou tajnosti všude.
Avšak sotva kdo pro závistivé síly
můž toho semene zrnka zlatého dobýti;
pakli by dobyl maně v dobrou chvíli,
sotva kdo můž jeho užíti.
Oj divná, divná svatojanská noc!
Oj divná, divná kapradí moc!Byla svatojanská noc,
pozdní byla chvíle;
pásl ovčák pod březinou
své ovečky bílé.Seděl, seděl pod keřem —
jen zazdřímnul okem:
rozešly se mu ovečky
v lese, ve hlubokém.Jen zazdřímnul maličko —
již je zase vzhůru,
shání dolů své ovečky
na podhajském zůru.Počítá je, počítá,
i přepočítává,
však ovečky nejmilejší
mu se nedostává.„Špatněs hlídal, psíku můj,
špatněs pozor dával,
žes ovečky zacházeli
do lesa nechával.Hlídaj lépe, psíku můj,
měj je na pozoru.
Podívám se po ovečce,
kde mi zašla v horu.“Na obloze měsíček
jako rybí oko…
Josef Václav Sládek / Svatojánská muška
Romantický básník Josef Václav Sládek napsal krátkou, jednoduchou, rytmickou báseň plnou atmosféry letní noci. Svatojánská světluška zde symbolizuje jemnou magii a průvodkyni temnotou.
Typický motiv svatojánských tradic, ale v podstatě i celého léta.
Svatojánská muška:
Když jsem já šel večer
tmavým lesem,
svatojanská muška
svitla vřesem.Zrovna u hájovny,
u těch stromů; —
svítila ta muška
mně až domů.Až kdy k nám se vrátka
otevřela,
ona mi ta muška
uletěla!
Alois K. Hever / Svatojánské mušky
Málo známá lyrická básnička pro děti Aloise Hevery (1878–1939) zachycuje kouzelnou atmosféru Svatojánské noci. Světlušky, tajemství lesa a mateřskou lásku.
Svatojánské mušky
v temnu lesním září.
Hledívám vždy na ně
s udivenou tváří.V tichém lesním šeru
zjeví se a zmizí,
objeví se zase
mezi listím břízy.Maminka, když večer
ukládá mne k spaní
a když probouzí mne
zase v době ranní,říká, že mé zraky
právě tak se třpytí,
jako svatojánské
mušky v lesním kvítí.Svatojánské mušky
nejsou moje oči,
ale s láskou vždycky
k mamince se točí.
William Shakespeare / Sen noci svatojánské
Nejslavnější dílo na toto téma vůbec. Celá hra se odehrává v noci letního slunovratu v kouzelném lese plném víl, lásky a záměn.
Ukázka (Pukova řeč, překlad J. Vrchlický)
Přes pahorek, přes dolinu,
přes křoví, přes houštinu,
přes park, přes plot,
přes vodu, přes oheň,
bloudím všude,
rychleji než měsíc v obloze…
…Znám břeh, kde divoký tymián kvete,
kde roste prvosenka a fialka kymácející se,
celý překrytý svlačcem vonným,
s růžemi pižmovými a planými…
Ivan Bunin / Kanun Kupaly / Předvečer Kupaly
Celá báseň je z roku 1903. Bunin mistrně spojuje křesťanský motiv Bohorodičky sbírající byliny s pohanským tajemstvím kvetoucího kapradí o Svatojánské noci.
Ne mlha bělá se v temném háji,
chodí v temném háji Bohorodička,
po zelených pahorcích, po údolích
sbírá k noci boží byliny.Jen večer jim zbývá času,
jen noc — a skončí jejich čas…
Ach, ne nadarmo v tu noc, v tu Kupalskou,
kvete kapradí v houštině!Ne mlha bělá se v temném háji —
chodí v temném háji Bohorodička.
Jen večer jim zbývá,
slunce už zapadá:
jedle černou jehlicí zastírají západ,
zlatý ikonostas západu.Už v údolích se mlha rozlévá,
už v roklích se šeří,
a v boru, v temném boru,
jako hvězda plane květ kapradí.Kdo ho najde — ten všechno pozná,
všechno uvidí, co je skryto,
ten bude šťastný po celý život…
Svatojánská noc / Alexander Blok
A budeme cestovat sami.
Budete za tmavou trávou
Hledejte světla Kupaly.
Budu čekat s hlubokou vírou
Zázraky, po kterých toužíte:
Nechte vzplanout šedé kapradí
Pod zdviženou rukou.
Noc bude zářit zeleným světlem, –
Vždyť s ní vzplaneš,
Opojený touto magií?
Dvojitý jed krásy!
Budu čekat, tajně obdivovat,
Aniž byste probudili své noční touhy.
Tvé dívčí obrysy –
Neboj se – nevyděsím tě, dítě!
Ale pokud noc třese svými větvemi,
Chce být vyčerpaný v nebi,
Podívám se na tebe svýma očima
Mlha jako dnes v noci.
A nastane okamžik, kdy spadneš
Do jiného nebe.
A na novém nebi uvidíte
Jen dvě hvězdy jsou moje oči.
Okamžik! Na této obloze jsou vytrvalé oči
Všichni se odrážíte – podívejte se!
A pod baldachýnem ze vzorovaných větví
Záhada úsvitu pronikla.
Více>>







